Chotěbořský Festival fantazie letos oslavil své šestnáctiny, pro někoho však byl letošní ročník premiérou. Tedy minimálně pro mě.
…jsem já (muž – proto bych se s ženským rodem v adjektivu nesmířil). Nikdy jsem totiž nebyl na Festivalu Fantazie. To pravděpodobně není nic zcela výjimečného, takových je jistě více. Kdo z nich však splňuje tytéž dvě podmínky?
- Je fanouškem fantastiky? (V posledních dvou letech nadšeným.)
- Do Chotěboře to má autem necelých 30 kilometrů?
Pokud někdo tyto body splňujete, případně je ještě trumfnete, přihlaste se – jste Chotěbořský/á ostuda, rod si určete sami.
Jednou však musel přijít den, kdy se svého ostudného kabátu zbavím. A tak se také nakonec stalo.
Aloha, Chotěboř!
První, co musí člověk vykonat po příjezdu na místo určení, je prezentace. Už jen to slovo zní příliš úředně a není daleko od pravdy. Je třeba vystát frontu, hlásit jméno, legitimovat se občanským průkazem. Naštěstí jsou lidé za pultem mnohem ochotnější a milejší než většina úředníků. Navíc člověka za odměnu obdarují visačkou a taškou s několika časopisy a letáky. A programem na celý den.
V tu chvíli babo raď. Držíte v ruce papír s rozepsanými přednáškami, filmy, akcemi. Pro někoho může být problém vyznat se jenom v programu samotném, natož vědět, kam na vybranou přednášku vlastně jít. Těžký úděl zelenáčů – třetí den už jsem však docela dobře věděl, kde jaký sál a která místnost leží. S velikou pomocí zkušenějších přátel.
Dalším problémem může pro nováčka být rozměrnost celého festivalu – v seznamu je tolik přednášek a akcí, které by chtěl stihnout, což samozřejmě nejde. Plánování předem pomůže, nezřídka se však stane, že něco nestihnete, nebo nakonec skončíte úplně jinde. Například v hoffpodě.
Důležité je tak nakonec jediné – na Festivalu Fantazie se návštěvník nemůže nudit.
Kvalita přednášek je proměnlivá, od skvělých přes průměrné, až po některé, které jsou doopravdy nezvládnuté – jak po stránce obsahové, tak technické. Máloco mi však hnulo žlučí tak, jak to dovedla prezentace nazvaná Deset nejlepších adaptací literatury. Na přednášky (věnované především filmu, FanFest byl mým druhým Chotěbořským domovem) jsem chodil docela často a velice mě vždy překvapovalo, jaká kvalitativní propast se mezi nimi může nacházet. Dobře tak poslouží poučka: Čím víc znáš, tím méně se na přednášce dozvíš.
Přednášky jsou však jenom základním kamenem, na kterém je postavená mnohem komplexnější událost. Kino promítalo čtyřikrát denně snímky v podobně pestrobarevné škále jakostí, jakou měly přednášky, návštěvníci filmového FanFestu se navíc mohli kochat nejznámějšími snímky Kennetha Branagha v přednáškové místnosti. A komu nesedl denní program?
Plejáda her, ať už šlo o videohry nebo hry deskové a stolní společenské, nejednoho zabavila na dlouhou dobu. Sál s videohrami tak byl pravděpodobně nejnavštěvovanějším místem FF. Já si však zahrál jenom nějaké ty společenské stolní vědomostní hry (mimochodem, zdejší šéfredaktorka je doopravdy vzdělaný člověk) – přesto jsem při průchodu velkým sálem sokolovny jenom tupě zíral (já, fanoušek her jako Baldur’s Gate, Diablo 2, FIFA 2007 a Mortal Kombat 4), na jak perfektní technické úrovni dnešní videohry jsou. Kam se v tomto směru ještě mohou vyvinout, nemám nejmenší představu.
Přehráno zpětně v paměti – nakonec ani přednášky, ani filmy, ani hry netvoří gros Festivalu Fantazie. Jeho srdcem jsou totiž lidé, návštěvníci. Fanové nejtvrdšího ražení, blázni, jimž v žilách koluje stejná krev, plná nadšením pro fantastiku. Lidé v oblecích ze všemožných seriálů a filmů – pane, tomu chlapíkovi v obleku Tatooinských Tuskenů ze Star Wars v takovém hicu nemohlo být dvakrát hej. Milovníci knih, komiksů, filmů. Nejlepší na celém FF je právě setkání s nimi. Nové kontakty s lidmi totožných zájmů, vášnivé diskuze nad oblíbenými tématy, pod jejichž kotel je ještě přitápěno nějakým tím objemem alkoholu (podávaným jen v malých dávkách!). A začít si tykat, ale třeba i popíjet s lidmi, jejichž jména v naší fantastice něco znamenají, to už je fantastické samo o sobě. A že se tam takových celebrit potulovalo víc než na stránkách Blesku.
Festival Fantazie je monumentální událost, završená povedeným Večerem fantazie. Organizačně je skvěle zastřešená, za celou dobu jsem nenarazil na nějakou větší chybu, přesahující rámec jedné přednášky. Občerstvení kam se podíváš, toalety také, zábava na každém kroku.
Nemohu porovnávat s předchozími ročníky, zato mohu s jistotou tvrdit, že tenhle byl podle mě ten nejvydařenější. Kladné pocity nespláchl ani liják spojený s překrásnou bouří a následným nachlazením. Jak dlouho však na trůnní pozici letošní ročník zůstane, uvidíme napřesrok – na Festivalu Fantazie 2012 totiž nemůžu chybět.
Snad příště ten sobotní fotbalový turnaj my, Fantasy Planet, vyhrajeme. Nebo alespoň postoupíme ze skupiny. Přijeďte se podívat – hlavně vy, Chotěbořské ostudy.
Fotil Roman Randalf Kresta.
Josef Horký (redaktor)
josef.horky@fantasyplanet.cz
Pěkná reportáž, několika slovy jsi vystihl fajn atmosféru, která na FF-ku panovala. Na festivalu jsem byla rovněž poprvé a docela mi pomohla “přednáška” Honzy Vrzáka “Jsem mladistvým fanem” (i když už dávno nespadám do té kategorie -15), i když si dovoluji v lecčem s přednášejícím nesouhlasit 😉 Ano, přednášky nejsou na FF-ku rozhodně vše, ale jeden z nejlepších způsobů, jak se seznámit, bylo dát se do řeči s vedlesedícím, který se podobně jako vy rozčiluje nad zfilmováním Harryho Pottera 🙂
FF – Orientcon
Přidám skromný názor mé osoby ( Vojta Rabyniuk).
Stejně jako loni byla atmosféra ještě lepší než program 🙂 a to je samozřejmě potřeba pro dobrý conový fest!
Zůčastnil sme se především Orientconu, kde jsem také zapřednášel a musím říct, že všechyn židle a sedací místa obsazená + nějaký ten stoják v 9 hodin večer? Naprosto úžasná věc a díky za podporu 🙂
Myslím, že každý přednášející, který má alespoň nějaké zkušenosti, toto musí ocenit:)
díry v programu aka nekvalitní přednášky? díky bohu za ně stihen se alespoň nějaký ten krýglík, či aprtička společenské hry:)
Moc pěkný Report Pepo;)