PragoFFest 2013 aneb Jedeme do Prahé

Naštěstí mám zkoušku ve středu, takže budu mít spoustu času se zabalit. Jako obvykle, když někam jedu, to však nevyšlo, takže na poslední chvíli balím spacák a pár životních nezbytností. Nejironičtější na tom spěchu je nejspíš fakt, že stejně musím čekat asi hodinu v další stanici na spoj. Naštěstí už tam budou jehněčit kamarádi, tak to nebude nudné čekání na vlak.

Teď si dovolím v zájmu vynechání cestovních náležitostí použít známý seriálový titulek „o chvíli později“. Po bezproblémovém průchodu registrací se s celou skupinou vydáváme uložit věci do našeho spacího pokoje. Nahlédneme do prvního, o kterém si myslíme, že by mohl být ten správný. Z modré tabule nás vítá nápis BAD WOLF. Někdo to komentuje slovy „tohle je určitě náš pokoj“. Jako téměř začínající conař si jdu nejprve obhlédnout jídelnu a otestovat pro mne důležité kapaliny jako je pivo a kofola. První den utekl celkem rychle a spíše se socializovalo a pilo, takže hurá spát.

V pátek konečně poznávám to pravé peklo v nejčistší podobě. Totiž – zaškrtávám si v programu položky, na které bych se rád podíval. Když se začínají krýt víc než tři, začínám prostě losovat nebo se vyptávat zkušenějších harcovníků, co by tak bylo nejlepší. Nejlepší je prý nepoužívat program. Za nejlepší počin druhého dne, tedy kromě potkávání nových lidí, považuji hudební přednášku „Největší zlo, Satan – Mykologie“. Už když jsem do oné místnosti vstoupil s pocitem „co to vlastně bude“ a spatřil elektrickou kytaru, tušil jsem šťastný konec a úžasný zážitek. Nesmím opomenout geniální, i když poněkud zdlouhavý turnaj na cinklém fotbálku.

A je tu sobota. Už jsem potkal tolik zajímavých lidí! Snažit se zapamatovat si tolik přezdívek je takřka nemožné, takže si snažím vtisknout do paměti jen jejich tváře. Škrtaní programu provádím u „plně-kofeinové“ snídaně skládající se z kafe, kofoly a kávenek. Tentokráte začínám nový conový den opatrněji a volím cross-overy s Doctorem Who. Vcelku zajímavé pokoukání. Díky přezdívce Čert se snažím dodržovat doporučovanou denní dávku zla a vyrážím na program Poníci a zlo. Všichni se jistě shodneme na faktu, že načítací kolečko YouTube je zlé až dost. A jako zlatý hřeb večera nemůže uškodit návštěva přednášky Františky Vrbenské. Zprvu si říkám, kam se to tentokrát ubere, neboť jsem podle názvu očekával kapánek něco jiného. Ovšem už dlouho se mi nestalo, abych při nástinu děje knihy zapomněl, že jsem na přednášce a ne ve skutečnosti. Čas na noční občerstvovačku a zábava může vesele pokračovat dál. Nikde jinde jsem ještě neviděl využití vozíčku jako odtahovky, ale budiž.

A najednou neděle, no, spíše nedělní oběd, který radši vynechávám a tak nějak se balím a loučím se všemi nově poznanými lidmi. Už mě čeká jen cesta domů. Naštěstí jedu s přáteli, a tak truchlíme celou cestu. Teď už jen dojít domů a zaškrtnout si leden 2014 jako obsazený.

A jak se povedl loňský PragoFFest?