Crwecon 2009

Můj problém je spíš opačný: jsem člověk slova bez silnějšího vztahu k výtvarnu, takže princip komiksu mě vlastně rozrušuje a četba mi v řadě případů připadá příliš obtížná. A když už si nějaký komiks oblíbím (třeba Preachera), v hloubi duše lituju, že to není normální kniha jen s písmenky…

Čtvrtý ročník Crweconu se odehrával v holešovickém klubu Cross. Ačkoli akce začala již v devět ráno, měla jsem až k polednímu sraz na holešovickém nádraží s Richardem Klíčníkem. Což bylo dobře – při mém panickém strachu z neznámých komplikovaných prostor bych jinak po spatření klubu Cross ihned utekla. Objekt byl natolik členitý a úchylný (chcete-li „stylový“), že jsem se prvních 20 minut Richarda držela jako klíště v hrůze, že když se někde zapomenu, budu v klubu následně dny a dny bloudit, až zemřu hlady. Ale když jsem si zvykla na blikající a hýbající se mechanismy výzdoby, zjistila jsem, že orientace nakonec není tak složitá, a když mě později Richard zákeřně v horní kavárně opustil, samostatně jsem se dopracovala dolů do sálu, kam jsem potřebovala.

Význam plešatosti v komiksové scénáristice byla tématem přednáška vyloženě pro mě a celkem mi nevadilo, že ona „plešatost“ byla pouze účelovou záminkou pro představení šesti či sedmi autorů, kteří mají společného to, že mají hlavu jako koleno a píšou komiksy. Oproti loňskému vystoupení dvojice JP+ŠK jsem neměla pocit, že přihlížím soukromému pokecu dvou kamarádů, kteří se na publikum moc neohlížejí, naopak mi přednáška přišla zajímavá i pro komiksového nevzdělance, jako jsem já.
Jsouc nekomiksář, na další přednášky jsem se nehrnula a z nakladatelského panelu jsem viděla jen velmi malou část sekce BBArt/Crew/Netopejr a pozdravila se s dlouholetým kamarádem Joachimem Dvořákem z Labyrintu. Ač celkový program byl bohatý (viz www.crew.cz/crwecon), nadále jsem se spíše věnovala konverzaci s přáteli, kterých se sešlo hodně i z ne úplně komiksářských stran (vedle Štěpána Kopřivy taky třeba Martin D. Antonín, Wojta Běhounek, Tomáš Němec, David Horák…) a díky téměř trvalému parkování v kavárně jsem měla možnost se seznámit s lidmi, které jsem dosud neznala (proč mi nikdo neřekl, že výtvarníci Jiří Grus či Tomáš Kučerovský jsou takoví pohlední mladí muži?).

Co se na Crweconu ještě dalo dělat?
Kromě přednášek a hovorů nakladatelů se dále v „japonském sálku“ promítaly anime a konaly přednášky o manze.
Odpoledne se také dražily originály děl předních českých komiksových výtvarníků, stejně jako vloni to měl na starosti Richard Klíčník a stejně jako vloni měla dražba obrovský úspěch.
Taky se udělovala (již druhý ročník) čtenářská komiksová cena Fabula Rasa. Třeba do roka a do dne David „Zack“ Zachoval ty výsledky někde vyvěsí (sledujte www.comicsdb.cz).
Kreslířský workshop jsem (výtvarně nenadána) minula zcela, nadupané prodejní prostory pouze průběžně procházela.
A pak tam byl taky sálek s DDR. Což nemá nic společného s bývalým Východním Německem. Nýbrž s tancem. Spíš s hopsáním. Docela ráda jsem se v tomto směru cítila „in“ (jednou jsem to již zkoušela) a zasvěceně pozorovala bizarně se klátící lidi… Že nevíte, co to je? Takový taneční simulátor, kdy se skáče po podložce, která snímá (a hodnotí) vaše pohyby, zda hopsáte, jak je předepsáno. Pozorovat to je zábavné a provozovat to je… taky zábavné. Pokud nechtěně neodskáčete mimo podložku, jak se stalo pravidlem u mě.

Takže celkově:
Prostory byly stylové, jen doufám, že všichni odtamtud vybloudili a příští rok tam na dalším Crweconu nenajdeme nějaké kostýmované kostřičky. Ale jídlo i pití bylo vyloženě uspokojivé a za příjemné ceny, tak snad případný bloudící hlady nezemřel.
Pár detailů by se dalo vytknout, což jsem názorně Jiřímu Pavlovskému předvedla v „hlavním sále“, když jsme v závěru šli pro notebook a já mohla demonstrovat, že ty lavice jsou fakt hodně nepohodlné (a ano, díky tomu jsem viděla další část programu, asi 20 minut „dokumentárního filmu“ o Strážcích).
Ale jinak, komiksáři si přišli určitě na své a já jako pouze přidružený sympatizant taky.

Fotil Richard Klíčník. (blog)