Jak bylo na Akiconu 09

Najít v Praze Kulturní centrum Zahrada bylo snazší a pohodlnější, než jsem čekal, takže jsem dorazil s téměř hodinovým předstihem před oficiálním otevřením, čímž jsem se nedobrovolně stal prvním brněnským otaku na conu. Kromě organizátorů už v kavárně ve vestibulu posedávala spousta převážně mladých, často okostýmovaných otaku a rovněž dav před vstupem s blížící se desátou hodinou rychle houstnul. Ve frontě jsem si všiml denzila a okamžitě navázal družbu, jejímž výsledkem jsou uvedené fotky (vlastní foťák zůstal úspěšně doma). Po nekompromisním povelu „Všichni ven!“ jsme byli vytlačeni před dveře a registrace mohla začít.
Registrace však trvala podstatně déle, než bylo v plánu, protože byla v provozu jediná improvizovaná pokladna, ačkoli nebyl problém postavit dvě – jednu pro předem registrované, kteří platili přes internet, a druhou pro ty zbylé – takže se začal posouvat program v hlavním sále. Jednotlivé sály byly pojmenovány podle japonských ostrovů dle své velikosti, což výrazně zjednodušilo orientaci. Jako maskot letos posloužil Wolfii, převlečený za kočičandu v jukatě, kterého díky uším nešlo přehlédnout, ať byl kdekoli. Naopak rozdávaný Playbišík číslo 19 mne příliš nenadchnul, minulá čísla byla lepší.

Namísto slavnostního zahájení jsem se raději vydal na přednášku Sušenky se slibným názvem „Deset nejneoblíbenějších anime postav“, leč byl jsem zklamán, protože namísto očekávané prezentace postav a jejich vlastností šlo o žebříček stažený z internetu, který navíc výrazně ovlivnily yaoifangirls. Přednášku ocenili především fanoušci Naruta a Bleache, jejichž (ne)oblíbení hrdinové a především hrdinky zabraly přední místa v Top 10. Naruto byl „až“ šestý, třetí byl Sasuke (Naruto), druhá byla Sakura (opět Naruto) a čestné první místo si odnesl Makoto ze School days. Přednáška byla poměrně rozpačitá. Protože všechny filmy měly noční reprízu, nakouknul jsem k Lysandře a Goblochovi na jejich Základy kreslení. Autorky Deníku vraha byly příjemné, takže po úklidu sálu zbylo dost času na pokec nejen o minulosti nebo budoucích osudech hlavních hrdinů.

Hlavním partnerem Akiconu bylo nakladatelství Zoner Press, které stylově křtilo novou mangu Kanodžoiro no Kanodžo (1) pomocí saké a došlo i na stručné nastínění připravovaných titulů, takže se můžete těšit na poslední díl Upířích polibků a na další díl Dveří chaosu. Křtu se zúčastnil též hintzu, jehož přednáška „Hrdinky pro dívky / Dívky pro hrdiny“ následovala hned poté (2). Přednáška se nesla v lehce pozměněném tónu způsobeném posledním dílem Stmívání, které se na přednášejícím podepsalo. Přesto šlo o příjemné povídání o tom, jak manga reaguje na změny v životním stylu dnešních Japonců. Následně jsem si udělal přestávku v programu a poobědval. Na Akiconu už bylo v té době něco okolo 400 lidí včetně brněnských otaku v čele s Trpaslíkem. Při pohledu do sálu si hintzu připadal starý. Další na programu byl velký sál, Grek1 a jeho přednáška propírající nejrůznější anime a manga klišé. Definice toho, co je a co není klišé, spousta názorných, ad absurdum dohnaných příkladů a vtipných scén, jak jen to Grek1 umí (3). Nedivil jsem se, že dokázal zaplnit velký sál. Pokud budete mít příležitost, určitě navštivte nějakou Grekovu přednášku.
Souběžně s přednáškami a filmy probíhalo několik soutěží, včetně hopsání na DDR. A ačkoli turnaj v karetní hře „801heat: Uke bere, seme dává“ zněl slibně, měl jsem jiné priority. Kartičky vypadaly zajímavě.

Pokračoval jsem Animestopem (4), kterého jsem se čirou náhodou zúčastnil jako jeden ze soutěžících. Začátek byl pro mne krušný (moderní anime typu Spice and Wolf nebo remake Full Metal Alchemist mi moc neříká), ale jakmile došlo na starší filmy typu Kaze no Tani no Naushika, Zatoichi nebo Battle Royale, vítězství bylo na dosah. Vše však zkomplikovali poradci (jmenovitě Eda zvaný Frťan), kteří radili, jak je zrovna napadlo, takže jsem nakonec skončil jako druhý. Každý poradce byl totiž spárovaný s jedním soutěžícím, ovšem nikdo nevěděl s kterým, navíc i poradce získával body, pokud soutěžící odpověděl špatně – což výrazně zamíchalo s konečným pořadím. Výborný nápad, funkční technika, inteligentní zábava.

Před následující přednáškou Akiko „Yaoifangirls sobě“ vyklidila většina diváků mužského pohlaví sál, ke své vlastní škodě, protože jsem si opět o něco rozšířil obzory – minimálně o pravidla č. 34 a 35 a několik zajímavých stránek na internetu. Po vyhlášení vítězů herních turnajů jsem pokračoval Telenovelou od tvůrců Světa bez jména. Začátek představení slibující klasické prvky libovolné telenovely (intriky, láska, vášeň) vypadal rozpačitě a kulturní vložka se zpěvem mohla být kratší, ale představení se rychle rozjelo a třeba scénky, ve které chodí zabiják Sharess s cedulkou „Hledám práci“ nebo způsob zneškodnění strašného záporáka, patřily k těm vydařeným. Divák se mohl pobavit, aniž by musel znát reálie Světa bez jména. (5)

Panelová diskuze Tinme o starším anime „Serial Experiments Lain“ byla výborným zakončením soboty. Spousta teorií, jak to bylo doopravdy, s výkladem řady narážek a přesahem do filozofie – už dlouho jsem nevedl tak příjemnou, inteligentní diskuzi (zvlášť po příchodu Greka) týkající se kyberprostoru, lidské identity a souvisejících témat do pozdních nočních hodin. Došlo i na srovnání s legendami typu Ghost in the Shell nebo Neon Genesis Evangelion. Tenmi má mé sympatie. Debata pokračovala až do nedělního rána, avšak poklidnou atmosférou se s elegancí sobě vlastní rozlehlo zlověstné „Roooozvíjééééj se poupáááátkooo“, ohlašující příchod Trpaslíka a jeho kumpánů z blízkého lokálu (6). Ne všichni však svůj boj s démonem na dně láhve zvládli (mimochodem: naprostá většina návštěvníků zůstala střízlivá). Pohled na páreček, kde se holka válí ožralá po zemi, nadává, mlátí kolem sebe a její střízlivý kluk se ji snaží nacpat do spacáku, aby se z toho vyspala a dala konečně pokoj, ve mně nevyvolal právě příjemné pocity, takže jsem se stáhl do velkého sálu na reprízy filmů.

Ty byly asi nejslabší částí celého Akiconu – ultrastará „Pastýřka a kominíček“ (z něhož bral inspiraci i Hayao Miyazaki) mě příliš nenadchla, čínský „Arogantní generál“ mi svou animací připomněl starší díly Toma a Jerryho a „Heavy Rotation“, výběr studentských prací soukromé animátorské školy z Tokia, měl kolísavou kvalitu a některým filmečkům chyběly titulky. Namísto „Sity zpívající blues“ jsem se přesunul k X Boxu, u něhož jsem zůstal až do rána. Velký sál se v průběhu noci změnil na další improvizovanou noclehárnu.

Nejslibněji vypadala hned po ránu beseda tvůrců Ren´ai, kde Wolfii (autor Podzimu) a DanQ popisovali své zážitky z tvorby těchto jednoduchých počítačových her. Na Animefestu 2010 totiž nebude chybět ani soutěž o nejlepší Ren´ai a dle plánů jednotlivých tvůrců to bude skutečná bitva. Poté jsem se přesunul na přednášku Fandy nazvanou „Horror v anime“, která měla profesionální úroveň, zmiňovala jak staré legendy žánru, tak nejnovější anime a nejméně z poloviny se věnovala upírům (z toho jsem měl obzvlášť radost). Poslední přednáškou se nakonec stalo Grekovo „Rule of Cool“, lehce navazující na jeho předchozí přednášku o nejrůznějších klišé. O přednášku byl velký zájem a někteří účastníci se ani nevešli do malého sálu. Grek1 opět zmínil řadu klasických scénáristických prohřešků katanami počínaje a laserovými děly konče, některé jeho výhrady byly ovšem dost přehnané. Přetáhnout o půl hodinu mi pak přišlo neprofesionální a nekolegiální, protože na přednášku Lysandry s Goblochem „Co možná nevíte o elfech“ už jaksi nezbyl čas. Na programu tak zbylo už jen zakončení celého conu, kterého se – včetně některých organizátorů (7) – zúčastnilo asi dvacet lidí.

Abych to shrnul: Akicon 09 byl především o setkání lidí z různých koutů republiky v komorním prostředí Kulturního centra Zahrada, nikoli o promítaných filmech. Poznal jsem pár dalších lidí, rozšířil si všeobecný přehled a hlavně se skvěle bavil. Trochu zklamáním byl herní sál, přece jen jeden X Box a jedna DDR sada je trochu málo. Celý program obohatilo rozdávání „Akibonů“ za správné odpovědi na otázky přednášejících nebo za umístění v soutěžích, přičemž dle ceníku šlo „Akibony“ směnit za nejrůznější odměny – od triček s anime motivy přes mangu až po placky. Ze soutěží byl dle mého názoru nejlépe udělaný Animestop, organizátoři v průběhu conu nebojovali s technikou a až na drobnosti (třeba že některé sály byly opravdu malé) šlo o intenzivních 36 hodin, kterých rozhodně nelituji. A ačkoli Akicon 09 už skončil, Animefest 2010 se pomalu blíží. Nashledanou příští rok.

1) V překladu „Každá jsme jiná“. Jde o vůbec první josei mangu u nás, prima facie variace Nana.
2) V malém sále, který se velmi rychle zaplnil až po dveře. Velký sál byl bohužel nedostupný a na pozdější přednášku už hintzu díky pracovnímu vytížení neměl čas.
3) Došlo na klasiky typu „řeči před smrtí“, „nosebleed“, „únik z báze v poslední vteřině“ a mnohé další. Grek1 se sice občas rád poslouchá, ale má úroveň.
4) Nevím, kolik z vás si pamatuje na kdysi tak populární Videostop, moderovaný J. Rosákem. Animestop byla jeho věrná kopie.
5) Navíc by mělo existovat i video z tohoto představení… otázka je, zda bude zveřejněno?
6) Příjezd v nákupním vozíku se letos nekonal.
7) Proslýchá se, že hlavní organizátor DanQ už na příští ročník nebude mít čas, takže jsem zvědav, jaký bude Akicon 2010 (jestli vůbec).

www.akicon.spjk.cz