Polsko je zemí dlouhatánských rovin a prakticky bez dálnic. V biotopech tu přežívají ohrožené druhy, jako například vampýři nebo vlkodlaci. Ve východních oblastech rozlehlé země leží Vojslavice – vesnice, po které ještě před několika lety pes neštěkl. Za proslulost vděčí Jakubu Vandrovci, exorcistovi a králi všech pijanů od časů Rasputina.
Ve Vojslavicích míval Vandrovec svůj statek v sousedství nepolepšitelného páleníka Pačenka a starého kozáka Semena. Sem chodil do hospody, z které zbylo už jen staré schodiště, a popíjel lahvovou Perlu. Ve vojslavickém rybníku – dosud existuje – ulovil zlatou rybku a nedaleko sedával na Policejní stanici plukovník Birski. Ta ostatně stojí dodnes, i když se do domku s postupující modernizací nastěhovali soukromí majitelé. Poblíž Vojslavic leží Starý Majdan a Oběšencova rokle – čtenáři ,,Vandrovcových kronik“ důvěrně známá místa.
A my to všechno viděli. Prošli jsme Vojslavice křížem krážem, v místní hospodě jsme prolili hrdlo Perlou, lokálním, silně alkoholickým a velmi pitelným pivem, mluvili jsme s ,,Velkým grafomanem“, bez něhož by Vandrovcovy kroniky nevznikly, a někteří z nás se s ním dokonce vyfotili. ¨
Už po sedmé od 13. do 15. července probíhaly ve Vojslavicích Dny Jakuba Vandrovce a tvůrce této fiktivní postavy, Andrzej Pilipiuk, byl čestným hostem.
Letos vyjelo z Čech do Polska jen jedno auto. Jeho posádku tvořili Honza a Eva Popílkovi ze Sdružení Jakuba Vandrovce, Ivo Poledník, bez jehož iniciativy by výlet patrně nevznikl, ,,conový fotograf“ Jarda Houdek a Hanina Veselá – moje maličkost.
Sotva zaparkujeme, vidíme ,,Velkého grafomana“. Sedí na schodech a předčítá mladým slečnám, oblečeným ve stylu gothic, úryvky ze svého posledního románu.
Není to krása?
Andrzej je fajn a přijímá od zástupců sdružení Jakuba Vandrovce poctivou českou pálenku a vynikající třešňovici. Následně se přesouváme do neoficiální conové hospody. Odpoledne v ní ještě posedávají místní štamgasti, jako vytažení z ,,Vandrovcovy kroniky“. Po očku nás pozorují. Chtě nechtě tu jsme za atrakci. Z některých temnota jen kape. Jeden takový přistupuje v značně podroušeném stavu k našemu stolu, jako oběť si vybírá v tu chvíli jedinou přítomnou dámu – Haninu – a chce se s ní družit. Snad má i tu ukrajinskou viagru…
Nejvyšší čas vrátit se na místo konání akce.
Výhodou lokálních polských conů je jejich neformálnost, nízká cena a pohodová atmosféra; nevýhodou jejich nevypočitatelnost co se týče programu, ubytování, stravování apod. Dnů Jakuba Vandrovce se účastní okolo tři sta lidí (na polské poměry trpasličí con) a přednášky probíhají ve vojslavické škole. ,,Překvapivě“ v polštině, ale Andrzejovi je i bez bližší znalosti jazyka ze dvou třetin rozumět. Nakonec jsme všichni Slované.
Přednášky se mimo jiné točí okolo archeologických nálezů z okolí Vojsalvic a u recepce je možné zakoupit publikaci s fotkami. Jejím autorem není nikdo jiný, než sám ,,Velký grafoman“ Pilipiuk. Archeologii má ostatně vystudovanou. K mání je i stylové tričko a náušnice z víček od Perly. Pánská část výpravy se rozhodne zakoupit to první, Hanina to druhé. Eva to ale vyhrává a získává od Andrzeje knihu o Vojslavicích.
Stavební horečka je bohužel neušetřila. Té vesnici z Andrzejova dětství se dávno nepodobají. Vždyť před pouhými pěti lety byly jiné a během dalších pár let původní domy pod decentně růžovou, okrově žlutou a agresivně zelenou fasádou zmizí úplně.
Večer se griluje, popíjí, zpívá a tančí. S úměrem vypitého alkoholu se smývají jazykové bariéry. Fanové tu jsou většinou mladšího věku, na tento con si jedou hlavně vyrazit z kopýtka, ale jsou fajn. Následujícího dne je ohnivá show. Spí se ve třídách na zemi ve spacácích nebo ve stanech na hřišti. K dispozici je funkční sprcha. Nevím proč, ale Poláci mají raději stany. Stravujeme se v blízké hospodě nebo v místní samoobsluze, která má i v sobotu otevřeno do devíti večer a dají se v ní zakoupit různý druhy piva Perla.
Polská kuchyně je výborná a ceny nejsou vysoké, jen se musíte nějak popasovat s koprem. Dávají ho do všeho. Ale kdyby bylo nejhůř, vždycky lze najít nějaký ,,turistický lapač“, kde mají steaky, tortilly a pizzy.
V sobotu se nabízí návštěva nedalekého Chelmu. Můžete tu spatřit opravdovou raritu – důl, kde se těžila křída. Podzemí má dokonce svého vlastního ducha Bělucha. Když ho chcete vidět, musíte ho vzbudit tím, že třikrát zaťukáte na vstupní bránu. Na celodenní výlet je vhodný Lublin, kde je spousta památek a z dob nacismu zde zůstal likvidační tábor. Za návštěvu stojí také při cestě ležící Zámostí. Kromě renesančního náměstíčka v italském stylu tu stojí pevnost, kde je k vidění kolekce vojenských uniforem spolu s kolekcí moderních pánských obleků a dámských toalet. Ne, opravdu si nevymýšlím. Pevností jde jakási pasáž, kde prodávají oblečení.
Cestou z Chelmu se stavujeme na statku na Starém Majdanu, kam jezdil malý Andrzej ke své tetě na prázdniny a sbíral inspiraci pro pozdější léta. Máme štěstí, a zastihneme zde i Andrzejovu tetičku. Usmívá se na nás a dovolí nám udělat několik obrázků.
V neděli se ještě bude konat prohlídka Vojsalvic a Andrzej prozradí, která místa ho přesně inspirovala k napsání konkrétních pasáží. My však vyrážíme domů.
Na závěr si nechávám drobnou perličku. Co mají Poláci na conech a my ne? Zápasy v bahně! Chlapci proti dívkám, to se rozumí. Stačí k tomu dětský bazének, hadice a trocha umělého bahýnka. Třeba v takové Chotěboři si to dokážu živě představit a troufám si říct, že o zápasící páry by nouze nebyla.
Fotila autorka, další fotky najdete na Facebooku.
Více k Pilipiukovým dílům: http://www.vandrovec.net/
Podrobněji k akci: http://www.djw.konwent.pl/
Facebookové stránky akce: http://www.facebook.com/media/set/?…
Facebookové stránky Sdružení Jakuba Vandrovce: http://www.facebook.com/…877072698463
