Už po sedmé se slétli fanové ze všech koutů předaleké galaxie, ale především z Česka, Slovenska a Polska do severomoravské Kopřivnice. A co na Koprconu bylo nového? Přibylo lidí, přibylo programu a hlavně přibylo srandy. A to je vskutku úctyhodný výkon, protože i minulé ročníky mohly leckomu dosti potrápit bránici.
Jediným větším nedostatkem Koprconu je datum jeho pořádání, která má hned dva negativní důsledky, oba spojené se slavnějším Fénixconem v Brně. Za prvé je to dilema fanů, na který con se vydat (zdaleka nejlepším řešením je jet na oba, ale to bohužel není pro spoustu lidí možné), a za druhé určitý nedostatek známých osobností. Letos se sice jako vždy ukázal Arnošt Vašíček, známý záhadolog, a mimo jiné tvůrce řady seriálů České televize, z nichž určitě nejznámější bude Strážce duší, jenž byl i tématem přednášky, to ale není zrovna “hvězdami nabitý program”. Ale v podstatě jde o drobnost, protože přednášky měly vysokou kvalitu i bez toho.
Zdaleka největší devizou Koprconu je humor, který se objevuje nejen na obyčejných přednáškách, ale v jeho jméně je vždy veden i slavnostní galavečer. Letos nám organizátoři připravili opravdové lahůdky – předávání nejoriginálnějších cen fandomu, POLEN (bohužel si už nepamatuju, co přesně zkratka znamená), mezi jehož kategorie patří takové obskurnosti jako je nejlepší fotograf fandomu nad 90kg živé váhy (kupodivu to nebyl Randalf), cena pro nejlepšího Vodena nebo cena za největší módní přínos fanům. Slavnostní předávání cen bylo navíc odlehčeno ukázkami z muzikálové epizody 4 v provedení trojice aktérů (schválně jsem se vyhnul pojmu zpěvák, protože jak Budji, jeden z vystupujících, správně podotkl: “Zip je ten nejlepší zpěvák z nás a to je stěží průměrný). Samozřejmě, byly to ukázky pečlivě vybrané a vtipné a některé refrény mi ještě pořád rezonují v hlavě. Jenom škoda, že byl v sále až zbytečně velký ruch a některá slova písní mi unikla.
Druhou takovou perlou byla letos pietně zábavní show Poslední rozloučení s Vodenem, stylově zakončené skupinovou fotku pod pantofli (no až tak poslední loučení to nebylo, protože Voden se nakonec na sobotním galavečeru objevil. Takže ti z vás, kteří si mysleli, že orgové jsou tak otrlí, že udělali z pohřbu frašku, se mýlili, tedy alespoň částečně.). Za zmínku pak ještě určitě stojí dokument Nemoc z povolání, který byl natočen na letním Festivalu Fantazie, a byť jeho zaměření možná nebylo vyloženě humorné, vyznění v podstatě ano.
Po sobotním Galavečeru, který byl zakončený zběsilou diskotékou, trvající do brzkých ranních hodin, se kolem tří set fanů po těžkém vstávání sbalilo a rozjelo do všech koutů visegrádského prostoru. Troufám si tvrdit, že jen málokdo odjížděl zklamaný, minimálně já určitě ne.
