Opatcon 2002

Problém Opatconu je jediný a očividný. Je to jeho umístění. Město Broumov je daleko prakticky odkudkoliv, pokud zrovna nebydlíte v severovýchodních Čechách. Vlakem i autobusem je sice dostupný, ale zvláště z Moravy není cestování žádný med. Většina návštěvníků je tedy z Prahy a poměrně malá účast (něco přes 50 lidí) je způsobena tím, že ne každému se chce trmácet se celé odpoledne kamsi “do Polska”, jak vám oznamují vaše mobilní telefony.

A přitom je město Broumov jako zrozené pro pořádání malých conů. Ubytovna i tělocvična by zvládly účast klidně čtyřnásobnou, stejně tak i pěkná kinokavárna, kde se odehrává celý program, sestavený do jednoho pásma (jak je na malých conech obvyklé). Kinokavárna je vybavena veškerou technikou, kterou by si snad mohl přednášející přát, navíc je to hezké prostředí s pohodlnými boxy na sezení a neméně populárním barem. I vstupné a cena ubytování jsou velmi příznivé, program na malý con více než dostatečně bohatý a zajímavý a tak jediným problémem zůstává právě umístění města Broumova. Opatcon by si prostě zasloužil daleko více návštěvníků.

Do Broumova jsem se dostal s Darionem (Martin Antonín), který mě a Mílu Lince se svou sestrou po menších peripetiích se sháněním vlastního auta nakonec zdárně dovezl. Ostatně valná část návštěvníků dorazila právě autem, nebo alespoň autobusem. Mnohahodinové kodrcání se vlakem, navíc od Nového roku patřičně zdraženým, lákalo málokoho. Byl pátek večer a Opatcon pomalu začínal. Program sice pojede až od soboty, ale naprostá většina návštěvníků conu se již bavila ve společenských prostorách ubytovny, kde se mimojiné celý večer žhavilo video. Asi největší sledovanost si zajistil béčkový snímek od režiséra Pána prstenů Petera Jacksona “Braindead” (Živí mrtví). Mnoho těch, kteří tento snímek viděli poprvé, nějak nemohlo pochopit, jak za touhle hnusnou, krvavou (i když svým způsobem geniální :o)) stvořeninou může stát stejná osoba, která uvedla kultovní trilogii na stříbrné plátno. Několik diváků nějak nevydrželo sledovat velké finále, při kterém hlavní hrdina posekal sekačkou na trávu několik desítek zombií na krvavou kašičku.

Pátek byl tedy tak napůl sledovací a napůl kecací. Co se přitom snědlo a hlavně vypilo už raději rozebírat nebudu. S ubývajícími hodinami noci se stále více lidí vytrácelo do svých pokojů, případně do tělocvičny, kam jsem se nakonec (vůbec si nevzpomínám kdy) dostal také.

Ráno nás v tělocvičně probudili, ať se zvedáme a vyklízíme pozice, protože za půl hodiny zde budou mít místní fotbalisté trénink. Smířen s osudem jsem se zpakoval, ale potom, co jsem zjistil, že je teprve sedm ráno a že jsem toho asi vlastně moc nenaspal, jsem si začal připadat trochu ospalý. Dokráčeli jsme na ubytovnu, kde to téměř všechno spalo (vlastně mimo organizátory úplně všechno), a zhruba do těch desíti hodin, než začal Opatcon opět ožívat, jsme se bavili hraním šipek, což alespoň mne dokonale probralo.

Program začínal cca v 11 hodin dopoledne. Jako skvělá rozjezdovka celému programu posloužila debata Pagiho a pana Dr. Kučery o fantastice obecně. Pagi ze strany člověka, který se scifi věnuje opravdu dlouhá léta, a pan Kučera zastupoval tak trochu lidi “z vnějšku”. Pagi ho neustále zásoboval dotazy a za přispění obecenstva (zvláště Klátiče) se po dobu dvou hodin vyvíjela zajímavá debata, která nakonec musela být násilně přerušena vzhledem k dalšímu programu.

Na řadu přišlo udílení ceny Troll za literární soutěž SFK Trollík. Moderování se ujal Míla Linc, který měl stíženou roli tím, že přebrat si cenu (konkrétně druhé místo) si do Broumova přijel pouze Darion. Pěkné a zajímavé sošky, kterou bohužel v přítmí kinokavárny spatřil málokdo, se dočkal za vítěznou povídku “Zaslíbený věk trollí” Pavel Renčín, který si však cenu bude muset převzít někdy jindy (asi pražském Krakatitu). K této povídce se váží další dvě věci. Jednou z nich je sborník nejlepších povídek z prvních dvou ročníků soutěže Troll, nesoucí právě název Renčínovy povídky. Tou druhou věcí je, držte se, film. Jednoho čtvrtečního večera se sešli Trollíci v Krakatitu a za přispění “normálních” návštěvníků natočili první scénu ze “Zaslíbeného věku trollího”. Na Opatconu se však prezentoval tento snímek, který ještě není finálně sestříhán, pouze “filmem o filmu”. Tedy promítáním nechronologicky seřazených a několikrát se opakujících záběrů, doplněných debatou s herci. Bohužel, ne každý si stihl přečíst povídku, přestože byl sborník zařazen do materiálů Opatconu a ztvárněním pouze první scény ztratila celá věc podle mého názoru taknějak smysl. Tohle se mělo promítat pouze ve chvílích děr v programu, nikoliv však tehdy, když diváky čekala spousta skvělých přednášejících.

Bohužel jsem spěchal domů a tak jsem po skončení projekce odjížděl směrem na Hradec Králové opět s Darionem a Lincovými, kteří zase spěchali do Kladna na “Oslavu zničení Prstenu”. Z dalšícho programu tak můžu jen stroze jmenovat, ale vlastními názory ho už jen těžko můžu doprovodit. Návštěvníci conu se dále dočkali přednášky o Africe. Opatcon má totiž za cíl každý svůj ročník věnovat jedné rozvojové oblasti. Někde na cestě jsme se také museli minout s Františkou Vrbenskou – oblíbenou přednášející a spisovatelkou, která si na svou přednášku o afrických mýtech odskočila… odkud jinud než z “Oslavy zničení Prstenu”.

Celkově lze tedy ohodnotit Opatcon 2002 jako velmi zdařilý, což zatvrzele prohlašuji i přes můj předčasný odjezd. Silverovi a Lucasovi, dvěma hlavním organizátorům, za to patří velký dík. Původně sami počítali s větší návštěvností (ostatně minulý rok byla o něco větší), ale existenci conu to snad neohrozilo a příští rok se dočkáme pátého ročníku. Silver se snad poučil a příště věnuje více úsilí nahánění diváků, než aby byl více méně přesvědčen, že návštěvníky už zajištěné má a že stačí, když o tom kecá všude v hospodě. :o)

Pozastavím se ještě nad fanzinem SFK Opat “Opat´ssin”, konkrétně jeho devátým číslem, které bylo věnované Opatconu a tudíž i částečně Africe. Tento fanzin je na první pohled totálně amatérský, tedy takový, jaký fanzin většinou bývá, pokud se nejedná o nejpopulárnější tituly jako Interkom či Imladris (který je navíc zřemě dotován vydavatelstvím Straky na vrbě). Čtyřicetistránková brožura, “vysázená” obyčejně ve Wordu (a ještě s chybami jako různé styly nadpisů a v citátech zanikající podnadpisy) a rozmnožená na kopírce, obsahuje v první řadě spoustu reportáží na letošní Pragocon. Opat´ssin v každém čísle nechává prostor několika lidem, aby o dané akci vyslovila své. Následuje reportáž z Vakukokonu a dvě knižní recenze.

Že snad všechny tyto články najdete na internetu či v Ramaxu už raději nechám stranou. Zbytek fanzinu mě ale dost potěšil. V části věnované Africe se svěřuje se svými zážitky se Zimbabwskou fantastikou zdejší velvyslanec Jaroslav Olša jr. K tomu přidal rozhovor s editorem prvního afrického specializovaného časopisu a o povídku jedné africké autorky. Text vznikl již před pěti lety pro časopis Nemesis, který však stačil zaniknout dříve, než tyto materiály otiskl. Nakonec se o to postaral devátý Opat´ssin. Tady bych ale něco vytknul Silverovi, který fanzin sestavuje. Kdo má číst pravopisné chyby snad v každém druhém odstavci? Četl to vůbec Silver, anebo stejně jako pan Olša jr. zapomněl i vyjmenovaná slova a shodu přísudku s podmětem!

Následují ještě čtyři povídky. Od Edity Dufkové, Jany Jiráskové a dvou polských spisovatelů – Eugeniusze Debského a Andrzeje Zimniaka (překlad Pavla Weigela).

Opat´ssin má tedy své mouchy, ale v devátém čísle jsou jednoznačně převážené hlavně texty pana Olši jr. a obou Poláků. Z předešlých čísel jsem měl pocit, že fanzin vzniká pouze proto, že má Silver k dispozici kopírku zadarmo. Tentokrát tomu však ani zdaleka nemůže být. Jen Silvera snažně prosím, aby nechal příští číslo “odhrubkovat” někým, kdo češtinu ovládá.

Foto by Pagi, logo by SFK Opat