O uplynulém víkendu se konalo nejdůležitější setkání fanoušků sf v naší republice, Parcon. Po dvou ročnících v Chotěboři dostal příležitost tým vedený Richardem Klíčníkem a město Brandýs nad Labem. Letošní Parcon se konal v termínu, ve kterém se obyčejně odehrávaly Bohemiacony blahé paměti, a tak částečně tuto skvělou akci nahradil. Ostatně, Bohemiacony připomínaly i jiné věci.
Parcon se odehrával v budově gymnázia, takže prostředí školních učeben a edukační pomůcky vystavené na chodbách živě evokovalo pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. V obou případech bylo také zvoleno ubytování na kolejích, ale ty brandýské byly asi tak o 200% lepší. Ovšem to už předbíhám vývoj událostí.
Díky mapce na internetové stránce a strategicky umístěným ukazatelům celkem nebyl problém nalézt místo konání, takže se – v mém případě obvyklé – bloudění tentokrát nekonalo. S registrací byly trochu problémy, pořadatelé zatím neměli to správné know-how, ale systém se rychle zaběhnul. Občasný nedostatek zkušenosti nahradila dobrá vůle a snaha, takže drobné problémy byly vcelku rychle odstraněny. Kdo chtěl, měl možnost zakoupit si pěkné triko s logem akce. Drobnost, ale potěší. Ubytování proběhlo hladce a bez problémů a já osobně jsem byl s jeho kvalitou velice spokojen.
Vlevo: Vojta Čepelák
Uprostřed: Šimon Schuster a Ivan Alakša
Vpravo: Václav Pravda a Richard Klíčník
Na účastníky čekal od pátečního do nedělního odpoledne opravdu kvalitní program. Ano, vím o existenci názoru, že na conu je nejdůležitější dobře zásobený bar, avšak rozhodně s ním nesouhlasím. Zvláště pro začínající účastníky je program velmi důležitý, ale i mezi těmi stálými je mnoho těch, kteří si dobrý pořad nenechají ujít. Letos bylo opravdu z čeho vybírat. Z těch pátečních bych vypíchnul třeba Pagiho přednášku o překládání nebo skvělé „Hrdiny mého srdce“ od Honzy Kantůrka. Vlasta Taláš předkládal své názory o vydáván knih, na což později navázal Michael Bronec s pořadem „Jak funguje malé české nakladatelství“. V sobotu příval pokračoval. Hned dvakrát se dočkali početní fanoušci Františky Vrbenské, a Honza Kantůrek se také nezastavil. Jeho přednášky o alchymii na Zeměploše a Hellboyovi určitě patřily k těm nejzajímavějším. Objevil se i Ondřej Neff s doprovodem. Jako host se objevila herečka Barbara Kodetová, známá z televizní adaptace „Duny“ a literární agent Terryho Pratchetta Colin Smythe. Program byl prostě opravdu nabitý. Znavení fanové se mohli osvěžovat hned na dvou místech. Alkohol se však podával pouze ve stanu, umístěném na nádvoří gymnázia, což se mi zdálo poněkud nešťastné. Horší bylo, že zhruba do páteční půlnoci nebylo pivo! Fatální chyba… V pátek se také konala mimořádná porada Česko-slovenského Fandomu, kde se rozhodovalo o místě konání příštího Parconu. Ne až tak překvapivě (ale velice těsně) opět vyhrála Chotěboř, takže v pátek bylo možné vidět usmívajícího se Václava Pravdu, jehož život opět dostal smysl.
Vlevo: Kosťa Šindelář
Uprostřed: stánek Brlohu
Vpravo: Staso Juhaňák (vyd. Triton)
V sobotu večer přišlo to, co dělá Parcon Parconem, vyhlášení Ceny Karla Čapka. V některých případech již notně nachmelení a rozjaření návštěvníci naplnili místní kino a přihlíželi ceremonii, moderované Martinem Koutným a Jarkem Mosteckým. Jména vítězů, kterým tímto blahopřejeme, se dozvíte v samostatném článku. Hlodají však ve mně temné pochybnosti. Pro koho je CKČ vlastně určena? Proč tam stále ještě přispívají renomovaní spisovatelé, kteří si své místo na slunci už dávno vydobyli? Ti si snad nemusejí dokazovat, jak jsou dobří, a mohli by přenechat prostor mladším kolegům, pro které je tato cena nejlepší možností, jak své jméno uvést ve známost. Trocha soudnosti by neškodila – ego lépe pohladí vydaná kniha, než Mlok. Najde se dost vůle k úpravě pravidel? Abych nezapomněl, cenu Mlok za zásluhy získala Jiřina „Aquila“ Vorlová, které tímto rovněž blahopřeji. Zde nejsou o oprávněnosti žádné pochyby.
Vpravo: Heňa Galgociová a Jiří W: Procházka
Po vyhlášení cen a losování tomboly následovala předpremiéra filmu Hellboy. Natěšení fandové rudého ranaře z pekla se konečně dočkali. Podle reakcí během promítání se mi zdálo, že diváci jsou docela spokojeni. I přes notně zkrácený rozpočet se film dost povedl a patří rozhodně k těm kvalitnějším filmům, natočeným podle komiksů.
Takže jaký byl letošní Parcon? Černé předpovědi některých pesimistů naštěstí nevyšly. I přes nižší počet účastníků a drobné kiksy v organizaci se, podle mého názoru, zařadil k těm lepším, na které budeme za pár let rádi vzpomínat. Takže, milí organizátoři: díky. A za deset měsíců se opět sejdeme v Chotěboři.
Foto by O.J.
Hoste
Děkuju Ivovi za skvělou reportáž, myslím, že výborně vystihla akci. Nechci se těď přidat ke chvále, která už v článku zazněla – s tou plně souhlasím. Nedá mi to ale, aby trochu rýpnul nejenom do pořadatelů letošního parconu. Je to spíše obecný problém. Jde o to, že když už si někdo na con pozve za těžké love zahraničního hosta, tak se o něho také musí:1) Starat (at nebloudí po akci a nekouse se nudou do zadku)2) Vytezit ho (vice programu s jeho ucasti, pak je alespon zamestnany a ma pocit, ze na akci neni zbytecne, navic si ho i vice uzijou divaci).Tohle vidim jako problem vsech ceskych conu (nejlepe, resp. jediny dobre, to mel tradicne Istrocon).Konkretne u letosniho Parconu: Za uvazeni stoji, zda treba misto zahranicniho agenta, ktery je ctenarum relativne volny, zvlaste kdyz je s nim behem cele akce pouze jeden hodinovy porad, neni lepsi pozvat nejakou domaci hvezdu, kdera bude nejen skromnejsi (tudiz levnejsi), ale rozhodne take chtenejsi. Bez dlouheho premysleni muzu vypalit treba popularniho Zambocha, za kterym by se urcite leckdo potahnul, zatimco za agentem Terryho Pratchetta asi malokdo. Vzhledem k tomu, ze Vrbenska mela minimalne dve prednasky, dal by se ji na triko hodit treba nejaky krest a programovy pokec v cajovne a razem to je hodnotne jmeno na plakaty – host jak vysity, plne vytezeny ke spokojenosti vsech stran (Františka trochu devalvuje vlastni hodnotu tim, ze vystupuje na kazdem sebehorsim conu, to sem ale ted nepatri). Atd, to jsou jenom priklady.
Na druhou stranu Ondřeji, ta slečna, co prodávala v bufáči, tak ta mě naprosto vzala. Proč neměla víc prostoru? Zaujala mě víc, než placení hosté
drobna poznamecka 🙂
pokud mne pamet neklame, ve skolnich budovach je zakazano konzumovat alkohol (natoz ho prodavat), takze vysvetleni je celkem nasnade 🙂 Naopak, barmani (barmanka) si vyslouzili me nejvyssi uznani, protoze se mi ani jednou nestalo, ze bych je za barem NEvidel :)btw Ondreji: totalni vytezeni (cti vycerpani) Frantisky rozhodne v zajmu jeji strany neni 🙂
Ad Frantiska – trochu to plyne z toho, co jsem podotknul k jejimu celorocnimu vytizeni.Ab barmanka – jeden ze svetlejsich okamziku conu 🙂
Host
Žamboch přijet nechtěl, zval jsem ho několikrát. Kulhánek taky ne, má v Brandýse rodinu a děsí se setkání.Co se Colina týče, nesouhlasím s Tebou. Z conu byl naprosto nadšený, věnovali jsme se mu dostatečně, tímto děkuji M. Macáškovi, který pomohl víc, než jsme čekali. Netušíš, kolik Colin zvládl doprovodného programu. A taky je to otázka peněz, jak jsi sám řekl. Od Talpressu přišla nabídka na Colina. Ukázalo se, že je to fantastický člověk přístupný všem. To, že sis s ním nepřišel popovídat, je jen tvoje smůla, kdo to udělal, vážně nelitoval.:)Colin Smythe byl značnou část conu někde kolem stanu a doopravdy se zájmem sledoval fanovský život.:)Pivo byla tragedie. Vážně.
Nadšený Colin Smyth?
Nepouštím se do hodnocení místa, služeb, organizace, ceny, hostů ani programu. Ale moje pozorování Colina Smythe při “nadšení conem” je naprosto opačné od Richardova, souhlasím s Ondřejem. Ten člověk se podle mého skutečně nudil, úroveň (námi vnímaná jako normální) školy, barového stanu atd. mu neseděla (oblečení, způsob, jakým sedal na školní židličky, jak se nedotýkal stolu, nenavazoval hovor atd.) To, že organizátorům akci pochválí, je samozřejmě slušnost, ale nebýt toho, že už Pratchett v ČR byl, bál bych se, že ho sem pan Smyth nepustí :-). Mimo jiné jsem ho potkal bloudícího ve škole v době projekce Hellboye, vůbec netušil, co se děje (předpokládám možná nesprávně titulky u filmu a tedy potenciální zábavu pro něj) a ptal se mě, kde jsou organizátoři. I druhý den jsem ho viděl několik hodin sedět samotného nebo s jedním člověkem, a tvrdím, že tak nevypadá bavící se člověk. Nemusí tedy zrovna vypadat jako bavící se já :-), ale např. i bručoun a nemluva George Martin na Euroconu vypadal mnohem spokojeněji a více se bavící. To, že kamarádsky zamlčujeme, omlouváme a zlehčujeme spoustu chyb letošního Parconu nebo jakéhokoliv jiného conu, neznamená, že se nestaly, ale ani že nám nějak extra vadily, osobně se mi Parcon také líbil, stejně jako každý předchozí a další. To, že řada komentářů k Parconu vyzdvihuje jako super věci, které jsou jinde samozřejmostí a nevšímá si chyb, je pro pořadatele zajišťujícího ty “samozřejmosti” trochu smutné. Ale konec konců všichni pořadatelé potřebují chválu, protože přes všechny výhrady dělají zábavu pro druhé ve svém volném čase, takže chvalme. Chvalme Richarda, chvalme ostatní pořadatele, chvalme Parcon, ať příště a přespříště přijedou další fanoušci a udělají si názor podle sebe, ne podle kritiky. Poučení pořadatele ale nepřijde z jednoho roku na rok, zkušenosti se sbírají léta a proto si myslím, že bude lepší, když další Parcony bude dělat někdo s většími zkušenostmi. Již podruhé se úplný začátečník, i když za podpory zkušenějších, neosvědčil jako pořadatel Parconu. Pořádání vyžaduje dlouhodobé zaujetí a zajištění základních podmínek, jednorázové nadšení nestačí.