Druhý víkend letošního Festivalu fantazie byl ve znamení vedra, zajímavého, přednáškami a besedami nabitého literárního Avalconu a jiných linií, vedra, spousty zahraničních i domácích hostů, vedra, historicky prvního Sletu autorů fantastiky, vedra, slavnostního Večera fantazie, vedra a miniverze tradičného fotbalového turnaje O pohár fantastické ligy. O co všechno přišel ten, který se rozhodl potit radši doma, než v Chotěboři?
Jirka W. Procházka jako by si myslel: „Co já jsem to vzal za herce?!“ (divadlo JFK)
Slet literárních fanoušků
Ačkoliv se preference návštěvníků mění a dnes už většina z nich dává před literaturou přednost seriálům, hrám a dalším druhům fantastiky, tradiční linie Avalcon stále pro část účastníků zůstává vrcholem FF, takže si Vašek zaslouží dík za to, že ji i přes prodloužený první víkend umístil až na závěr Festivalu. Díky tomu poslední sobotu a neděli ozdobilo mnoho zahraničních i domácích literárních hostů, třeba Juraj Červenák (přijel na FF poprvé a určitě ne naposled), Ondrej Herec, Miroslav Žamboch, Jiří W. Procházka, Pavel Renčín, Vladimír Šlechta, Petra Neomillnerová či Josef Pecinovský. Většina se prezentovala alespoň jedním vlastním pořadem na oblíbená témata (krev, sex a hnus ve fantastice Petry Neomillnerové, JFK divadlo JWP, představení nové knihy Ďura Červenáka a křest jeho povídkové sbírky Kámen a krev, …), ale nechyběly ani specialitky, třeba komorní setkání příznivců Mirka Žambocha, které se příjemně zvrtlo v povídání spisovatelů a několika málo „obyčejných“ fanoušků o zahraničních vydání knížek a obálkové politice nakladatelů.
Ondřej Jireš křtí sbírku povídek Juraje Červenáka Kámen a krev. A jak? Originálně: polil kámen červeným vínem.
Synonymem pro letošní Avalcon se mohl stát první ročník Sletu autorů fantastiky, který v podobě hromadné autogramiády ovšem oficiálně proběhl jako zlatý hřeb až v sobotu odpoledne. Organizátoři přišli se zajímavou myšlenkou shromáždit na jednom místě co nejvíc českých a slovenských spisovatelů fantastiky, bez ohledu na jejich známost či popularitu. Podmínkou bylo jen vydání alespoň jedné knihy. Na autogramiádě tak mohl člověk nasbírat zhruba třicítku autogramů a s autory se vyfotit. Slet se povedl, podařilo se do Chotěboře nalákat poměrně hodně spisovatelů, navíc to byla příležitost pro začínající a méně známé autory se zviditelnit. Větší péči by si ovšem zasloužily prezentace, kterými organizátoři jednotlivé hosty během Sletu i před vlastními přednáškami představovali. Za samotný nápad palec nahoru, ovšem příště by chtělo pořádně ověřit všechna fakta, vychytat gramatické i stylistické chyby a zamyslet se nad tím, jestli jen přečíst text, který vidí všichni návštěvníci, je to pravé ořechové.
Pavel Renčín – již brzy se můžeme těšit na knižní vydání Labyrintu!
Pečení ve vlastní šťávě aneb Nejen přednáškami živ je čtenář fantastiky
Kromě Avalconu a Sletu pochopitelně i druhý víkend probíhaly jiné programové linie, třeba úspěšný ComicsCon, FutureCon či MoveCon. O něm se víc rozpovídá kolega Lukáš, který na vlastní kůži zkusil několik workshopů, i já jsem ale neodolala a jeden pořad navštívila, a bylo to i přes to vedro příjemné protažení ve věčném posedávání na přednáškách, v kině či u baru. Nevynechala jsem ani hudební hry, i když DDRko zvláště přes poledne připomínalo pečení ve vlastním potu. Úžasné bylo rozšíření herny, konzole a PC se rozšířily i mimo hlavní sál Sokolovny, který patřil hlavně deskovkám. Nebyl problém najít volný stůl, spoluhráče i vytouženou hru, které byly většinou k dispozici ve více kusech.
Ze Sletu autorů fantastiky – hromadná autogramiáda
A jiné zábavy? Tradiční pečené prasátko, novinková donášková služba pizzy až do centra dění, slavnostní Večer fantazie, fotbalový turnaj, letos v mini provedení dvou týmů (Fantasy Planet a Palantír), přesun knihkupeckého stánku do větších a důstojnějších prostor, nové občerFFtvení v Hale a jiné a jiné a jiné a jiné.
V říjnu na viděnou na FF Speciál!
Další reportáže a fotogalerie najdete na http://festivalfantazie.cz/ff/index.php?….
Fotila Marta Novotná.
Pavla Lžičařová (šéfredaktor)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
Inu, když už gramatické a stylistické (stylové) chyby a v příštích deseti minutách není do čeho píchnout…”Jirka W. Procházka jakoby si myslel”Jirka W. Procházka jako by si myslel. Rozděleným “jako by” modifikujeme sloveso; spojením vzniká příslovce, kterým modifikujeme podstatné jméno. Což samozřejmě mění význam. Tedy: “jako by” – nejsme si jistí, jestli se daná věc děje; “jakoby” – jsme si jistí, že se daná věc děje, ale je jen naoko, nebo se něčemu podobá (“Jako by se ozval výstřel” vs. “Ozval se jakoby výstřel”).Pomůcka: “jako by” píšeme, pokud je můžeme nahradit “jako kdyby” – pokud to nejde, píšeme “jakoby”.V příštím seriálu gramatických lapsů si, vážení čtenáři a jazykoví entusiasté, nachystejte poznámkové bloky na rozdíl mezi “na rozdíl” a “narozdíl”, “co by” a “coby”, “mě” a “mně” apod.Zvláštnosti jako “na vlastní kůži okusil” pro dnešek pominu, když je ta sobota.A jinak pěkná reportáž.
to P.J.
Díky. 😀
🙂
A psaní čárek před “než”
to jako zase zbude na mě?
No ano. Přece to sprostě nevyžeru všechno sám!
to Jan Vaněk
Když už, tak “na mně”… 😉