Reportáž z Miniconu podruhé

Po slavnostním zahájení si připravil Leonid Křížek přednášku o šermu. Během hodiny, kterou měl vymezenou na své povídání, stihl obsáhnout historii šermu od starověku až po žhavou současnost. Tak jste se mohli dozvědět, kdy datujeme vznik sportovního šermu, jaké zbraně se využívali a využívají, kdy se začala používat elektronická čidla a jak na tom byl československý šerm v minulém století. Nesmím opomenout diskusi, kde padl i dotaz, který jistě leží na jazyku mnoha lidem. Totiž pokud bychom postavili proti sobě mistra v boji rapírem a mistra v boji katanou, kdo by vyhrál? Jak Leonid vysvětlil, těžko říct. K porovnání došlo jednou a nikdo neví, zda Japonec – mistr katany – přežil, či ne.

Leonida vystřídal Vlado Ríša se svým vyprávěním o ruském Euroconu 2008. Začal zábavným popisováním své strastiplné cesty do Ruska. Neodpustil si okomentovat umění pilota v letadle a rozdílné ceny v dopravě v okolí Moskvy. Následně se pokusil shrnout průběh celého conu, ukazoval fotografie a představoval autory, kteří se na nich objevili. Nemohl opomenout vyzdvihnout některé produkty ruské produkce, aby nalákal na možnost jejich vydání v českých luzích a hájích. A informace, že se chystá i expanze Čechů do Ruska, byla jen takovou třešničkou na dortu. Ke konci Vlado popisoval svou cestu zpět do Moskvy, návštěvu obrazové galerie (tolik drbů o malířích jsem ještě nikdy neslyšel) a návrat domů.

Po této přednášce následovalo vyhlášení soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera, které přitáhlo obrovské množství diváků. Zatímco na předchozí přednášce se vyskytovalo přibližně třicet osob, na vyhlašování se jich přišlo podívat více než dvojnásobek. Sál knihovny byl naplněn téměř k prasknutí a všichni netrpělivě čekali na Michaela Bronce a vyhlášení výsledků. Ten, ačkoliv se snažil vše protahovat, pod tlakem napnutých výrazů všech návštěvníků nevydržel a své vystoupení omezil jen na představení všech, co se podíleli na tvorbě Drakobijců. Postupně přizval na jeviště porotce, ilustrátory, tvůrce obálky a autory. Porotce se pokusil rozmluvit, ale tvrdě narazil. Poučil se a ilustrátory vyzpovídal jako zkušený moderátor. Jan Patrik Krásný, autor obálky, se ukázal jako profesionál, odpovídal jako hvězda (kterou nepochybně je) a mimo jiné přiznal, že “to nebral komerčně, spíše jako fandomovou záležitost”.

Pak přišli na řadu autoři. Nejprve Jan Dobiáš s Mílou Lincem jako hosté sborníku, které není snadné rozmluvit. A potom vyhlašování vítězů. Objevilo se mnoho nových jmen, od kterých jsme ještě neměli kde co číst. Mezi čtrnáct autorů soutěžních povídek se vešla i velká naděje, 16tiletý Vojtěch Konečný s povídkou Zpívá múzám. Mezi skoro sedmdesáti povídkami se se svou prvotinou neztratil a získal krásné, šťastné místo 13. Postupně si pro gratulace přišli všichni publikovaní autoři a mohlo se křtít. A když už bylo u křtění, pokřtila se i kniha Krumpáč a motyky Zbyňka Holuba.

Po vyhlášení a všech těch křtech se zase většina osazenstva vytratila. Na povídání Jana Kantůrka moc posluchačů nezůstalo, což je škoda. Dostalo se na pouštění z audiobooku prvních dílů Zeměplochy, na informace o Terrym Pratchetovi a jeho zdravotním stavu (trpí Alzheimerovou chorobou), na čtení úryvků z nově vydaných knih i těch teprve připravovaných. Opět došlo i na diskusi, díky které jste se mohli dozvědět, jak se překládají jména a další zajímavosti.

Po Honzově odchodu přišel na scénu (s menším časovým odstupem) Ondřej Neff. Jeho přednáška, nazvaná Nové Verneovky, se z povídání o nových překladech zvrhla nejprve na výčet nelogičností ve Verneovkách, které překládal a kvůli chybám musel trochu poupravit, následně na besedu, kde nejvíce přetřásaným tématem byly další Ondrovy projekty. Mám-li se o nich zmínit, tak tedy prosím: během příštího roku nás zřejmě čekají Celebrity, román je momentálně přepisován; Ondřej se uvolil k napsání dalšího dílu JFK, o kterém můžeme předpokládat, že vyjde taktéž během příštího roku. A jako poslední perlička je pátý díl Marsovské tetralogie (až, pokud vůbec, vyjde, tak pentalogie). Což je minimálně pozoruhodné – už kvůli tomu, že ho chce napsat jako space operu. Když došly posluchačům dotazy, rozpustil besedu. Dříve, než tak učinil někdo nahoře (otázka, kdo by měl být tím nahoře, nechť zůstane otevřená).

Následně na pódium nastoupil Ivo Fencl. Přednášel o brakové literatuře, nicméně definici braku z něj nikdo nevytáhl. A to jsme se všichni snažili. Chvíli povídal o sérii JFK, kterou tak trochu bránil proti nařčení, že se jedná o brak. Následně si dovolil označit rodokapsy za jasný brak se světlými výjimkami, přičemž všem ukázal Plástev jedu od Josefa Pecinovského (minulý rok vyšla v Edici Pevnost). Ano, mohu potvrdit, toto není brak. Ke konci nám přečetl pár úryvků ze série John Sinclair jako ukázku brakové literatury. Kontroval úryvkem z knihy Mušketýři po dvaceti letech.

Poslední půl hodinku vyplnil Michael Bronec, který nás – silně vyčerpán – požádal o dotazy k nakladatelství Straky na vrbě, jelikož on již přišel o veškerou denní dávku kreativity, kterou měl. A tak padaly dotazy. Pro ty, co se nezúčastnili, shrnu. Název Straky na vrbě napadl Michaela v noci, připravuje se trilogie Blanky Jiruškové Kočičí noci, nová kniha Roberta Fabiana, Míly Lince a dračí sborník. Samozřejmě nová kniha od Dariona (Martin Antonín) a, jak nakladatel a fanouškové jistě doufají, třetí díl Gordonovy Země od Vladimíra Šlechty. Dále tento nakladatel prozradil, že dostává deset až dvcet rukopisů měsíčně (lidi, zamyslete se nad sebou, vás by to bavilo číst?). A na otázku mistra Leonarda (Medka) “Když chceš být tak dobrý nakladatel, uvažoval jsi o nakládání okurek?”, která odzbrojila snad celé zbylé publikum, odpověděl záporně. Tolik k poslednímu bodu programu.

A shrnutí celého dne? Zajímavé přednášky, skvělá možnost potkat celebrity české fantastiky (například se zde mihl Martin D. Antonín) a pro ty všímavé i odraz české společnosti a mentality. Bylo sice vidět, že hlavním tahounem je vyhlášení Trollslayera, ale to nevadí. Doufám, že pořadatelé na tom neprodělali a příští ročník se bude konat zase.