Švýcarský malíř H. R. Giger se konečně dočkal reprezentativní výstavy i v Čechách. Paradoxně je to důkaz jeho proslulosti – když se i přes svou „výstřednost“ objevíte v našich konzervativních končinách, už to opravdu něco vypovídá o tom, jak vás přijímají ve světě.
I když tuzemská výstava nedosahuje monumentality některých zahraničních Gigerových retrospekcí, přesto se může pochlubit slušnou rozsáhlostí a výběrem toho kvalitního a podstatného. Celá expozice je umístěna v dosud nezrekonstruovaných prostorách Národního technického muzea, a tato přehlídka šedivého betonu a ocelových konstrukcí ke Gigerovu stylu padne pěkně.
V prvním sále jsou umístěny různé artefakty a kovové sochy, ať už filmové rekvizity – mezi nimiž přirozeně nechybí Vetřelec – nebo autorova samostatná díla. Krom toho je možné shlédnout i Gigerem stvořené filmové pásmo plné oživlých obrazů a monster. Další dvě haly jsou již zaplněné plátny umístěnými na kovových hranolovitých konstrukcích, ve spodní nalezneme hlavně „vetřelčí“ tematiku, v horní volnou tvorbou.
Giger bývá občas z nedostatku jiných pojmů označován za surrealistu, pravdou však je, že si jde svou vlastní cestou. Jeho díla si nespletete s žádným jiným umělcem. 
Technikou americké retuše stříká na velkoformátová plátna obrazy zmaru, hrůzy a deformací – monstra z nočních můr, pokřivené nezemské bytosti, zrůdy tvořené z části živou tkání a z části kovovými součástkami. Jeho obrazy jsou plné hnusu, perverze a sexuálních symbolů, ale přesto to není jen „hnus pro hnus“. Třeba jen proto, že všechno je vytvořeno s ohledem na estetiku (jakkoliv zrovna tento druh nemusí sednout každému) a znázorňovaná monstra jsou pouze alegorie a vábničky pro naše podvědomí. Všechny kreatury jsou vytvořeny s důrazem na výsledný estetický dojem, většina z nich ani není ničím, co by šlo označit za “zlo”, protože “zlo” musí být schopné škodit. Zato Gigerovy nestvůry naštěstí bývají zarostlé do podkladu či dalších částí obrazu, jsou nepohyblivé, neškodné.
Jiným znakem Gigerova díla je komplexnost a s ní spojené interpretační potíže. Plátna jsou rozměrná a pokud je chce divák procítit celá, musí je pomalu zkoumat kus po kuse, aby objevil všechny ukryté detaily. Dalším oříškem jsou série obrazů spojených podobným motivem. Ty jen zdůrazňují tematickou „stejnost“ všech Gigerových pláten, otázkou pak zůstává, proč přesto mnohé z nás každý jeho nový obraz zasáhne. Odpovědí je katarze. Gigerovy obrazy nám dávají možnost si při plném vědomí prožít jinak ukryté strachy, děsy, noční můry a stavy úzkosti. Pokud se s nimi můžeme konfrontovat tváří v tvář a připraveni, pak projdeme očistným procesem, který špatné sny vyvane na denní světlo a zanechá po sobě úlevu duši. Každý, kdo je občas trápen temnotou v sobě, by si tedy měl Gigera „zkusit“. 
Lákadlem pro ty ostatní pak může být originálnost díla a precizní malířská či sochařská realizace. Navíc, Giger dnes již patří k základnímu kulturnímu vzdělání.
Samotné expozici lze vytknout časovou neuspořádanost děl a nedostatečné zatemnění, naopak pozitiva jsou šířka záběru (např. starší mistrovsky provedené akvarely či Gigerovy skici) a především reprezentativní katalog, který se všem zájemcům o autorovo dílo bude určitě hodit.
PS: Vážně míněné varování: nadšení scifističtí rodiče, prosím, svá předpubertální dítka s sebou neberte! Snaha rozšířit jim obzory je sice chvályhodná, ale za širší repertoár nočních můr vám asi moc nepoděkují. To, že tak třeba vznikne další Giger, se nedá počítat jako omluva.
(Foto je ilustrační)
mě tahle výstava dost zklamala. především v místnosti kde jsou obrazy probíhá nějaká rekonstrukce či co, takže jsem si tam připadal jako na staveništi. Nenápadité mi připadá i samotné umístění obrazů v místnosti. Vůbec mi ty jeho díla připadají naskládané vedle sebe bez nějaké koncepce. Na tak významného malíře jsem čekal něco důstojnějšího. No alespoň jsem si koupil Necronomicon 2.
jj taky mi to prislo jak na stavenisti, sice jsem to cekal, dokonce jsem cetl, ze se to Gigerovi libilo, ale pak to pusobilo opravdu divne…dojmy jsou takove rozpacite, neco se mi libilo (vetřelec, zrcadla na schodech), neco min…hlavne je to ale asi tvrdej byznys (napr. ty ceny obycejnejch pohledu 30Kc+) a to me stvalo…zkratka jsem docela rad ze jsem videl, ale uz asi nikdy vic…
dost zajímavá recenze výstavy a kritika organizační složky: http://www.darkart.cz/czech/akce_giger_mimo_dobro_praha.htm
autorovi
Pro autora článku Vojtěcha Čepeláka – pane, plátna byste u Gigera hledal marně:)) Nemluvě o výstavě, tam nebylo ani jedno jediné :)) Vím, zní to pěkně, ale nemystifikujte lidi. Giger maloval především na papír, který potom nalepil na překližkovou desku, podlepenou stejným papírem kvůli vyrovnání pnutí.
Plátna
Pardon, ten termín jsem použil volně – asi jako vy termín “maloval”. Jinak máte pravdu – tedy aspoň, co jsem si na výstavě prohlížel, odpovídá tomu, co jste tu napsal.Taky bych měl zajímavou věc do diskuse. Jsou v Technickém originály Gigerových “maleb”, nebo ne? Na výstavě mi tvrdili,že ano, ale moji dva známí malíři, kterých si vážím, se na tom nemohli shodnout. Podle jednoho z nich tam jsou akorát velkoformátové ofocené kopie.
vojta: jsou to originály.
Re: Plátna
Nikoliv. Jsou to všechno originály, což si každý může na vlastní oči ověřit. Existuje několik tiskových kopií, například Li II, ale ta zůstala v Gruyéres a věřte tomu, že rozdíl proti originálu je opravdu znatelný. Ani dnešní digitální tisk by vás nezmátnul, rozdíl byste poznal. Výstava je raritní mimo jiné právě tím, že je zapůjčeno mnoho obrazů ze soukromých sbírek, což jsou, pochopitelně, originály.
Katalog
Pane Čepeláku, člověk, který píše recenze na comicsy by měl poznat kvalitně vytištěný katalog. Stačilo srovnání na výstavě se zahraničními reprodukcemi nebo originály. Tohle je lithografický sprasek, málo ostrý, malé rozlišení barev. Zkrátka je to něco, za co je škoda peněz.Ještě k výstavě: za zmínku stojí nedýchatelný vzduch a strašné vedro bez klimatizace. Neutěšenost a bezkoncepčnost čišela z každého centimetru.
Re: Katalog
Myslím, že jste ještě neviděl opravdu podělaný katalog ;))))))) Ještě můžeme být rádi, že dopadnul takhle. Samozřejmě, je to nehodné Gigera, ale takový pocit je myslím z celé výstavy cítit. Tisk u většiny reprodukcí v katalogu je dostatečný, jen sem tam se objeví něco v podivných barvách nebo to nemá vidiělně 300dpi. Ale všechny věci mám ve velkých knihách s brilantním tiskem, takže mi to tolik nevadí. Spíš je divné, že některé obrazy, které na výstavě byly v katalogu nejsou a naopak. A pak taky grafická úprava – bílý podklad, černé písmo a obrázky jsou opravdu už tak dvacet let zpět. Nějaký texturovaný podklad, třeba rozežraným kovem, stíny a rámečky by jistě lichotily Gigerově práci víc.
Katalog
No, kouknul jsem se na něj znovu doma, pravda jen v rychlosti, ale kvalita tisku i podkladů je v pohodě, je to Giger, tak jak má být. Pravda je, že má odpornou obálku, ale pořád platí, co jsem tu řekl. Ten katalog se českému příznivci HRG opravdu vyplatí, protože má nejlepší poměr cena/výkon – za 350 Kč dostanete opravdu reprezentativní (a obsáhlý) výběr jeho nejdůležitějších prací. Ano, můžete si koupit i něco zahraničního, ale všechno to bude tematicky zaměřené (a tedy i omezené) a za vyšší cenu (krom Gigera od Taschen – mimochodem i v češtině za 200 Kč -, kde je to taky přehledové, ale rozhodně toho tam není tolik).
Nevím jak vás, ale mě hodně znechutil zákaz focení. Předražený plakáty či pohledy jsem kupovat nechtěl a když už jsem se odvážil foťák vytáhnout, hlídací Trol se splašil a vyhuboval mi 🙂
Nevím jak vás, ale mě hodně znechutil zákaz focení. Předražený plakáty či pohledy jsem kupovat nechtěl a když už jsem se odvážil foťák vytáhnout, hlídací Trol se splašil a vyhuboval mi 🙂
A to jsi z vesnice nebo odkud, že se k tobě nedoneslo, že se v drtivé většině případů nesmí na výstavách fotit? 🙂 Konec konců, fotit se mohlo, ale na vernisáži 🙂 Tam fotili i slepičky svými digitály do kabelky co se dalo 🙂