Reportáž ze srazu fanoušků Dragon Age

Příznivci temné fantasy RPG ságy Dragon Age: Prameny se začali kolem dřevěných stolů středověkého hostince scházet již po druhé hodině odpoledne. V řadách přítomných byli lidé nejrůznějšího věku, přičemž průměr se rozhodně nepohyboval pod hranicí dvaceti let. Mě osobně navíc překvapilo vysoké procento dívek mezi návštěvníky. Než jsme se stačili v krčmě pořádně rozkoukat a prostudovat si obdržené materiály, začala úvodní přednáška s příznačným názvem Proč být fanouškem her BioWare, v níž nás Jaroslav Faltus, komunitní manažer společnosti Electronic Arts, pod níž BioWare patří, a jeho kolega Sebastian Chum s humorem a nadhledem přesvědčili, že těch důvodů je opravdu ale opravdu hodně.

Následoval Velmi Těžký Kvíz, týkající se hry Dragon Age. Za sebe musím prohlásit, že svůj název nenesl jen tak zbůhdarma, neboť jako pouhý sváteční hráč jsem si s některými otázkami naprosto nevěděl rady (zatímco někteří lidé kolem mě zaškrtávali ve svých papírech jako diví). Když jsem netušil, s kterou postavou v Dragon Age mohu zažít sex ve třech, smířil jsem se s tím, že dnes žádnou ze slíbených hodnotných cen nevyhraji, a přesunul se k jednomu z připravených počítačů, abych využil možnosti vyzkoušet si další hru od BioWare – Mass Effect.

Vrátil jsem se právě včas, abych stihl panelovou diskusi, trvající něco přes hodinu. Mezi účinkujícími se objevila i vycházející (či spíše už jasně zářící) hvězda české fantasy, spisovatel Martin D. Antonín, který je rovněž nadšeným hráčem Dragon Age. Bylo velmi zajímavé slyšet různé názory a připomínky přítomných fanoušků. Zaznělo i pár (zbožných) přání i hráčských nápadů, týkajících se toho, co by se dalo v dalších hrách od BioWare změnit či vylepšit – a kupodivu nešlo jen o míru násilí a sexu!

Dalším bodem programu již byla prezentace samotného datadisku Procitnutí. Dozvěděl jsem se několik zajímavých skutečností – děj by se měl točit kolem Zplozenců, kteří záhadným způsobem přežili i po smrti Arcidémona. Hrát bude možné za zbrusu novou postavu Šedého strážce ze sousední země Orlais, ale také za starého dobrého hrdinu, vypiplaného v původním Dragon Age, přičemž při importu se projeví všechny dopady ze základní hry (popravy, volba krále či královny aj.). Přibudou nové vlastnosti, specializace a předměty a očekávat lze samozřejmě i spletitý a propracovaný příběh, jak už je ostatně u her od BioWare zvykem.

Kdybych byl poslouchal dál, mohl jsem se toho dozvědět mnohem víc, ovšem tou dobou jsem už začínal dostávat pořádný hlad a také žízeň, což mě vedlo k opuštění prezentace a zvýšené konzumaci piva ve společnosti starých přátel i nových známých. Čas při příjemné konverzaci plynul rychle a téměř nepozorovaně. Středověká hostina se sice mírně zpozdila – venku už mezitím padla tma –, ale když jsme konečně zasedli ke stolu, opravdu to stálo za to. Tři rozmanité chody více než bohatě nasytily můj kručící žaludek a soudě podle pilného přežvykování ostatních jsem toho večera nebyl jediný, kdo měl důvod ke spokojenosti.

Hodování bylo právě v plném proudu, když se v krčmě začaly dít věci. Za doprovodu živé kapely spolu zkřížil meče pár podnapilých žoldnéřů, a jakmile bitka utichla a řinkot zbraní odezněl, vynořilo se několik vnadných dívčin, tančících kolem stolů a leckdy i přímo na nich. Přeplněným šenkem se též celou dobu proplétala kartářka, která hosty na požádání zasvěcovala do tajů jejich budoucnosti. A aby byla iluze středověku úplná, došlo později večer i na ohnivou show, kdy ztemnělou krčmou vířily plameny a zněla divoká, podmanivá hudba.

Přes počáteční skepsi musím uznat, že se akce opravdu vydařila. Co se mi na ní líbilo především, bylo ono přátelské a komorní prostředí, na jehož vytvoření se podíleli nejen pořadatelé a personál Anno Domini, ale také samotní návštěvníci. V krčmě bylo trochu těsno, notně hlučno a jaksepatří veselo; ke vzniku té správné středověké atmosféry pochopitelně přispělo i chutné jídlo a výborné pivo. Škoda, že kartářka byla doslova na roztrhání, a tak se na odhalení mé budoucnosti nedostalo. Myslím si ale, že alespoň jedna malá část věcí příštích se ten večer vyjasnila – datadisk Procitnutí si určitě zahraji, a nejen kvůli tomu, abych se za sebe při případném dalším Velmi Těžkém Kvízu nemusel stydět. A také se už napříště nebudu tolik děsit promo akcí.