Reportáž z Festivalu fantazie Speciál

Jubilejní desátý ročník velkého setkání fanoušků fantastiky v malém městečku Chotěboř začínal již ve středu 27. října a byl tak velice takticky vklíněný mezi státní svátek ve čtvrtek, podzimní prázdniny a celý následující víkend. Oproti letní inkarnaci se prakticky nic nezměnilo. Festival se konal v pomyslném chotěbořském Bermudském trojúhelníku – v kulturním domě, sokolovně a v místním kině, kde sídlila recepce. Dojezdová vzdálenost mezi těmito budovami nebyla delší než pár desítek kroků. Každý den od brzkých ranních hodin, tedy zhruba od osmi, fungoval i FF bar, který opět produkoval především tradiční conovskou dietu založenou na různých variantách toastů.

Co chybět nesmělo, a také nechybělo, byla obrovská herna deskových her ve velkém sále sokolovny. Na zájemce čekala hromada pestrobarevných krabic ke koupení či pouhému půjčení. Herna sloužila jako koncentrační bod pro všechny účastníky, kterých dorazilo podstatně méně než v létě. Sál přesto budil dojem, že jich na FFS dojel obrovský počet. Chřestění kostek a hluk bavících se hráčů podmalovávalo světlo videoher a konzolí, které si každý mohl vyzkoušet. Pro člověka moderní techniky neznalého bylo zábavné sledovat poskakující hráče se svítícími ovladači v rukou, které přenášely pohyb uživatele do herního prostředí.

Upřímně, když jsem tuhle novou variantu videohry zkoušel, připadal jsem si při mávání barevným ovladačem ve vzduchu jako blbec, ale rozhodně to bylo akčnější než pouhá práce palců na gamepadu. Než jsem digitálního soupeře umlátil, docela jsem se u toho zapotil.

Srdce každého hráče veterána muselo rozhodně potěšit muzeum PC her. Na celkem patnácti strojích bylo možné spustit evergreeny herního průmyslu v podobě Prehistorika, Tanků a dalších her, u kterých se probděly mnohé noci. Většina hráčů však v jednom kuse mastila buď Counter Strike nebo Warcraft 3. Potíž s muzeem byla i v tom, že se skrz něj muselo projít do místnosti, kde probíhala linie Fantasy & History, takže lákavé svádění volného místa na židli před svítící obrazovkou nutila některé posluchače ke zběhnutí od zamýšlené návštěvy přednášky a místo toho si zavzpomínat na staré dobré časy, kdy grafika byla jen shluk pixelů…

Díky rozjeté hře Counter Strike skoro nestíhám film v kině a dvakrát dorážím pozdě na přednášku. Vnitřní souboj končí vždy stejně – ještě jednou mě zabijou a jdu. Po dalších pěti herních úmrtích, zcela vtažen do hry, se vždy s pocitem viny odlepuji do židle, přenechávám místo omladině, která se ke křeslu vrhá až hladově, a jen s povzdechem sleduju, jak natěšenci spolehlivě kazí moje do té doby výborné skóre.

…Konkurence byla na všech stranách – jednotlivé linie se předháněly s nabídkou zajímavých přednášek a workshopů. Jedna z návštěvnic si povzdechla, že se jí do jedné hodiny sešly čtyři zakroužkovaná místa, kam by ráda šla, a nyní musela podstoupit Sofiinou volbou. Hlavní nádech festivalu vanul od smrdutých rozkládajících se těl zombií a dalších hrůzostrašných bestií. Paralelně s FFS totiž probíhal filmový festival především amatérských hororových snímků Bloody XMas Fest. Od středy, kdy BXM začal, se v různých intervalech promítaly amatérské filmy v rámci soutěže vyhlášené pořadateli (cena: zbrusu nová videokamera od firmy JVC) a díla profesionálních autorů. Jedním z nich byla i ikona béčkového hororu Lloyd Kaufman, přední host festivalu, který pro mnohé zastínil i další pozvané osobnosti jako byl třeba Ondřej Neff a další…

Jediným z uvedených hostů, kterého vidím přednášet, je Ondrej Herec, na jehož noční přednášku dorážím po třech pivech a rozumím mu úplně všechno! Užívám si jeho myšlenkové pochody a už během přednášky přemýšlím, koho znám na Slovensku, kde již vyšla Ondrejova nová kniha Dobre organizovany netvor, která shrnuje jeho „učení“ o moderní civilizaci. Jen s velkou nelibostí vstřebávám Ondrejovu poznámku, že to je jedna z jeho posledních přednášek.

…Z hostů měl dorazit také miláček publika Karel Roden a dokonce herec, režisér a kaskadér v jedné osobě Petr Jákl. V případě besedy s Karlem Rodenem bylo už v programu uvedeno několik otazníčků, které vyjadřovaly nejistotu, zda herec vůbec dorazí. Bohužel ani on, ani režisér kritikou rozpačitě přijímaného snímku Kajínek se do Chotěboře nakonec nedostavil. Návštěvníci festivalu však jejich absence podle zákulisních slov příliš nelitovali. Lloyd Kaufman byl na FFS již od pátku a vzhledem k tomu, že svojí vizáží ani trochu nepřipomínal osobu obalenou igelitem na fotografii v programu, člověk jej několikrát střetnul na schodech s pomyšlením, co tu dělá ten člověk, a až na vyhlášení výsledků amatérské filmové soutěže si s hrůzou uvědomil, jak slavnou osobnost to míjel.

Vzhledem k tomu, že podzimní inkarnace Festivalu fantazie neměla svůj galavečer, za jaký se dá považovat letní udílení cen Aeronautilus, nahradilo jej vyhlášení výsledků soutěže BXM. To probíhalo ve velkém sále kulturního domu, který však nebyl ani zpola plný. Ceny udílel sám Lloyd Kaufman ve společnosti jeho nejslavnějšího hrdiny Toxického mstitele a blíže nespecifikované ďáblice (patrně jméno měla, ale autor této reportáže se k ní bál přiblížit). Nejlepším amatérským snímkem se stala Seance Robina Kašpaříka, který, když držel novou kameru v rukou, publiku sdělil, že díky ní už přestane natáčet na kamenné destičky, jak popsal svoji zastaralou techniku. Lloyd Kaufman byl během večera ve vyhlašovací náladě, a tak rozdal ještě dva čestné diplomy jeho produkční společnosti TROMA, a to Václavu Pravdovi a organizátorovi BXM Marku Dobešovi.

Horor byl všudypřítomný. Boris Hokr představil posluchačům jeho stručný vývoj od prvopočátků přes zakladatele moderní literatury hrůzy E. A. Poea až po současného mistra strašidelného umění S. Kinga. Františka Vrbenská spolu se Zuzanou Kocurkovou zcela odrovnaly posluchače dvouhodinovou přednáškou s názvem Co všechno se může člověku přihodit. Když se chýlila ke konci, Františka již tak nahlodané posluchače dorazila zvukovou nahrávkou ze samotného pekla, kterou někdo pořídil v jednom vrtu, který po nahrání zapečetili a k němuž se dodnes nikdo nepřiblížil. Po šílené kakofonii zvuků a tématu přednášky měla podle výrazu v obličeji dobrá polovina sálu chuť jít spáchat kolektivní sebevraždu.

Večer pak návštěvníci již tradičně obsazovali jak FF bar, tak sklepní Hoffpůdku a nedaleký bar Velký Voči, kde se stal velkým hitem šátek dávaný jako bonus ke kyblíku nějakého drinku. Jeho variabilní použití (a předešlá konzumace obsahu kyblíků) strhlo některá děvčata k užívání šátků coby oblečení, čímž na sebe strhly pohled snad každého, kdo se do baru odvážil…

První večer trávím ve společnosti údajného vůdce mafie české fantastiky dona Tomáše Němce, Leoše Kyši a dalších známých jmen. Možná je to koncentrací tolika osobností okolo jednoho stolu, anebo koncentrací alkoholu v mé hlavě, ale na záchodech nechtěně topím mobil a následné resuscitační pokusy se ukazují jako marné…

Pro většinu účastníků FF platila večerka okolo čtvrté ráno, kdy se zavíral FF bar a i v baru Velký Voči se dámy za pultem začínaly tvářit, že už by bylo záhodno jít spát. Noc ze soboty na neděli měla tu výhodu, že se posouval čas o hodinu zpět, takže všichni slavící mohli poslední noc festivalu juchat o hodinu déle.

I když byla účast o zhruba dvě třetiny nižší než v létě, do Chotěboře dorazilo okolo sedmi set lidí plus taková stovka, která se po areálu pohybovala s jednodenní vstupenku. Ubytovací prostory občas zely prázdnotou, což se projevovalo na teplotě uvnitř. Jinak se spí v místnosti s dvaceti lidmi, kteří ji vytopí spolehlivěji než piliňáky, než v tom samém prostoru ve dvou. Po ránu tak mohl člověk spatřit ospalé jedince, kteří na sebe navěšeli vše, co měli v batohu. Podle některých, kteří noc trávili pod peřinou pouze v triku, spočíval fígl v důkladném smíchání krve s nemrznoucí směsí před ulehnutím (na což jsou dobré místní bary), pak se prý spí blazeově…

Utopení mobilu má dohru. Bez něj zjišťuji, jak jsem na technice závislý. S telefonem mi odešly i hodinky, budík a vyhledávač vlaků a autobusů, o spojení s okolním světem nemluvě. Krizi řeším návštěvou blízkého supermarketu, kde si pořizují budík. Co čert nechtěl, jediný, který tam měli, má asi třicet centimetrů, tyrkysovou barvu a velikého medvídka Pú na ciferníku. Celý den budík tahám v batohu a koukám na něj jen v největším soukromí a v tichých okamžicích na přednáškách a doufám, že nikdo nepostřehne, že moje zavazadlo velice podezřele tiká…

Přestože podzimní festival působil jako ocas letní varianty, z některých nabízených programů se vylouply velice zajímavé a zábavné akce (například OrientCon), v kině se pouštěly jak klasiky Lloyda Kaufmana (třeba Toxický mstitel 1–4), tak i novinky hollywoodské produkce a některé filmy skutečně stály za zhlédnutí zejména pro ty, kterým v kině utekly a nyní za mírný poplatek mohli svoji chybu napravit. Z nabízených snímků byl patrně nejlepší Počátek, který diváci ocenili nadšeným potleskem.

Jak ve dne, tak v noci a i brzo ráno bylo na FFS skutečně co dělat a nikdy se nenašlo hluché místo, kdy by se člověk skutečně nudil. Letošní FFS byl krásným podzimním zážitkem, kterého nelitoval snad nikdo.

Fotil Roman Randalf Kresta.

Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fan­tasyplanet.cz