Jak se již stalo tradicí, má naše redakce vždy na PevnostConu nějakého zvěda. Letos se reportážního pera ujal Honza Procházka (za což mu jménem redakce děkujeme) a rád se podělil o své dojmy a také fotografie.
Ten se tak jako každý rok se i letos konal na Zlíchově v areálu tamní sokolovny. Zatím co tělocvična hostila hudebníky a jejich cenné nástroje, ve velkém vojenském stanu proběhlo vyhlášení vítězů literární soutěže Vidoucí a z nadšeného verdiktu poroty, že každá z vítězných povídek má konec, je vidět že nám tu začíná dorůstat nová generace skvělých autorů. Ti jednou budou šlapat na paty nejen autorům nakladatelství Mystery Press kteří zde měli besedu také. Pomyslným vrcholem literárního programu pak byla beseda s redaktory časopisu Pevnost, kterou se šarmem a grácií sobě vlastní skvěle kočírovala Martina Dari Antonínová. Ta se také stejně jako v předchozích letech ujala moderování soutěže cosplaye.
Na venkovním prostranství pak bylo lze vidět šermířské souboje borců ze skupiny Rota Bene a potrénovat šermířské dovednosti pod vedením mistrů z Domu rytířských ctností. Jedním z pomyslných vrcholů odpoledne pak byl skvěle okomentovaný zápas týmu Vran a Predátorů ve hře Jugger. Kam se hrabe Robert Záruba, či blahé paměti Gabo Zelenaj… Juggerům jejich komentátora z řad organizátorů může závidět celá Česká televize. Ale PevnostCon nabídl mnohem víc než šerm či postapo variantu lacrossu. Na Slunečných terasách bylo možné potkat klan lidumilných skřetů, jejichž pochoutky oblažily chuťové kalíšky nejednoho z návštěvníků. Dětské prstíčky, lidské oči a čerstvě pražení červi i cvrčci přišli mnohému z nás k chuti. Jak ovšem správně prohlásil Miroslav Žamboch: „Kdo ví, kolik návštěvníků odešlo domů bez očí?“
Vše jste pak mohli zapít ve stylové steampunkové čajovně, či vytrávit při deskových hrách, které již tradičně zajistili ambasadoři blížícího se ŽižConu. Ale i zde byla možnost potrénovat se zbraněmi a to především ve vrhu nožem. Zájemci o trička, šperky, figurky a knihy zde díky různým stánkům měli na výběr, ovšem Komárovo létající knihkupectví jako již tradičně našli ve velkém stanu hned vedle sokolovny. Z té se již od časného odpoledne ozývaly skotské, irské a další písně v podání Máši Vrány a jejích dud, a kapel Hakka Muggies, Fianan a Foggy Dude. Nesměla chybět ani tradiční tombola, předání dortu Martinu Fajkusovi a večerní fire show, při níž se na diváky snesla průtrž mračen. O to větší respekt však patří profesionálům, kteří navzdory dešti a nepohodě vzali nás diváky do světa Dungeons and Dragons. Oproti loňskému roku však organizátoři připravili dvě velice příjemná překvapení. Prvním byla parta z indiánského kmene Abenaki, díky níž se zájemci mohli seznámit s tím, jak to doopravdy bylo s indiány, o nichž vypráví film Poslední Mohykán. Druhou ryze praktickou novinkou byli na přístupové cestě k terasám položené protiskluzové koberce. Oproti loňsku, kdy se po průběžných přeháňkách cesta změnila v bahnitý tobogán, byly výstupy a především sestupy pro každého z nás hračkou.
Ve finále můžu říci, že se navzdory již tradičně nepříznivému počasí letošní PevnostCon vydařil. Díky všem těm, kdo ho pro nás připravili.
