Jmenuji se Kamila a jsem závislá. Na fantastických conech. A je to tvrdá závislost. Vyléčit se nedá, leda zmírnit. Možná, že to zprvu není poznat a tvářím se normálně, ale jsou místa, kde to rozhodně neskrývám. A jedním z nich je právě letní desetidenní akce, bez níž si mnoho lidí svoji dovolenou ani nedokáže představit. Tam se totiž my závisláci a feťáci sejdeme pro další dávku, která nám zase vrátí ten pravý pohádkový pohled na život.
Jsem si naprosto jistá, že tohle vyjádření by mohlo potvrdit mnoho návštěvníků největšího conu roku. Vždyť kde i „cizí“ lidé kolem vás pochopí vtipy o Cthulhu, pronáší hlášky jako „Indeed“ a znají víc než jedno provařené zakázané kouzlo? Jezdíte-li na FF pravidelně, dojde vám, že většinu návštěvníků znáte již od pohledu. To je samo o sobě nádherný pocit dávající celé akci punc důvěry a zabydlenosti. Což mi připomíná scénu z Harryho, kdy si malý čaroděj při odjezdu ze školy uvědomí, že vlastně nejede domů, ale naopak. Avšak na druhou stranu mám dojem, že letošní rok byl o něco nabitější nováčky než ty předchozí. A to už vůbec nemluvím o čtvrtečním vyrojení stovek fanoušků kostičkové hry Minecraft, kteří zaplavili recepci i největší sály jako stoletá voda. Snad nám tím vydělali na další ročníky i zajímavé hosty.
Star kam se podíváš
Po úspěšné návštěvě čtveřice herců na loňském Fancity jsme se mohli těšit z dalších zahraničních hostů. A tentokrát jich bylo opravdu požehnaně. Kromě polské dvojice spisovatelů Jarosław Grzędowicz a Maja Lidia Kossakowská Chotěboř navštívil i autor Honor Harringtonové David Weber. Ten vlastně na FF strávil ze všech hostů nejdelší dobu. Ať už jste totiž byli kdekoliv v jakýkoliv čas, mohli jste usměvavého spisovatele potkat. Samozřejmě obklopeného flotilou fanoušků Honorverse v uniformách. A nechyběl ani jeden ze zásadních členů amerického fandomu této sci-fi série. Televizní diváci pak mohli uvítat Francouzku ze Ztracených čili Miru Furlan, která se představila již na zahájení Festivalu několika větami v češtině. Pochválením českého piva si pak vysloužila potlesk. Stejně tak tu byl k vidění ruský generál Chekov z Hvězdné brány, tedy herec Garry Chalk. Fanoušci Star Wars jistě uvítali příjezd představitele námezdního lovce Boba Fetta, herce Jeremyho Bullocha. A nakonec se na nás přijela podívat a také nám zazpívat opravdová „metamorfomagička“ Natalie Tena.
Očima potterofila
Už jsem se k tomu přiznala několikrát a nemíním s tím přestat. Prostě ho zbožňuju a není v tom moc logiky. Proto jsem se letos jako redaktorka Denního věštce dobrovolně připoutala k linii na FF, abych mohla své zážitky z přednášek posílat dále do éteru. Není totiž nic krásnějšího, než když vám konečně lidé na pokus o dialog o oblíbeném dílu odpoví něco jiného než otrávené „zase ten Harry, jo?“ Tady je nás vždy mnoho, a proto nebylo o zábavu nouze. Předtím jsem ani netušila, co všechno se dá pod Harryho taktovkou udát. Nejen přednášky, ale i originální soutěže, hry, workshopy a povídání. Program byl velmi povedený a zábavný a není divu, že Harry Potter je (krom Mineconu) nejsilnější linií FF. Rozhodně zaslouženě! Letos navíc několikanásobně, už díky nezapomenutelné návštěvě herečky Natalie Teny, tedy Nymfadory Tonksové. Na besedě s Natalií jsem rozhodně nemohla chybět. To ovšem nebylo její první festivalové setkání s fanoušky. Tak jako loni, i letos jsme mohli v Potter linii absolvovat školní den v Bradavicích, včetně zkoušek a předávání vysvědčení. K našemu bezmeznému nadšení jsme své listiny dostali právě od Natalie, která nás okouzlila svou bezprostředností i snahou přečíst naše česká jména. Beseda s ní a hlavně focení a podepisování byl stejně dokonalý zážitek. I když s drobnými komplikacemi, kdy ovšem nebyli na vině pořadatelé.
Tancuj, bojuj, prostě hraj
Stejně jako hosté patří k fantastické dovolené i hraní. A to v mnoha podobách. Herna s deskovkami opět nabídla nové tituly i starší prověřené kousky. Stihla jsem vyzkoušet jen několik her, ale zabavila jsem se dokonale. Přesto ve mně hlodá pocit, že některé hry, které jsem zkoušela na minulých akcích, chyběly. Což byla škoda, ale i tak jsme nikdy nevyšli „na prázdno“ a vždy měli co hrát. Další z herních závislostí, které jsme propadla, je Wii hra Just Dance. Tedy ovladač do ruky a tancuj, co ti ukazuje postavička na obrazovce. Vyblbnout se přitom můžete v počtu až čtyř lidí, což je v případě výměny a točení docela fuška. Tento tanec prostě miluji, ale také jsem se jako „štamgast“ nemohla zbavit pocitu, že mi chybí něco nového. Hra již má pokračování, ale toho jsem se na FF bohužel nedočkala. Nevadí, stejně jsem tam byla pečená vařená a některé herní pohyby a obrázky mi v hlavě vydržely i pár dní po odjezdu.
Kouzlo conu
Aneb když zjistíte, že byste chtěli být na několika programech zároveň. A to se stává docela často. Zvláště ve svátečních dnech, kdy přijíždí větší část návštěvníků i tuzemští spisovatelé. Člověk pak neví, kam dřív skočit. Což šikovně vyřeší další festivalové plus. Tedy velmi pravděpodobná možnost, že narazíte na nějakého známého, s kým jste se dlouho neviděli a prostě se zakecáte. Dilema vyřešeno. Tímto stylem můžete prožít celý den. Večer si pak uvědomíte, že to děsně rychle uteklo. Času tedy není nazbyt a nakonec stejně skončíte v hospodě. To je další, pro mnohé nejdůležitější stránka těchto akcí. My fantasté jsme rozeseti po celé republice (i té sousední), a proto není moc možností, kdy se vidět. Moje první cony jsem trávila ve stylu přednáška, přednáška, jídlo, kino, přednáška … Až jsem objevila to pravé kouzlo těchto akcí, tedy setkání! Nakonec nezáleží, kolik se toho dozvíte (protože to pravděpodobně zase zapomenete), ale kolik lidí stejné krevní skupiny potkáte (a zapaříte s nimi). Tak zní svatá Pravda! A s ní jsem v neděli odjížděla. Po probdělé noci a zhlédnutém mlžném svítání.
Mohla bych ještě hodiny a hodiny psát o tom, jak úžasný je Festival fantazie a všichni lidé kolem. O těch nejkrásnějších zážitcích a momentech. Ale to by bylo zbytečné. Proč? Dalo by se to vysvětlit obměnou jednoho z Da Vinciho výroků. „Nevysvětluj. Spoluconaři to nepotřebují a ti ostatní to stejně asi nepochopí.“ Tak tedy, pokud nechápete, neváhejte a příští rok taky vyrazte na fantastickou dovolenou!
Fotili Roman Randalf Kresta, jeho fotoalba (nejen) z FF najdete na Facebooku
Přečtěte si i reportáže Lukáše Vaníčka a Veroniky Saláškové.
