Reportáž: Parcon 2007

Leitmotivem letošního Parconu byl návrat ke slovanským mýtům a bohové mu byli opravdu nakloněni, hlavně Svantovít, bůh slunce. Jestliže se totiž na poslední slovenský Parcon v roce 1997 bude navždy vzpomínat ve spojení s následnými obrovskými povodněmi, ten letošní v Nitře si bude většina účastníků  zřejmě spojovat s vedrem, před kterým nešlo uniknout. Horko bylo všude, v přednáškových prostorách, venku stejně jako v baru, kde tekly nejrůznější tekutiny proudem, na pokojích v ubytovacích prostorách i v dopravních prostředích, kterými se účastníci dopravili na místo conu.

Zábava na každém kroku

Program byl velice pestrý a ti, kteří se nechtěli věnovat pouze prohlížení dna sklenic se Zlatým bažantem, si měli z čeho vybírat. Ze slovenské fantastiky dorazil snad opravdu každý, výprava z Čech byla rovněž až překvapivě hojná a přijeli i Poláci, horlivě propagující letošní varšavský Polcon. Přednášek a pořadů bylo hodně, mě zaujal hlavně skvělý Nalim Lidochaz  a jeho Conan ve Slavii, tradičně skvělá Františka Vrbenská a výborně erudovaný Pavel Dvořák s příběhy se staré slovanské mytologie. Pojednání o bojovém šermu (s mnoha praktickými ukázkami) Vladimíra Bahna také stála za návštěvu. Zajímavých pořadů ale bylo pochopitelně mnohem více.

Parcon byl pro slovenskou fantastiku opravdovým svátkem a nakladatelé tohoto faktu  využili k propagaci svých knih. Na “Večeru slovenskej fantastiky” byla pokřtěna reprezentativní sbírka povídek slovenských autorů „Fantázia – to nejlepší“, se kterou se brzy setkáme na pultech našich obchodů. Kniha shrnuje dvanáct povídek, ve které se setkáme s opravdovou špičkou slovenské fantastiky. Druhou novinkou je druhý díl Bohatýra od Juraje Červenáka, slibující ještě lepší čtení než první díl. Obě novinky spojuje nakladatelství Wales, přesněji řečeno hyperaktivní Robert Pilch, jenž má na vydávání slovenské fantastiky u nás lví podíl.  

Na Parconu nemohlo chybět vyhlášení Ceny Karla Čapka. Její kompletní výsledky vám brzy přineseme, proto uvedu jen jména vítězů. Mikropovídku vyhrála Zuska Minichová s  „Uspávankou klanu NDorov“, krátkou povídku  Lucie Lukačovičová s „Domem smíchu, domem smutku“, dlouhou povídku  Anna Šochová s „A Bůh to vidí“, nu a novelu vyhrál Tomáš Petrásek s „Poslední hlídkou“. Po vyhlášení CKČ následovalo podařené kouzelnické vystoupení, spojené s losováním tomboly. Poté se pod širým nebem konala fantasy show „Na dvoře krále Sáma“ a atraktivní „Ohňová šou“.

Obavy se nenaplnily

Do Nitry jsem jel trochu s obavami, jak organizátoři zvládnou akci takového rozsahu, ale byl jsem mile překvapený. Samozřejmě, problémy se vyskytly, pořady měly běžně skluz, ze strany pořadatelů byla znát jistá nezkušenost, ale jejich ochota a snaha vyhovět  to vynahradila. Skvělé bylo rozdávání minerálních vod gratis, které se opravdu hodilo. Děkuji tímto výrobci minerálek značky Bohatýr za jeho štědrost. Bohužel, jakýsi nenechavec uloupil z jedné místnosti notebook, což zanechalo na celé akci stín.

Jestliže jsme si na pořadatele stěžovat nemohli, na další zainteresované osoby již ano. Zdá se, že známý slovenský syndrom „iba do siedmej“ platí i v době vzkvétajícího kapitalismu. Bufet v areálu zavíral v pátek večer již v 11 hodin, v sobotu o něco později, ale stále to nebylo ono. Zástupy žíznivých účastníků (vedro bylo hrozné) poté neměly kam jít. Prozíraví jedinci si raději předem opatřili něco na posilnění do zásoby. Ubytovaní na internátech pak měli komplikovaný přístup na pokoje. O půlnoci se prostě zavírá a basta. Na mé otázky, proč tomu tak je, se mi dostalo argumentů typu „množství práce” (sledování TV na vrátnici?). Naštěstí se podařilo domluvit alespoň odemykání vchodu co hodinu… Nabídka jídel v restauraci v conovém komplexu byla vskutku šokující (čtyři jídla a dvě polévky ze sáčku) za neuvěřitelně přemrštěné ceny. Naštěstí byla v dosahu Hypernova se svým bufetem.

I přes určité problémy se dá Parcon 2007 hodnotit pozitivně. Jak jsem již napsal, obavy nebyly na místě a výsledkem snahy pořadatelů (za kterou jim tímto děkuji) byl příjemný con, na který přijelo až nečekané množství návštěvníků. Kladné dojmy z akce by mohly osmělit i další slovenské pořadatele k tomu, aby kandidovali na další ročníky Parconu.