Reportáž z Festivalu fantazie 2011

Zase o něco více zábavy

Jako každý rok se těším už na samotné zahájení, protože ředitel festivalu Václav Pravda si pro nás vždy přichystá sérii novinek. Mimo těch z oblasti festivalových partnerů, kde exceloval Peugeot s třemi zapůjčenými vozy pro účely FF, byly nejvýraznějšími novinkami přesuny. Deskové hry opustily sokolovnu a přestěhovaly se do haly. Zprvu mě to jako přirozeně líného člověka zamrzelo, ale později se přesun ukázal jako jasné pozitivum. Jak pro deskovky (u kterých bylo více místa na sezení), tak pro PC, PSP a ostatní elektronické hry. Ty zabraly celé přízemí sokolovny, což bylo výhodné hlavně ve chvíli, kdy se vám nechtělo čekat, až bude nějaká z her volná. V předchozích ročnících se mi stalo jen výjimečně, že bych si bez čekání mohla hned zahrát.

Dalším přesunem byl odchod diskoték z KD také do haly. Zdálo se mi to ještě zvláštnější, protože zábava pak byla roztrhaná. Nakonec ale i hudba a tanec obstály, snad jen s jedinou výtkou. Pokud jste si chtěli na chvíli sednou a napít se, v menším sále nebylo prakticky kde.

Něco málo k programu

Celkově byl program FF jak jinak než fantastický. Výhodou jsou totiž hry. Díky nim prakticky neexistuje chvíle, kdy by nebylo co dělat. Her tu bylo spousty; já jsem vyzkoušela léty prověřené DDRko, jež vás dostane z přednáškové strnulosti. Nezklamalo, ačkoli byl někdy problém slyšet hudbu. V minulých letech měly podložky svoji vlastní místnost, což bylo rozhodně příjemnější. Dále jsem vyzkoušela simulátor řízení auta. Bylo to úžasné a… mám co dělat, jestli chci být někdy řidička.

Přistoupím-li k jednotlivým liniím, nejvíce mě nadchl MaelströM. Jako každý rok nabídl širokou škálu přednášek z běžného života. V rámci linie jste se mohli dozvědět informace z oblasti jazyků, mýtů, vědy a spousty dalšího. Stihla jsem bohužel jen Moderní mýty, jež byly nabyty diváctvem i informacemi z oblasti fám. Přednášející nám jich pár velice poutavě vyprávěla, ale se zkušenostmi se přidali i ostatní. Naopak největším zklamáním byl pro mě literární Avalcon. Jako čtenářku duší laděnou k fantasy mě jeho spíše scifistický program nenadchnul. A k tomu se jeho lepší program bohužel kryl s fotbalovým turnajem. Což je škoda, zvláště kvůli chybějícím hráčům, nebo naopak hráčům, kteří nestíhali přednášky.

Ostatní linie, jež jsem navštívila, si udržely stejnou laťku, snad jen bývalý Vampcon, nyní Nightcon, trochu pohořel (fanynky Stmívání mají pravděpodobně jiný názor).

Vítejte v Bradavicích

Zvláštní je, že na loňských FF jsem linii zaměřenou na nejznámějšího čaroděje nebrala nikdy moc v patrnost. Věděla jsem, že probíhá, ale program mě buď nenavnadil, nebo mi přišel až moc fanouškovsky „zažraný“. Letos jsem si ale řekla: „Sakra, je to přeci Harry!“ a vyrazila na debatu… protože Rowlingová. Zvědavost vystřídalo nadšení, stejně tak u ostatního HP programu. Od následujícího rána mě totiž čekal Celý den v Bradavicích. Den plný čarodějnických předmětů, ukončený zkouškami NKú a OVCE (z nichž jsem samozřejmě prolítla). Mimo to ale celý den provázel boj o školní pohár, jenž nás nadchnul a všichni jsme se snažili ze sebe něco dostat pro dobro koleje. Nejlepší hodinou dne byly Lektvary (zvláště pro Zmijozel) a Péče o kouzelné tvory, při které jsme zapojili nejen hlavičky. Závěrem dne pak byla Hostina ve velkém sále ukončující linii Harryho Pottera. Pohár získal Mrzimor, ale oceněni byli i přednášející a prefekti. Na úplný konec měl přijít ještě LARP Trest v zapovězeném lese, jenž z organizačních důvodů bohužel nevyšel. Alespoň jsme se prošli noční Chotěboří a uzřeli dům s bronzovými koulemi, jež je prý již kultovním poutním místem FFanoušků.

Musím říct, že linie HP mi tentokrát (z těch, které jsem navštívila) přišla nejucelenější, s logickým směrem a závěrem. Doufám tedy, že příští rok bude opět takto vydařená a přijedou snad i (zahraniční) hosté.

Filmový týden

Jelikož jsem chudou studentkou, jež se vždy zarazí nad zdražováním našich kin, beru s vděkem, že FF neopomíjí ani tento druh fantastiky. Proto jsem vyrazila do kina snad na vše, co jsem měla od jara v „merku,“ a ještě na něco více, co bych radši i minula.

O profláklých hitech jako sedmý díl Harryho Pottera nebo noví Piráti z Karibiku psát ani nebudu. Jsou to filmy pro fanoušky a odpůrci ať se jdou bodnout. Ostatní novinkové filmy ve mně ale vzbudily překvapení, nadšení i zklamání. Mám ráda horory, a proto jsem si alespoň dva z letoší FF nabídky nenechala ujít. Paranormal Activity 2 a Obřad. Oba byly docela povedené, ale nijak výjimečné. Sci-fi Zdrojový kód a Správci osudu nebyly tak epické, jak by se dalo čekat, spíše příběhy obyčejných lidí ve výjimečných situacích. Avšak svou roli zvládly s přehledem. Naopak nezvládnutou epičnost by si mohl odpustit Tron: Legacy. Triky v digitálním světě byly povedené, ale příběh za nimi zaostával kilometry daleko.

Další velikáni léta Sucker Punch, Thor a X-men také obstáli. Tedy… X-men byli bezesporu výborní. Thor byl dobrý, opět ale stál více na efektech než na příběhu, jenž by se dal více rozvést. A Sucker Punch … Pokud jste šli na film s tím, že se jedná o dlouhý videoklip sestřihu rockových hitů a hlavní hrdinky mají hlavy jen kvůli hustým kšticím, pak jste se dočkali. Nic víc, nic míň.

Co dodat…

Festival fantazie byl, jako vždy, vynikající. Měl své drobné chyby, hlavně co se týče techniky a organizace, jež ovšem stonásobně přesáhly jeho plusy. Jak připomíná Václav Pravda vždy, když může, je to festival od fanoušků pro fanoušky. To mu dává punc originality a úspěchu, protože každý z nás se může v jednu chvíli z obyčejného fanouška stát i přednášejícím (jak se to stalo mně). A to je na takových akcích to nejlepší. Sami si můžeme rozhodnou, kam nás další ročníky zavedou…

Fotil Roman Randalf Kresta.

Další reportáže již brzy. 🙂

Kamila Procházková (redaktor)

kajaprochy@sez­nam.cz