Již potřetí se uskutečnil Labyrintcon, setkání čtenářů knih spisovatele Pavla Renčína. Tentokrát se ale nejednalo pouze o komorní posezení čtenářů s autorem v domáckém duchu v hospůdce, jak tomu bylo u předchozích dvou conů.
Všechno to začalo na webových stránkách spisovatele Pavla Renčína (www.pavelrencin.cz), který na nich začal na podzim roku 2007 uveřejňovat román na pokračování Labyrint. Příběh si získal své fanoušky, kteří začali web hojně navštěvovat, diskutovat o ději a dokonce sami začali být tvůrčí. Tato parta, která sama sebe nazvala Sektou (či Společenstvím) Labyrint, se rozhodla společně setkat. Dvě setkání jim nestačila, a tak Pavel Renčín naplánoval další, jež se už mělo stát regulérním miniconem i pro veřejnost s přednáškami a, jak už je tradicí Labyrintconů, zajímavými hosty.
Pátek 13. se většina normálních lidí zabarikáduje doma a nevystrčí ze dveří bytu ani nos, aby se jim náhodou něco nestalo. Ven vycházejí jen naprostí šílenci a hazardéři. No a protože mezi fantasty a hlavně Společenstvím Labyrint se to jimi jen hemží, rozhodli se, že pátek 13.3. je naprosto ideální den k povídání o městské fantasy, mýtech, bytostech z dávných časů atd.
Už před třetí hodinou se několik nedočkavců objevilo v pobočce pražské knihovny Smíchov, aby obsadili nejlepší místa. To bylo velmi rozumné, poté, co přišla hlavní vlna, se nedostávalo židlí. Přesně v 15:00 con slavnostně zahájili Otomar Dvořák, Míla Linc a Pavel Renčín přivítáním příchozích, vysvětlením vzniku Labyrintconu, předložením programu dnešní akce a krátkou úvodní řečí o městské fantasy.
Potom už dostal slovo spisovatel a záhadolog Otomar Dvořák, jemuž připadl nesnadný úkol rozehřát první přednáškou posluchače. Jak se na správnou úvodní přednášku sluší a patří, věnoval se tomu, co městské fantasy předchází. Bytostem z dávných časů, kdy ještě města nebyla. Zazněla jména Rýbrcoul, Swiza, Radouš, Praděd, Muhu… Otomar rozebral různé teorie o vzniku jména Rýbrcoula (toť původní jméno Krakonoše) a přidal také svou vlastní. Dále nám pověděl o pastech nastražených v krajině – bludném kořenu, bludičkách, průchodech do jiného místa, času či snad dokonce jiné dimenze. Přes démonické jevy a bytosti se ve svém vyprávění dostal až k Ďáblově bibli (Codexu Gigas). Skvěle podané a zajímavé vyprávění nás všechny tak vtáhlo, že jsme si vůbec nevšimli, jak my posluchači, tak sám přednášející, že vyhrazených padesát minut přednášky se už nachyluje. Míla Linc se však nenápadně připlížil k Otomarovi, zašeptal: ,,Tři minuty!“ a významně zvedl tři prsty. Otomar proto ještě v rychlosti zmínil archetypy lesních bytostí – mytága a připomněl nám knihy Roberta Holdstocka.
Po desetiminutové přestávce, tedy v 16:00, se nám představil Petr Janeček, autor tří románů Černé sanitky, které se dočkaly rozhlasového i televizního zpracování. Jelikož je folklorista, hned na začátku nám vysvětlil rozdíl mezi lidovým vyprávěním a literaturou. Následně se věnoval pohádkám a pověstem a také tomu, jak se liší příběhy, které si vyprávějí lidé žijící v městech, od příběhů obyvatel vesnic. Zabýval se také rozdíly mezi démonickými bytostmi a lidskými maniaky. Démonické bytosti, objevující se převážně ve vesnických příbězích, člověka napadly, pouze pokud vstoupil na jejich území a nějak se provinil. Lidští maniaci, tak typičtí pro město, naproti tomu útočí na běžných místech – v supermarketech, tramvajích či dokonce v našich domovech. Na konci svého vyprávění nechal Petr Janeček prostor pro dotazy a diskuzi. Zajímavá byla otázka, zda autor, když se zabývá různými nadpřirozenými bytostmi a jevy, u sebe nosí nějaké ochranné předměty. Odpověď zněla, že ne, nevěří na ně.
Jako třetí usedl v pět hodin za stůl pro přednášející, pardon, v tomto případě vlastně na stůl, sám „otec zakladatel“ Labyrintconů Pavel Renčín. Své vyprávění započal netypicky – četbou. Aby nám vysvětlil, jak lze město také chápat, přečetl nám ze sborníku povídek Pod kočičími hlavami předmluvu Leonarda Medka. Pak nám přečetl ještě předmluvu ke svému online románu Labyrint a srovnal je mezi sebou. Autoři v obou úvodech popisují město a jeho odvrácenou a skrytou tvář každý po svém. Potom nám Pavel vysvětlil vlastní pojetí města ve světě Labyrintu a své trilogii Městské války. Mnoho informací soustředěných na jednom místě může ožít, a tak vnikají tzv. živá Města jako bytosti, která se v průběhu času mění spolu s dobou a rozvojem či úpadkem jednotlivých měst. Všechna Města naší země jsou spojena v Radě měst. S tím souvisí projekt, který Pavel před několika měsíci rozjel na svých internetových stránkách ve spolupráci se čtenáři. Požádal čtenáře, aby oni sami vytvořili živá Města, protože kdo zná vlastní město lépe než ti, kteří v nich žijí? Pavel s sebou přinesl vytištěné příspěvky čtenářů a přečetl nám ukázky. Nakonec potěšil své čtenáře zprávou, že mu zanedlouho vyjde sborník povídek, a zájemcům rozdal placky Labyrinťáků.
Zlatým hřebem večera bylo povídání Františky Vrbenské, která se do knihovny dostavila naprosto přesně v 18:00 rovnou z práce. Věnovala se městským mýtům, jejich vzniku a šíření. Jakmile se historka objeví, začne se bleskurychle šířit, košatět a už ji nevymýtíme, ani kdybychom se snažili se sebevíc. Jen těžko se dá rozlišit, co je ještě pravda a co již přidala bujná lidská fantasie. Františka nás upozornila na různé zajímavé otázky: proč se některé příběhy objevují nezávisle na sobě na různých místech světa? Proč se některé historky ujmou a kolují v malých obměnách celá desetiletí a jiné ihned po svém vzniku zanikají? Sama dala k lepšímu několik příhod – rozsednutí auta slonem, rakev s mrtvým jedoucí po schodech z nejvyššího patra až do přízemí. Zmínila také spíše děsivé příběhy lidí umučených při sexuálních hrátkách, únosy lidí na orgány a další. Ve svém vyprávění se dostala i k městským mytágům – tajemnému muži Pérákovi, jenž za druhé světové války zatápěl Němcům, či k přízraku mladé ženy procházející se městem v červených šatech jako předzvěst války.
Protože se přiblížila sedmá hodina večerní, zavírací čas knihovny, Františka Vrbenská své povídání musela ukončit. Jako jediné zástupkyni něžného pohlaví mezi přednášejícími jí připadl milý úkol – vylosovala tři šťastné výherce knihovní soutěže, kteří si domů odnesli pěkné ceny. Všichni jsme se rychle oblékli a sbalili své věci, protože jsme už byli kromě zaměstnanců jediní v budově knihovny. Část lidí, zejména Společenství (Sekta) Labyrint, odešla do blízké hospůdky oslavit a pořádně zapít své další setkání.
Třetí Labyrintcon se opravdu vydařil, účast byla nad očekávání hojná – přes padesát lidí, tak asi padesát pět – tomu už snad ani označení minicon nepatří. Vyprávění všech přednášejících bylo velmi poučné a zajímavé, škoda jen, že nebylo více času, byli jste báječní! Velké díky patří městské knihovně za to, že poskytla prostor k akci, a Mílu Lincovi, který skvěle zajišťoval organizaci. Tak zase příště na čtvrtém Labyrintconu!
Fotil Honza Macháček, víc fotek zde.
Labyritcon
Výborná reportáž,vystihující atmosféru akce a současně i obsah přednášek (musela sis dělat velmi důkladné poznámky 🙂 Je nejobsáhlejší a nejpodrobnější ze všech zatím zveřejněných reportáží!