PragoFFest 2014

Bohužel díky pracovním povinnostem jsem čtvrteční ani páteční program nenavštívila, což mne mrzí hlavně v pátek, kdy byl dopoledne na programu jedinečný „crossover“ Míly Lince a Triumvirátu v podobě literárního workshopu. Má tedy vůbec cenu psát o jednom jediném dni ze čtyř? Myslím, že má. Protože existuje určitě spousta lidí, kteří měli nejen letos stejný problém jako já, tedy jestli jít aspoň na jeden den ze čtyř. Podle špalíru návštěvníků, kteří se pomalu sunuli k registračním stolečkům by se zdálo, že je o akci velký zájem. Valná většina z nich šla hlavně na GameCon a CraftCon, což jim samozřejmě nejde zazlívat, ale díky tomu byla obsazenost přednášek v prvním patře až na pár čestných výjimek hrozivě tristní.

Trochu jsem se zděsila, že díky frontě nestihnu jednu z prvních přednášek, kterou chci opravdu moc vidět, ale nakonec jsem dorazila ještě na drobný kousek přednášky předchozí. V místnosti startrekovské právě dobíhala Peppova přednáška o ostrovních systémech ve Star Treku a já mohla být alespoň posluchačkou volné debaty o náročnosti různých energetických systémů. Pak Josefa Bartoníčka vystřídali editor Albert Balatka s výtvarníkem Jakubem Schejbalem se zprávami o budoucnosti Star Trek knih v České republice. Nebudu zatím prozrazovat až příliš, ale vypadá velmi, velmi nadějně. Krom těchto informací jsme díky oběma pánům mohli nahlédnout i do procesu výroby knihy včetně obálky nebo srovnání grafických mutací mezi námi a našimi sousedy.

Po zabití necelé hodiny sledováním epizody Star Trek: Deep Space 9 jsem se přesunula do místnosti Fantasy a History, kde jsem opět stihla jen kousínek přednášky Aleny Langrové o náboženských symbolech. Ta se následně vystřídala s Janou Syrovátkovou, která ač nehezky nachlazena, odprezentovala nám hezký průřez profily účastníků PragoFFestu (a nejen něj), kteří byli přítomni hlavně jako přednášející.

Trochu neplánovaně jsem zůstala na přednášce Hany Mudrové o časopise Mladý svět. Možná se tato přednáška netýkala fantastiky, ale byla parádní a to hlavně kvůli přátelské debatě vinoucí se celou přednáškou. Došlo i na pár odboček „ze života“ v létech normalizace, které byly potvrzením toho, že nejen nejhezčí, ale i nejsmutnější a nejbizarnější příběhy píše sám život. Co mne ale uchvátilo úplně nejvíce, byl pohled na mladé posluchače, kteří si půjčené, přes čtyřicet let staré časopisy pročítali s nelíčeným zaujetím.

Poté jsem čekala na avizovanou přednášku Vojty Rabyniuka o loňských nejlepších komiksech. Ale ejhle, muž, který se chystal u projektoru nebyl kolega Rabyniuk. Nejen návštěvníci, ale i přednášející se dozvěděli na poslední chvíli o škatulatech mezi přednáškami a tak se program z páté hodiny odpolední přesunul na druhou a naopak. Díky tomu jsem měla možnost poznat jednoho z autorů Letopisů Vukogvazdské družiny, Jana Kravčíka. Samotné Letopisy jsem samozřejmě zaregistrovala díky recenzím nejen na FantasyPlanet, ale zatím jsem neměla nějak velkou touhu si je přečíst. To se díky upřímnému a po těch letech stále ještě nadšeneckému vyprávění Jana Kravčíka zřejmě změní.

Další přednáškou, kterou jsem jako občas píšící nechtěla prošvihnout, bylo povídání s Karolinou Francovou, Vilmou Kadlečkovou a Sančou Fülle o betačtenářích. Krom velmi užitečných rad o vzájemném vztahu „bety“ a autora jsme se dočkali i několika ukázek z Kadlečkové Mycelia, ozdobeného opravdu hodně peprnými poznámkami betačtenářek. Díky tomu, že jsou všechny tři dámy opravdu dlouholetými kamarádkami a testují si své texty vzájemně, byla přednáška velmi zábavná a upřímně přátelská.

A pak už opravdu Vojta Rabyniuk a jeho ohlédnutí se za nejlepšími comicsy roku 2013. Od klasických superhrdinských komiksů a praštěných vymlacovaček až po počiny menších nakladatelství nebo frančíz velké komiksové dvojky. V tu chvíli lituji, že neumím tak dobře anglicky, protože se v českých mutacích určitě všeho nedočkáme, nicméně alespoň Hillův Wraith, předcházející románu Vánoční říše, by si pozornost českých vydavatelů zasloužil.

Podruhé Vilma Kadlečková, podruhé Karolina Francová a poprvé za ten večer v holportu s Janem Kovanicem. Lechtivé téma sexu s mimozemšťany mělo slušnou účast, jen bohužel špatně zvolenou místnost pro přednášku. Ale i přes rachot, který k nám z chodby do místnosti bez dveří proudil, si při absolutní koncentraci bylo možné poslechnout čtené ukázky od všech tří autorů. Zjistila jsem tak, že nejzábavnější ve svém přednesu byl Jan Kovanic, který ukázku svého díla doprovázel při čtení neodolatelnou mimikou a hlasovými modulacemi pro všechny čtené postavy.

Na předposlední přednášku večera jsem se dostala vlastně obrovskou náhodou, protože jsem se nevěda nic o místnosti, kam jdeme, prostě připojila k bandě přátel. Za tento nahodilý akt jsem byla ale odměněna pro mne nejzábavnější událostí sobotního dne. Petr Chval s Josefem Lhotským rozehráli dynamickou hru, objasňující principy evoluce proti dogmatům církve. Samozřejmě, že za hodinu se nedá o nejnovějších trendech studia evoluce říct vše, navíc jsem občas jako laik některým výrazům nerozuměla, ale jejich podání bylo tak neodolatelně živelné, že to vlastně vůbec nevadilo.

Poslední hodinu přítomnosti na PragoFFestu jsem úmyslně zainvestovala do Julie Novákové a její přednášky „Jak publikovat v zahraničí“. Název přednášky byl drobet zavádějící, protože se Julie díky svému úspěchu soustředila hlavně na vysvětlení postupů pro publikování na anglo-americkém trhu. Bylo velice zajímavé zjistit, jak přísná pravidla pro selekci povídek tam panují, jak žádaní jsou v nynější době zahraniční autoři a proč je důležité psát rovnou anglicky a ne z překladu svého rodného jazyka.

Takže ano, i ten den se vyplatí, o pokecu s přáteli mezi vytipovanými přednáškami nemluvě. A radím vám, někdy není marné zůstat na přednášku, která vás původně anotací zas až tak neosloví anebo se prostě chytnout nějakého migrujícího houfce a vplout za ním do dveří. Letošní PragoFFest sice měl chyby, já osobně jsem se i ten jediný den bavila nadmíru báječně.