Na cony už nějaký ten rok jezdím, a proto nejsem žádný nováček, který s otevřenou pusou prožívá svůj první víkend mezi sympaticky ztřeštěnými fany. Přesto se stále zas a znova nechávám okouzlovat tou zvláštní a naprosto jedinečnou atmosférou, která na těchto setkáních panuje a barví život do růžovějších barev všem fanům. Kdo jednou okusil cony, pravděpodobně si našel novou skvělou zálibu na další dlouhé roky. Kdo letos přijel na PragoFFest, zřejmě si už pořád bude přelom ledna a února rezervovat pro další ročníky…
Akce se konala ve velmi sympatickém prostředí Modré školy v Praze – Hájích pár minut od konečné metra. Najít ji nebyl problém, žlutomodrá fasáda září do daleka a stejně optimisticky vypadá i vnitřek – žluté a modré je tam skoro vše, včetně kachlíků na záchodech. Zorientování se v samotné budově pak bylo záležitostí jednoho mrknutí do mapky v informační brožurce (mimochodem krásně vypravené – křídový papír, barevné fotky, …). PragoFFest byl pro část návštěvníků, kteří přespávali na místě ve spacácích, papučconem – za celé čtyři dny nemuseli vystrčit nos ven. Bylo postaráno o jejich spokojená bříška (velký buffet s většinou poměrně dlouhou frontou, ale rychlou obsluhou, všemi druhy chotěbořských toustů, oblíbenými snídaňovými balíčky, bagetami, hranolkami a další tradiční conovou stravou), místo, kam mohli složit hlavu (v tělocvičně sice bylo poměrně zima, ale jen do doby, než si člověk vlezl do spacáku), a nejlépe se samozřejmě conu dařilo plnit dychtění fanů po zábavě, vzdělání (vědecký Futurecon patřil k nejnavštěvovanějším a programově nejaktrativnějším liniím) a seznamování s novými přáteli.
To se nejlépe navazovalo v přízemí, kde se konal GameFFest – herní část PragoFFestu, kde člověk našel nejen všechny myslitelné druhy her (deskové, karetní, PC, hudební, …), ale vždy také někoho, kdo si s ním byl ochotný zahrát či mu alespoň vysvětlit pravidla. Tímto příjemným způsobem jsem strávila pár hodin po svém pátečním příjezdu, bohužel poskakování po šipkách, které je už několik měsíců mou těžkou závislostí, jsem kvůli ne zrovna ideálnímu zdravotnímu stavu musela vzdát. Stejně jako Movecon, jehož zařazení do Vaškových conů mi přijde jako skvělé zpestření přednáškových programů. Letos se mohli návštěvníci seznámit nejen s břišním či společenským tancem, ale třeba i se základy sebeobrany či kung fu (PragoFFest zkrátka myslel na rozvíjení všech složek vašich osobností :-)).
Na letošní ročník se podařilo přilákat několik desítek hostů z literárního, vědeckého a herního světa. Ti prvně jmenovaní se postarali o lákavý program linie Pevnost, na níž se davy návštěvníků zrovna nehrnuly, pořady tak ale alespoň probíhaly v příjemné komorní atmosféře. A mohlo se tak často probrat i to, co by jinak rozebírat moc nešlo – třeba na besedě s redaktory Pevnosti, jejímž účastníkem nebyl nikdo, kdo by nebyl do zákulisí fantastiky nějakým způsobem ponořený, historie operačních systémů a priority dnešních dětských hráčů počítačových her.
Samostatnou kapitolou pak byla linie J-fashion zaměřená na módní styl fanynek (a fanoušků, jak jsem ke svému zděšení zjistila z anotace jednoho pořadu) mangy. Člověk tomuto tématu nemusel zrovna holdovat, nicméně přítomnost načančaných lolitek zpestřovala con.
Z každého conu je návrat do reality bolestivý, z výborně připraveného PragoFFestu dvojnásob. Jistě by se našly chybičky, přeci jen ho připravovali lidé z masa a kostí, ale mně je mezi jakýmikoliv fanoušky tak dobře, že pro mě byl jako téměř každý con takřka dokonalý. Takže vidíte – daleko lépe by vám tu zprostředkoval zážitky nějaký nováček, a ne člověk, kterému, občas možná trochu nekriticky, září očka na každém conu, jehož převážnou většinu místo poctivého navštěvování přednášek tráví s kamarády u baru. Jenže kouzlo conů stejně neobjevíte, dokud se na nějaký nevypravíte. Je to koření života každého fana a lék na všechny splíny. Takže příště nečekejte na reportáž, ale přímo na akci zajeďte, a pokud se snad chcete vymluvit, že nemáte s kým, napište na pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz a vyrazíme spolu. 🙂
Fotil Roman Randalf Kresta a Patrik Cz.