Dinocon 2012

Většina conů má nějaké téma – máme Slavcon, Elfcon, Tolkiencon a spousty dalších. V Pardubicích se ve dnech 20. – 22. 4. konal Dinocon. Ne, nesešla se tu žádná parta dinosaurologů, kteří by si na stěnu promítali obrázky brontosaurů či řešili otázky, zda se Tyranosaurus Rex dokázal podrbat na nose.

Mnohým napoví už místo, kde se akce odehrála. Pardubice jsou s českým fandomem již navždy spjaté, a tak není divu, že se akce podobného charakteru konala právě zde. Na Dinoconu se totiž sešli dinosauři české fantastiky a v Pardubicích proto, že se tu před mnoha a mnoha lety, kdy fosilní paliva stále ještě kvetla, konal vůbec první větší sjezd fanoušků fantastiky. Na skok jsem se tam objevil.

Původně se zde konal Parcon. Název conu vzešel ze dvou slov – Pardubický con a postupně se přesouval do dalších lokací, název však přetrval.

V pozvánkách na každý con se v pozvánkách uvádí jména významných hostů z řad spisovatelů a překladatelů žánru fantastiky. Na Dinoconu nic takového nebylo, protože všichni zúčastnění v podstatě byli sami o sobě již celebritami.

Velmi důležitou částí programu byla dražba pozoruhodností. Byl to doslova návrat do minulosti, protože na prvních Parconech tyto podobné dražby probíhaly s velkým nadšením a osobním zaujetím pro vydražení jakékoliv, byť sebeobyčejnější hlouposti. Dinocon tedy obnovil starou tradici a dražilo se hned dvakrát, a to v pátek a ještě v sobotu pro později přijeté.

Dinocon tak nebyl ani tak oživení staré tradice, jako spíše její připomenutí a důvod pro zastavení se a zavzpomínání si. Akce se konala v hotelu Staré časy v několika úrovních. Vstupními dveřmi se prošlo do klasické hotelové restaurace. Zde probíhaly diskuse u jídla, pití, cigaretky a nevázané zábavy. Chodbou se dalo projít do konferenčního salonku, kde probíhal hlavní program. Velké promítací plátno však nesloužilo pro předem pečlivě připravené prezentace, jako spíše pro digitalizované černobílé fotografie z doby před třiceti léty, kdy Pardubice hostily vůbec první con v historii českého fandomu.

A tak se vzpomínalo a vzpomínalo hodně. Zejména k tomu sloužila třetí místnost conu, a to malá čajovna, kde se dalo nafasovat kafe či čaj, nějaký ten koláč a hlavně tam byla spousta místa na příjemné posezení a prostý pokec s lidmi, kteří se mnohdy i několik let neviděli. Tato místnost vyjma společných jídel a významnějších přednášek byla nejfrekventovanější ze všech. Jednotlivé stoly byly předem označeny, aby bylo jasné, jaká debata zde probíhá. Prošel jsem okolo stolu, kde se: „Pomlouvali přítomní dinosauři.“ Vedle naopak byli drbáni ti, kteří nedorazili. Krom toho na stolech pro oživení atmosféry stálo několik plastových dinosaurů, které někdo neustále přeskupoval do různých živých obrazů. Když jsem procházel okolo, zrovna je někdo nalíčil tak, aby to vypadalo, že jedí z jednoho koláče.

Na Dinoconu šlo potkat neuvěřitelné množství známých i neznámých, a přesto osobností českého fandomu. Pregnantně o tom svědčí krátká epizoda reportérova, který si vyšel ven na cigaretku a během ní se dal do řeči s několika dalšími fany. Řeč se stočila na Kalouskovo velmi „efektivní“ vedení české státní poklady a trvala dlouho. Během ní se mimo jiné čekalo i na Ondřeje Neffa, který měl dorazit „každou chvíli“, a ta se opakovala celou hodinu. Jaké však bylo reportérovo překvapení, když se záhy křtila kniha Jiřího Olšanského Stroj do lepších časů.

Jiří Olšanský vyhrával v prvních letech soutěže Cena Karla Čapka přední příčky a nyní se jeho velmi kvalitní a podstatné tvorba konečně dostala do uceleného knižního vydání. Jeho tvorbu označil Jan Vaněk jr. za barokní.

Kdo dorazil na Dinocon, získal kromě skvělého zážitku i speciální kalendář s dvanácti opravdu nejvýznamnějšími dinosaury a také pamětní listinu se jmény všech zúčastněných. Grafickou podobu vytvořil Václav Houf, který vytvářel plakáty pro první Parcony. Pamětní list způsobil v mnohých přítomných dinosaurech silný sběratelský záchvat a po celý con se snažili získat podpis všech zúčastněných.

Coby mladému reportérovi mi na conu bylo trochu smutno. Mnohé přítomné jsem znal, ale vždy z pozice já divák – on/ona přednášející na pódiu. A v momentě kdy se na plátně objevily černobílé fotky z pardubické VŠCHT a jejího okolí z doby před třiceti lety, jen jsem tak seděl na své židli a nechával se unášet pestrou a bohatou historií českého fandomu.

Na Dinoconu se nehodnotil současný stav fandomu a fantastiky, ani (až na výjimky) nespílalo fanouškovským webům a mnohdy splašeným recenzentům. Bylo to přátelské posezení se všemi, kteří si právem zaslouží označení dinosaurus českého fandomu. A dinosaurus neberte jako pejorativní označení, ale jako status vážemné osoby.

„Jako nej vyznamenání conu beru, že přezaměstnaná Františka Vrbenská neodjela v sobotu v polovině conu, jak plánovala, ale naopak si pobyt o den prodloužila,“ zhodnotil con jeden z organizátorů, Zdeněk Rampas.

Fotil Pavel Konečný a Jan Kovanic.

Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fan­tasyplanet.cz