Tento článek je tak trochu experiment. S Martinem Šustem jsme se při rozhodování, kdo z nás napíše reportáž z letošního Worldconu, domluvili, že to zkusíme formou vzájemného rozhovoru. Co z toho vzešlo si teď můžete přečíst sami. Doufáme, že se nám podařil obraz celosvětového setkání fanoušků SFFH předat čtenářům.

Deset měsíců uteklo jako voda a opět nastal čas vypravit se na hlavní událost scifistické sezóny, na Parcon. Ten letošní se, celkově už po čtvrté, konal v Chotěboři. Tu bychom mohli – ať už se to někomu líbí, nebo nelíbí – díky aktivitě místních fanoušků směle nazvat hlavním městem naší fantastiky.

Švýcarský malíř H. R. Giger se konečně dočkal reprezentativní výstavy i v Čechách. Paradoxně je to důkaz jeho proslulosti – když se i přes svou „výstřednost“ objevíte v našich konzervativních končinách, už to opravdu něco vypovídá o tom, jak vás přijímají ve světě.

Hned zkraje roku se tradičně koná setkání všech fanoušků komiksu u nás. I když několik “zahraničních” návštěvníků reprezentovaných převážně domestikovanými Slováky a Poláky se vždycky vyskytne, akce je to komorní a čistě česká. Jestli z této sešlosti, plně veřejné a přesto nepříliš navštěvované, něco čiší, pak je to urputná snaha o zakořenění
komiksu u nás a výchovu nejmladší generace tvůrců. (Zatím bez fotografií)

Fénixcon, toho jména druhý, jinak v Brně con dvacátý. To už je docela úctyhodná tradice. A dvacáté pokračování stojí za reportáž. Tohle sice reportáž není, ale snůška Richardových osobních zážitků a postřehů jistě pobaví všechny účastníky conu, nebo nastíní všem nováčkům, jak obdobné akce probíhají. (Zatím bez fotografií).