Na conu po osmi letech (reportáž z Pragoconu ´10)

Aby to byla správná reportáž z PGC 2010, hodlám tu alespoň odstavec věnovat registrační proceduře. Musím říct, že mě první pohled na stránky inkriminované akce trochu překvapil. Zatímco jsem byla jaksi mimo, stal se z conu Festival fantazie (FF) a komplexní systém slev a informací (dokonce i občerstvení má samostatnou položku v postranním menu!) nebylo úplně to, na co bych byla z přelomu tisíciletí zvyklá. Záhy jsem pochopila, která bije, když jsem zjistila, kdo letošní Pragocon organizuje. Nicméně za mých prastarých dob stačilo na stránkách conu vyplnit jméno a příjmení a bylo hotovo. Teď se musí člověk nejdřív registrovat do nějakého „pochybného“ systému, aby se vůbec mohl přihlásit k účasti. Celá věc si ale vysloužila jen moje pousmání – vyplnění registrace a přihlášky bylo asi tak těžké jako poznat Vulkánce podle uší (uf, tady mi dalo opravdu zabrat vymyslet nějaké vhodné sci-fi přirovnání).

Zlanařila jsem ještě další dva lidi, což zpečetilo moje odhodlání vyrazit. Nakonec ale musím říct, že ani dnes a ani pro člověka o pár let staršího, než jsem byla na posledním conu já, asi není těžké si zde najít nějaké nové kamarády nebo jen lidi, se kterými stráví pár pěkných chvil během víkendu. Vždycky jsou tu více či méně uzavřené skupinky i menší či větší pošuci. Na velkém Festivalu fantazie je víc lidí = víc potencionálně pro vás zajímavých, ale zase je tam trochu větší anonymita. Vždycky je to asi jen otázkou intenzity chtění.

Obava, že se budu nudit, se naštěstí nepotvrdila. Nabídka činností byla opravdu bohatá a já jsem za ty čtyři dny prošmejdila ledacos. Tělocvična byla plná počítačů i mnohem sofistikovanějších herních zařízení. Tady mě ale mnohem víc lákal ohromný výběr deskových her, které si člověk mohl bez ptaní vypůjčit a obsadit některý z mnoha stolů, který zrovna nebyl zabrán bestiemi z Magic the Gathering silnějšími než 2/3. Já jsem pak zase lákala lidi kolem, aby si se mnou něco zahráli. Zúčastnila jsem se i části prezentace a hraní jedné deskové hry. Pokud by vás mohla bavit nějaká složitější “deskovka” a nejste fanoušek pročítání dlouhých návodů, tak takováto prezentace je přesně něco pro vás. Plus se dozvíte pár věcí o impech a skřetech, co se v návodu raději nepíší.

Rozhodně pozitivní věc byla čajovna a bufet přímo v budově. Tedy chci říct čajoFFna a buFFet. Tam jsem také provedla level 5 kouzlo a proměnila svoje nováčkovské kupóny na velmi chutné tousty a Fantu. Přemýšlím, že na další con bych se měla dostavit až po třech letech, abych měla zase nárok na odměnu.

Možná už nemám tak velkou intenzitu chtění nebo už jsem si prožila příliš mnoho kocovin, ale většinu conu jsem letos strávila na přednáškách. Naprosto mi vyhovoval systém více jak deseti plnohodnotných programových linií. Téměř vždy jsem si něco pěkného vybrala a když jsem se netrefila napoprvé, tak jsem neváhala po začátku přednášky přesedlat do jiné místnosti. Jelikož velkou chloubou Pragoconu byl v podstatě úplný soubor anotací jednotlivých pořadů (skoro 500!), měla jsem proces výběru dost usnadněný. Za dobu své fanovské nečinnosti jsem alespoň stihla nakoukat nové seriály a tak programy, ze kterých jsem rozhodně neutekla, byly Gallifrey a Úvod do fenoménu BSG, který mě bavil celou hodinu, i když jsem novodobou Battlestar Galacticu viděla celou.

Ač si pseudovědeckých přednášek užiji dost přes rok na astrofyzikálních konferencích, tak jsem zavítala i na PGC na tradiční Futurologický kongres. Z demonstrace materiálů s tvarovou pamětí jsem bohužel zahlédla už jen vařící vodu kapající na podlahu učebny, ale diskuze o inteligenci nebo rozšířené realitě byly určitě neméně zábavné. Další, co mě mrzí, že jsem neviděla celé, jsou Japonské mýty a legendy a mile mě překvapily Vychytávky z TV a Zvláštní schopnosti.

Mým novým koníčkem se stalo navštěvování “nářků Vaška PraFFdy” (skoro hádám, že nejsem první, koho tento přepis jména hlavního organizátora Festivalů fantazie napadl, protože je to docela trefné). Ze čtyř bloků jsem tři celé vyslechla. Nějak mě prostě zajímaly strasti a slasti organizátora conů a pak, ač to nerada veřejně propaguji, ten člověk to umí zábavně podat a když budete hodní, tak třeba zase na konci rozsype součástky vysílačky po celé místnosti. Tady sem také přišla na nápad reportáž z PGC 2010 napsat aneb jak praví PraFFdův nářek IV, žalm 83 “Z kdejakého malého conu otisknou reportáž v XY, ale z FF nic, nebo málo. Že my máme dost účastníků, že propagaci nepotřebujeme. Ale my potřebujeme. Kvůli účastníkům, kvůli grantům… bla bla bla” – tak končí každý žalm.

Ne, že bych tak toužila Vaškovi vyhovět, ale přišlo mi to jako zajímavý nápad. Ale žádám, aby čtenář vzal na vědomí, že jsem nikdy žádnou reportáž nepsala a asi už ani psát nebudu. Navíc jsem v životě přečetla právě jednu reportáž z conu, a to ještě jenom proto, že ji napsal kluk, kterého jsem na tom conu sbalila. Ano, byly i doby, kdy má intenzita chtění byla větší, to jsem na ten con ani nepřijela sama. Vlastně jsem na něj přijela s chlapcem, se kterým jsem se sblížila na minulém conu, ale veřejně přísahám, že tím je můj výčet intimních známostí z těchto akci úplný.

Marně celou dobu vymýšlím, co Pragoconu vytknout, protože žádná reportáž přece nemůže být objektivní, pokud je moc kladná. Dokonce jsem vedena PraFFdovým nářkem I, žalm 25, pravidelně kontrolovala, jestli nedojde na záchodech toaletní papír, ale ani to se nestalo, a tak tenhle text zůstane takový, jaký je, a očekávám za to od Vaška tučnou provizi a menší poplatky od přednášejících všech zmíněných pořadů. Jo! Registrace začala o 2 hodiny později, to je velká hanba a extra patro bylo překvapivě v prvním patře a zas tak moc extra nebylo. A ještě jedna událost mě rozesmutnila. Pro malý zájem se netiskla FF trička a já si ho zrovna chtěla pořídit, protože mám slabost pro draky. Tuhle bolístku jsem si ale částečně zahojila, když jsem ukradla plakát FF při poslední cestě z Modré školy v neděli odpoledne. Vzpomněla jsem si ale na PraFFdův nářek I, žalm 126: “Po škole nic nevylepujte izolepou, používáme tu žlutou pásku nebo žvejkačku, ale tu moc ne, protože je drahá… bla bla bla” (Žvejkačkou se myslí takové to plastické lepidlo na plakáty, jehož obchodní název se mi nepodařilo během několika minut vygooglit, tak jsem to vzdala.) Nicméně inkriminovaný plakát byl přilepený právě touto žvejkačkou, a tak jsem ji pečlivě uschovala a při nejbližší příležitosti jí Vaškovi předám.

Ironií je, že člověk, který mě prostřednictvím facebooku a Pragocon 2010 přilákal, to ani netuší a sám se nakonec nezúčastnil. Ani nevím proč, asi se nedostal přes registrační formulář.