Dobrých setkání není nikdy dost. A dobrých hvězdných setkání ještě méně. Toho hesla se drží i majitelky oblíbeného geekovského obchodu FAN BASE, které už téměř dva roky přináší fanouškům nejen zábavu materiální, ale i tu v podobě nezapomenutelných zážitků. Právě takovým, celkově čtvrtým setkáním byla beseda s Tripem ze Star Treku: Enterprise či, chcete-li, zrádným Wraithem Michaelem z Hvězdné brány: Atlantis pořádaná 22. září příznačně v pražském planetáriu.

Parcon na Comics Salónu? Tato představa vzbuzovala v mnoha fanech velké obavy. Ani ne tak proto, že začlenit tradiční con do moderního a dynamického festivalu může být obtížné, koneckonců Istrocon s CS už řadu let v pohodě koexistuje. Spíš vládla obava, že se v obřích prostorách Istropolis tak trochu ztratí a kromě vyhlašování cen si vlastně nikdo ani neuvědomí, že je taky na Parconu. Jak to tedy dopadlo?

Bylo nebylo, jeden sečtělý anglický profesor vyprávěl dětem pohádku. A protože měl bezbřehou představivost, jeho ratolestem se dostalo zcela originálního příběhu. O jednom nevrlém půlčíkovi v jeho noře, o moudrém čaroději a bandě pokladu chtivých trpaslíků. Jenže co se nestalo! Příběh se zalíbil i dospělým a musel do světa. Tak vznikl Hobit. A protože nejen obyvatelé Kraje, ale i lidé ze Země rádi slaví, připravilo si nakladatelství Argo v kavárně Paláce knih Luxor pravé hobití posezení. A co se slavilo? Přeci Hobitovo 75. výročí!

Kolik lidí, tolik chutí. A tolik různých pohledů na jednu akci. Klasickou reportáž z letošního CONiáše jsme vám již přinesli, tak se nyní pojďte podívat, jak con vnímala hlavní organizátorka, nováček a tradiční účastník.

Začíná podzim a s ním i chladné večery strávené čtením. Jakou knihu vzít do ruky? Malou inspirací se nám 20. září od 16 hodin mohlo stát literární setkání v prostorách pražského knihkupectví Londýnská. Svoji poslední knihu i chystaná díla nám přijela představit autorka Daniela Mičanová.

Jak přečkat konec světa? Zabalit si evakuační zavazadlo, obložit byt konzervami, připravit se skrze různé katastrofické filmy, anebo to předem vzdát a jen si vyhlédnout vhodné místečko na otisknutí stopy, aby po nás zůstalo aspoň něco… Tyto a spoustu dalších rad nabídl letošní ročník CONiáše, který byl i přes poněkud pesimističtější téma navýsost zábavný.

Festival Advík u nás má dlouholetou tradici a každý rok se napjatě očekává, jak to zase dopadne. Všichni sice po skončení jednoho ročníku přísahají, že na další už nikdy nepojedou, ale nakonec je ta prazvláštní magie pražského festivalu zviklá a jedou i další rok.

Advik se letos opět konal v KC Zahradě na Praze 4, a to od čtvrtečního večera do neděle, 26.7. -29.7. Na této akci jsem byla naposledy asi tak před dvěmi, třemi lety ještě za starého vedení, takže jsem se těšila, až uvidím, co všechno se za tu dobu změnilo.

Polsko je zemí dlouhatánských rovin a prakticky bez dálnic. V biotopech tu přežívají ohrožené druhy, jako například vampýři nebo vlkodlaci. Ve východních oblastech rozlehlé země leží Vojslavice – vesnice, po které ještě před několika lety pes neštěkl. Za proslulost vděčí Jakubu Vandrovci, exorcistovi a králi všech pijanů od časů Rasputina.

Jmenuji se Kamila a jsem závislá. Na fantastických conech. A je to tvrdá závislost. Vyléčit se nedá, leda zmírnit. Možná, že to zprvu není poznat a tvářím se normálně, ale jsou místa, kde to rozhodně neskrývám. A jedním z nich je právě letní desetidenní akce, bez níž si mnoho lidí svoji dovolenou ani nedokáže představit. Tam se totiž my závisláci a feťáci sejdeme pro další dávku, která nám zase vrátí ten pravý pohádkový pohled na život.