Několik posledních Parconů trpělo nedostatkem návštěvníků a ne zcela zvládnutou organizací, na letošní rok byla proto Václavem Pravdou a jeho týmem naplánovaná velká chotěbořská resuscitace. Neproběhla úplně na jedničku, a kdo ví, jak to s naším národním conem bude od roku 2013 dál, ale snad nikdo návštěvy Chotěboře na konci léta nelitoval – letošní Parcon byl totiž rozhodně příjemným a zajímavým zážitkem.
I přes veškerou snahu se nepodařilo přilákat výrazně více účastníků než v minulých letech a konečný součet zůstal poměrně hluboko pod očekáváním organizátorů – Parconu se zúčastnilo 240 návštěvníků, včetně 50 pořadatelů. Nebudu se tu pouštět do úvah, na kolik se na tomto počtu podepsal onen slavný článek, nicméně kromě něj lze z toho organizátory těžko vinit – na osvědčeném místě konání připravili v porovnání s minulými ročníky bohatší program (který byl koncipován tak, aby měl co nabídnout jak tradičním účastníkům, tak i nováčkům s jinými prioritami), kvalitnější a komplexnější služby a conu také zajistili řádnou propagaci. Spíš se tak jen zkrátka zvýraznil fakt, že Parcon jako prototyp tradičního conu s převážně literárně orientovaným programem i přes to všechno nemá sílu nalákat desítky nových, mladých fanoušků, kteří si užívají Festival fantazie, Advik či Istrocon.
Nicméně návštěvníkům, alespoň podle převážně velmi pozitivních ohlasů, komornější atmosféra nevadila ani v nejmenším, právě naopak. Program se soustředil do jediné budovy, takže prostory byly zalidněny tak akorát, aby na přednáškách člověk neomdléval vedrem a taky na tousty se u baru čekalo kratší dobu. Parcon nabídl dvě tradiční, převážně na literaturu a hosty zaměřené linie, které doplnila jedna futurologická a jedna seriálová. Více se přednáškám věnuje ve své reportáži kolega Martin D. Antonín, já jen vyzdvihnu velmi zajímavou a úspěšnou talkshow UFOlněte se, prosím a samozřejmě také vrchol conu, vyhlášení výsledků Ceny Karla Čapka, které po několika letech konečně dostalo podobu, jakou si zaslouží (před dvěma lety v Plzni galavečer „zabili“ moderátoři, kteří o fantastice nevěděli ani skoro co by se za nehet vešlo, a vloni se během čtvrthodiny v rámci slavnostního večera Triconu prakticky jen odříkaly výsledky) – večerem provádělo zkušené duo Jaroslav Mostecký a Martin Koutný, kromě vítězů dostali hodně prostoru i nominovaní a prostřednictvím videokonference se gratulovalo Martinu Gilarovi, který vyhrál kategorii novela, dokonce i za oceán.
Tradičně-netradiční byl i doplňkový program – malá herna deskovek a především velmi kladně hodnocené muzeum starých počítačových her. Úspěch měla i výstava Zdeňka Rampase mapující prostřednictvím placek, plakátů, fotek a jiných artefaktů dlouhou historii Parconů.
I přes bouřlivý vývoj událostí před zahájením lze nakonec na letošním ročníku najít jen málo trhlin. V odpovídající kvalitě nabídl to, co nabídnout měl, přidal ještě něco navíc a jeho záměr propojit („služebně“ či věkem) starší fanoušky s nováčky se snad alespoň zčásti podařil. Byl to zkrátka takový Parcon, jaký má být.
P.S: Parcon měl mimo jiné i otestovat nový termín konání Festivalu fantazie Speciál, který by se v případě jeho úspěchu přestěhoval z již nevyhovujícího podzimního termínu právě na konec léta. Ač to byla z hlediska programu a celkové atmosféry úspěšná akce (což dokazují názory návštěvníků i organizátorů), finanční ztráta je bohužel tak velká, že FFS definitivně skončil a jeho nástupcem se tak stane trošku jinak pojaté pražské Fancity.
Fotil Roman Randalf Kresta.
Pavla Lžičařová (šéfredaktor)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
Literární con
Parcon jako převážně literárně orientovaný con je ve skutečnosti mýtus, vždy to byl normální “multimediální” con, jen v minulosti ta multimédia představovala video a diaprojektor, dnes jsou tyto možnosti prostřednictvím počítače širší a dostupnější.