Po předloňském veleúspěchu výstavy Tim Burton a jeho svět se Galerie hlavního města Prahy rozhodla vsadit na dalšího filmaře a prostory domu U Kamenného zvonu otevřela režisérovi Davidu Cronenbergovi. Najde si expozice celosvětově uznávaného Kanaďana tolik fanoušků jako ta Burtonova?
Ozve-li se Cronenbergovo jméno, českému divákovi nejspíš v uších zabzučí Moucha, do níž vinou nepovedeného experimentu zmutuje mladý vědec v podání vynikajícího Jeffa Goldbluma. Ti mladší si zas vybaví Dějiny násilí s „Aragornem“ Viggem Mortensenem, který po letech bojů o Středozem dokázal, že umí točit i mnohem syrovější snímky. Režisér, jehož filmy většinou nesou nálepku hororově surrealistických vizí, nicméně nabídl mnohem víc – od (cíleně) černobílého a němého Sterea, dokumentujícího lékařský experiment s lidmi obdařenými telepatií, přes adaptaci údajně „nezfilmovatelného“ románu amerického spisovatele Williama S. Burroughse Nahý oběd až po několik (naprosto nehollywoodských) krátkometrážních snímků. S tímhle vším chce pražská výstava své návštěvníky seznámit… a možná právě to může být zároveň i její největší problém.
Tim Burton totiž vedle filmu vyniká i coby výtvarník, takže výstava nabitá jeho specifickou kresbou zvládla autorovu poetiku zprostředkovat i filmovému analfabetovi. Cronenbergova expozice je naproti tomu „jen“ chronologickým přehledem režisérovy filmografie, ozdobená třešničkami v podobě skic nebo fotografií z natáčení a šlehačkou z filmových rekvizit. Divák vedle dívání musí i hodně číst – zvlášť když snímky nezná a chce zjistit, o čem byly. Filmy doprovází anotace podobné (mnohdy i doslovně!) tomu, co lze najít na Česko-Slovenské filmové databázi pod zaklínadlem „oficiální text distributora“. U každého snímku se navíc v krátkých smyčkách promítají kultovní scény (jako ta s vybuchující hlavou z filmu Scanners), někdy opepřené prostřihy ze zákulisí či zasvěcenými komentáři.
Bezesporu největším lákadlem jsou ale rekvizity nebo jejich modely – třeba Hlavoun z Nahého oběda, který u vchodu pomáhá biletářce kontrolovat vstupenky. Na další exponáty z jeho příběhu narazíte ve druhém patře galerie; já se nejvíc těšila na psací stroj Clark-Nova v psychedelické podobě brouka, co ve filmu (zadkem!) konverzuje s halucinujícím spisovatelem. Srdce fanouškovo zaplesá nad pistolí z koster zmutovaných obojživelníků, která místo kulek střílí zuby v eXistenZi, snímku o tom, jak může realitou zamíchat ta virtuální. A nadšení vyvolá i telepod, teleportovací zařízení z už zmiňované Mouchy. Pak ještě rychlá zastávka u několika kostýmů („Ten herec musel bejt prťavej, hele!“), improvizované kino, kde se můžete na některý z filmů rovnou podívat, a na závěr tři černé kukaně (nebo spíš – v Cronenbergově duchu – kokony) s kraťasy The Nest, Camera a The Suicide of the Last Jew, který Cronenberg v roce 2007 natočil k šedesátým narozeninám filmového festivalu v Cannes a zároveň si v něm střihl hlavní roli.
Výstava je členěna do třech částí – podle změn v režisérově poetice. Jeho rané dílo charakterizuje postava experimentátora, který své pokusy provádí na jiných, aby v pozdějších filmech experimentoval sám na sobě a tematizoval takové lahůdky, jako je rozdvojení osobnosti nebo (ne)svobodná vůle. To, co Cronenbergovým filmům zajišťuje přívlastky jako divný, úchylný nebo psychopatický, je jeho důraz na deformaci lidského těla, často spojenou se sexuální perverzí (ideálním příkladem je snímek Crash, kde lidé dosahují orgasmu během autonehod, nebo Rabid se svým podivným podpažním výrůstkem… no, koukněte na to sami). Ve třetí fázi Cronenberg dospívá k naturalističtějším snímkům, tělesné mutace střídají rodinná traumata, násilí je mnohem autentičtější, a proto neméně děsivé. Od sci-fi a hororu se však přesouváme k psychologickému dramatu, což je škatulka, kam patří i režisérův poslední snímek – Mapy ke hvězdám z roku 2014.
Ve výsledku je Cronenbergova expozice spíš muzeem autorových filmů a jejich přiznané zvrhlosti. Tou se chlubí třeba vystavením autentických dotazníků, kde diváci zhnuseně odmítají právě zhlédnutý snímek, jehož jediným plusem prý bylo, že se nemuselo platit vstupné. A citoslovce „fuj“ se kolem mě opravdu párkrát ozvalo. Většina návštěvníků se však rekrutovala spíš z fanoušků a filmových znalců, kteří se nadšeně vrhali ke každé rekvizitě. Těm ostatním totiž tyhle exponáty mnoho neřeknou. A varování úchylům – výstava sama „zvrácená“ vlastně vůbec není. Jde o poctu uznávanému filmovému tvůrci, s nímž se doporučuji před návštěvou galerie raději dopředu seznámit.
- Co: David Cronenberg: Evolution
- Kdy: 19. 2. – 17. 7. 2016
- Kde: Praha, dům U Kamenného zvonu
