Reportáž z Cravataconu

Oproti minulému ročníku, na němž chyběl nějaký známější host, DDR, které ke conům neodmyslitelně patří (nejspíš proto, že aktivnější fanové nevydrží sedět celý víkend na zadku a poslouchat přednášky), a hlavně návštěvníků, kterých bylo loni zhruba stejně jako organizátorů. Ani letošní účast nebyla nijak závratná. Něco přes osmdesát lidí není mnoho, ale vzhledem k tomu, že jde o mladý con na okraji naší republiky, to není vůbec špatný výkon. Navíc se může pochlubit solidní zahraniční účastí (ne, nemyslím tím slováky, i když i ti zde byli zastoupeni) díky zhruba desetičlenné skupince polských fanů, která se dokonce podílela i na programu.
První přednáška, které jsem se zúčastnil, byla z Gurgyho cyklu o světě Warhammeru. Tato konkrétně se zabývala Nemrtvými ve všech jejich podobách. Dorazili jsme dřív, než jsme čekali, a tak se nám podařilo shlédnout i část přednášky o keltech. S plnými žaludky jsme se zašli podívat na další přednášku z Fantasy linie, tentokrát o netradičních perských mýtech a jejich změnách během Zarathuštrovy reformy. Následně jsme dokázali odolat verbování polské části na jimi připravovanou soutěž nazvanou Ukazyvanky (něco na způsob pantomimy z fantasy, pokud jsem to správně pochopil) Ale podle toho, co se mi o té soutěži doneslo, jsem zpětně trochu litoval, že jsem při tom nebyl, protože podle vyprávění účastníků to byla opravdu sranda, navíc odměněná cenami v podobě knih.
Po skončení oficiálního programu jsem se přidružil k polsko-české skupince, ve které jsme se navzájem bombardovali jmény českých a polských autorů. Byl jsem velmi překvapen a zároveň potěšen jejich znalostmi našich spisovatelských es. Hlavně vzhledem k tomu, že Češi začali vycházet v Polsku relativně nedávno. Poláci nám záviděli množství knih od Žambocha a my jim zase počet titulů s exorcistou Vandrovcem z pera Andrzeje Pilipiuka. Po svorné domluvě jsme se rozhodli odebrat do říše snů. Osvícení sálu v podobě množství malých světel sestavených do souhvězdí bylo neskutečně krásné, ale problémy s jeho vypnutím nekonečně otravné. Naštěstí se i to nakonec poddalo.

Na celé sobotní dopoledne jsem se musel vzdálit, takže jsem bohužel prošvihl i autorské čtení Jaroslava Mosteckého. Z dopoledního programu mi pak bylo ještě líto Gurgyho přednášky o Orcích ve Warhammeru, která prý byla velice vtipná. Ten, kdo ví, jak to se zelenými kůžemi ve Warhammeru chodí, se nejspíš nediví.
Po návratu ze zápasu jsme poprvé a naposled navštívili seriálovou sekci, a to kvůli Elině přednášce o The Big Bang Theory. Samotná přednáška lidem znalým seriálu (až na jednoho, dva lidi všichni) nic nového neřekla, ale bylo v ní několik perfektních sestřihů scén, které mě pohladily na duši. Nikdy bych například nevěřil, kolik se tam dá najít odkazů na Star wars.
Následoval zbytek Marigoldovy přednášky o Dracích, která trochu utrpěla chybějící prezentací, a tak skončila poněkud dříve, což zmátlo i dalšího přednášejícího, herního publicistu Michala Rybku, a tak málem začal o půl hodiny dřív. Rybkova přednáška s tajuplným názvem Pravda v Příběhu mě dost překvapila. Většina z ní totiž byla vyplněná nejrůznějšími, převážně filosofickými náhledy na pravdu a teprve v závěru došlo k nastínění jejich využití ve tvorbě příběhu. Pro mě jednoznačné plus a vůbec nejlepší přednáška na conu, protože byla originální, dobře zpracovaná a velmi inspirativní.
Společenským vrcholem conu byl program nazvaný Horečka sobotní noci s losováním tomboly, humornou i místy vážnou (když došlo na hygienu na conech) přednáškou Etiketa na conu, prezentovanou dvojicí Dam a Budji, doplněná videi toho největšího odborníka z této oblasti, pana Špačka. Poslední částí sobotního programu bylo divadelní minipředstavení ve slovenském jazyce, Popoluška. Zahrané s neuvěřitelným nasazením, zejména ze strany dobré víly v podobě podsaditého a vousatého Marigolda, který těžce nesl svou malou roli, a tak svou replikou „Som dobrá vila“ oblažoval obecenstvo poněkud častěji, než bylo ve scénáři.
Mezi poslední sobotní plánovaný program patřil i turnaj v DDR, který trpěl jistou nedisciplinovaností účastníků. Zbytek večera byl určen pro družbu fanů a většina z nich se toho s radostí ujala. Někteří se odebrali do blízké čajovny, jiní do jedné z blízkých hospod a další sobotu zakončili dole v bufetu sáhodlouhým povídáním o všem možném.

Vstávání v neděli ráno mi kupodivu nečinilo žádné větší potíže, a to i přesto, že sobotní návštěva bufetu se protáhla do brzkých ranních hodin, a tak jsem stihnul poslední přednášku o Warhammeru, tentokrát zaměřenou na Říšskou armádu. Po ní jsem zašel na hodně zkrácenou přednášku o českém vojenství, jejíž poměrně hojná účast byla zapříčiněná škodolibou agitací Marigolda, který nejspíš věděl, že autor přednášky se účastnil dlouhé noční seance, jež byla na výkonu přednášejícího znát.

Vedle výše zmíněné seriálové a fantasy linie se Cravatacon může pochlubit ještě rozsáhlou herní linií, která údajně trpěla malým zájmem návštěvníků, a tak se spíš zvrhla v diskuzi jednotlivých přednášejících mezi sebou, a linii s přednáškami a promítáním japonské mangy a anime. Nesmím zapomenout na několik různých workshopů, ve kterých jste si mohli vyzkoušet širokou škálu činností, od pletení kroužkové zbroje po překladatelský workshop, turnaj v DrD (neplést s DDR, i když i to mělo turnaj :-), místnost s mnoha různými deskovými hrami a volně dostupnou konzoli Nitendo Wii. Ale vůbec nejlepší na celém Cravataconu byla přátelská atmosféra, kterou se drtivá většina conů pyšní, ale ne každý con ji doopravdy má.

Fotky jsou z http://scifi.koprivnice.org.