Každý con je něčím jedinečný, každý má něco, co nutí fanoušky přejíždět z jednoho konce ČR (a kdyby jenom ČR) na druhý. Některé staví na atmosféře, další na záplavě atraktivních hostů, jiné lákají na poutavý program. Parcon má od všeho trochu, kromě toho však letos nabídl některým účastníkům i bonus v podobě noční létající návštěvy.
A to vám na lecjakém conu tedy nenabídnou! Ale konec legrace, pojďme se raději věnovat důležitějším věcem, které se o víkendu 21.-23. 8. děly v Plzni (i když ten netopýr byl zážitek skutečně silný… ale dobře, už mlčím). Parcon je turistický con. Jeho stálí návštěvníci se už podívali do pěkné řádky českých a slovenských měst, letos však již podruhé za sebou přijeli do Plzně, do areálu Střední školy dopravní, který nabízí vše – ubytování, program i bar – na jednom místě. Nemusíte tu vytáhnout paty z budovy. Minulý rok vzbudily velký ohlas zdejší výtahy, i letos šlo zaslechnout pár zábavných historek na téma „já a výtah“; jestli však bylo tentokrát veseleji než před rokem, budou muset zmínit v reportáži ostatní, protože já do výtahu nelezu, když nemusím, a celý víkend jsem si poctivě prošlapala po schodech. Zato pro nováčka velmi zajímavé bylo vyznat se v mapce areálu a zdejších poměrně dost rozsáhlých prostorách (naštěstí brzy přibyly navigační šipky). Rozlehlost areálu je určitě plus, ale… ale okolo dvě stě lidí se tu téměř ztratilo, člověk tu skutečně o návštěvníky nezakopával. Díky tomu Parconu tak trošku chyběla atmosféra.
Jestli však con ztrácel dech na tomto, opět ho nabíral v nabízeném programu. Loňský ročník se zabýval hlavně populárním subžánrem New Weird a přivedl do Plzně spoustu zahraničních hostů, spjatých s tímto fenoménem, letos se organizátoři rozhodli udělat radost zvláště příznivcům fantasy. A pochopitelně ani tento rok nechyběli zajímaví hosté. Z Itálie přijel a o italské fantastice s milým přízvukem povídal spisovatel Valerio Evangelisti, tvůrce postavy inkvizitora Eymerika. Z Polska pak dorazil manželský pár Jaroslaw Grzedowicz (Pán ledové zahrady) a Maja Lidia Kossakowska (Rozsévač větru), z jejichž přednášek a besed se zase návštěvník mohl dozvědět spoustu zajímavých informací o polské situaci na poli fantastiky. Škoda slabšího zájmu návštěvníků, autoři by si určitě zasloužili větší ohlas.
Samozřejmě přijela i spousta českých a slovenských hostů, kteří vyprávěli a přednášeli například o tenkých hranicích mezi fantastikou a jinými žánry (Leonard Medek), Celebritách (čili o svém připravovaném románu, Ondřej Neff), o Tolkienovi i Karlu Mayovi (Vladimír Šlechta), připravovaných lahůdkách nakladatelství Brokilon (máme se na co těšit, Robert Pilch), vlakovém, ale nikoliv brakovém čtivu (aneb naši staří známí Mark Stone a JFK, Vlado Ríša), kyberpunku (Edita Dufková), opět o hranicích ve fantastice (ale pojatých z jiného úhlu pohledu, Františka Vrbenská) či o zajímavých souvislostech mezi světovými událostmi a sluneční aktivitou (Jan Kovanic). Své místo tu měl i křest Kočasu (tedy sborníku prací z CKČ, které se nedostaly do antologie Mlok, a přesto jsou dostatečně kvalitní na to, aby mohly být otištěny), a tradiční interaktivní workshop pod taktovkou Jiřiny Vorlové.
Jenže aby to nebyly jen přednášky, u kterých člověk dříve či později, jakkoliv jsou zajímavé, začne zívat, byly připraveny i odpočinkové programové lahůdky. Šermířská vystoupení skupiny Armagedon (a její interaktivní přednášky o mučení a zbraních), fantastické hry SFK Islington, divadelní představení Daturnin či turnaj ve hře Dominion.
Největší úspěch však u diváků tradičně slavilo slavnostní zahájení conu a pochopitelně sobotní vyhlášení výsledků Ceny Karla Čapka a cen ČS Fandomu. O zahájení se opět postaral Martin Koutný, který se po loňském heroickém výkonu na rotopedu rozhodl vychutnat si to letošní pěkně v klidu v křesle jako Otec Fandom ve společnosti svých dětí (Cena Karla Čapka, fanziny, …), vnoučat (časopisy) a pravnoučat (webziny) – na 30 let početné potomstvo, ještěže jsme ve fantastice, kde je možné vše.
V sobotu si pak na pódium došli pro vavříny vítězové a nominovaní prestižní Ceny Karla Čapka. Zřejmě každý, kdo loni shlédl nepovedené slavnostní vyhlášení, napjatě očekával, kdo se ujme moderátorského mikrofonu letos. Dvojice redaktorů časopisu Score měla své chyby, nicméně provedla programem se ctí a hlavně, bylo čemu se zasmát. Třeba milému nápadu se záludnými otázkami ze světa fantastiky, které měli moderátoři nachystané pro každého vítěze. Pozitivní také bylo, že se na Parcon dostavili všichni vítězové a téměř všichni nominovaní. Během večera byly vyhlášeny také ceny ČS Fandomu za mimořádný počin (Darth Zira a Hanina Veselá za vydání sborníku Technokouzla) a celoživotní přínos (Jiří Pilch, za něhož cenu převzal jeho syn Robert). Kompletní výsledky Ceny Karla Čapka najdete na Sardenu.
Po vyhlášení následovala tombola s velmi zajímavými cenami (kdo by netoužil po obrazu Edwarda Millera, spoustě skvělých knížek či volných vstupenkách na Fénixcon a Eurocon?) a oldies diskotéka, i dole u baru však bylo o čem povídat, kromě přednášejících na con dorazily i další známé osobnosti (Václav Pravda, Martina Šrámková, Zdeněk Big Shaman Zachodil, Jana Rečková, Ivo Poledník atd. etc. usw.). V neděli pak proběhly poslední přednášky (již zmíněný workshop, Pechyho povídání o I. Asimovi, skvělá přednáška Tess o fenoménu Mary Sue a tradiční hodnocení plusů a mínusů conu) a černá trička s fantastickým motivem letošního Parconu od Jany Šouflové se rozjela na všechny strany domů.
I když Parcon měl své mouchy, z nichž tou nejmouchovatější byla jistě malá účast, tři dny v Plzni byly rozhodně fajn zážitkem.
Fotil Richard Klíčník (blog).
hmm, ta účast je opravdu žalostná
Když v sobotu začínala Evangelistiho přednáška za účasti cca 6ti diváků, pokládal jsem si otázku, zda takové akce stojí organizátorům za to.
A to ještě mohl být rád, protože na besedu s Grzędowiczem a Kossakowskou jsem přišel já coby tlumočník, oba autoři a pak už jen Zdeněk Rampas a Pavel Weigel.
Copak organizátoři, ti vědí, do čeho jdou, ale co ti chudáci autoři. Představa,že přijedu do ciziny a budu tam sedět v prázdném sále, to je tak trochu noční můra.