Wheel of time, nepovedený začátek něčeho slibného

Dá se nacpat 14 knih do 1 seriálu? Kolo času se o to minimálně pokouší. Co se povedlo, a co ne?

Knižní série Wheel of time spisovatele Roberta Jordana je rozsáhlá sága čítající celkem 14, ano vidíte správně, slovy čtrnáct dílů a k tomu navrch ještě jeden novelový prequel. Jordan na tomto kolosu začal pracovat již v roce 1984, první díl byl ale publikován až o šest let později. Jordan zemřel v roce 2007 a jeho práci musel dokončit Brandon Sanderson, který za pomoci zápisků završil toto epické dílo třemi svazky, z nichž poslední vyšel v roce 2013. Celkový rozsah se vyšplhal na téměř 12 tisíc stránek textu a jeho audio poslechem bychom strávili 19dní 5hodin a 25minut.
S touto expozicí za námi si teď dovedete alespoň trochu představit, jak nesmírně obtížné muselo být i jen začít přemýšlet o seriálové adaptaci. Svět Kola času oplývá mnoha dějovými linkami a postavami z nichž některé se mohou na první pohled zdát jen jako vedlejší, ve výsledku v něm ale všechny hrají svou určitou roli. Mimo to je postaven na solidním lore, které by vydalo na celou samostatnou knihu.

Bohužel tady seriál, který vyšel na sklonku roku 2021 ostře naráží. Z plánovaných 10 epizod byl zkrouhnut na 8, od čehož se poté odvíjí většina mé kritiky.
Nedostatečným prostorem trpí nejvíce postavy. Jejich klíčové vlastnosti jsou nejisté, mlhavé, nepropracované a především nepodpořené dějem. Rozhodně ne natolik, aby divákům přirostly k srdci. V závislosti na úhlu pohledu máme celkem sedm hlavních postav, z nichž jen zhruba tři se dočkají jakž-takž nějaké linky, která alespoň připomíná příběh, a ve které se nějak vyvíjejí.
Ne, že by se herci nesnažili, většina z nich podává velmi dobré výkony na to, s čím mohli pracovat. Málo místa a vůbec málo co k zahrání podkopává snahu opřít příběh o silné postavy.
Druhý možný pilíř, na kterém lze postavit úspěšné vyprávění je zajímavý děj. A ten Wheel of time překvapivě postrádá. Pro povedený děj je totiž klíčové tempo a jeho vyváženost, která tu chybí. Když se pak konečně objeví trocha akce je to opravdu spíš takový drobeček. Kapka vzrušení v moři nudy. Příliš mnoho času je vyplýtváno na cestování a tlachání o všem a o ničem. Některé scény zcela ignorují první a nejdůležitější zákon filmové tvorby. Show not tell. Vizuální před verbálním. Místo jakékoliv názornosti, čehokoliv, co by upoutalo oči, zatímco uši vstřebávají, jsou nám informace podávány skrze postavy v naprosto inertním prostředí. A má to přesně takový efekt, jak byste čekali. Jedním uchem tam, druhým ven. Zpátky do školy jako, když jste poslouchali, jak váš učitel přednáší před obyčejnou černou tabulí. Toto bych dokázala odpustit, kdyby takových případů bylo v seriálu jen pár, nebo by to bylo pro naše postavy alespoň nějakým způsobem rozvíjející, charakter formující reakce od nich ale vidíme jen zřídka.

Naopak v designové fázi se někdo pořádně vyřádil. Jak původní dílo, tak z něho vzniklý scénář jsou prošpikované odkazy na východní kultury, jejich myšlenky a symboly. Což se naštěstí odráží i v podobě budov a oblečení. Převládají ornamentální orientální architektonické prvky, s mixem klasického severského stylu, který je ale v tomto kontrastu oprávněným soupeřem, ne standardní středověkou fantasy šablonou. Velká většina kostýmů je sytě barevná, někdy dokonce se vzory. Díky tomuto dílo o něco lépe vystupuje z obvyklé tmavší barevné palety běžné a dávno přežité ve fantasy. Působí určitým dojmem a činí svět dostatečně specifickým, aby se odlišil od ostatních příběhů stejného žánru.

Nevýhodou designu však je, že musí být realizován. A to se v tomto případě ne vždy povedlo. Provedení některých z těchto kousků není příliš kvalitní. Je jasně vidět, že rozpočet byl napjatý a na některých scénách bylo nutné slevit. V této oblasti si myslím, že Wheel of Time trpí podobným osudem jako Witcher. Velká část rozpočtu byla vrhnuta do CGI, aby vypadalo čistě a vizuálně nerušilo. Zbytek už ale nestačil na zajištění pocitu, že se scény odehrávají ve skutečné vesnici nebo městě, nebo že oblečení je realisticky obnošené. Svým způsobem tak seriál působí velmi jedinečně, ale až téměř sterilně.
Pro Čechy má Wheel of time ještě jednu velkou nevýhodu. Valná většina z něj se točila u nás a na Slovensku. Tím pádem jsme částečně ochuzeni o jisté „vytažení z reality“, které fantasy obvykle poskytuje. (Tedy alespoň do doby než se dozvíme určitý spoiler, který tu ovšem nebudu prozrazovat.)

Abych ale jen nehaněla, jedno velké plus se tomuto kousku musí nechat. Reprezentace. Už bylo na čase, aby se fantasy přestalo bát jinakosti. Wheel of time s ní bojuje hned na dvou frontách.
Pestrý casting, který se rozhodně vydařil. Lidé s jinou pletí než Holywoodem tolik milovanou barvou čerstvě omítnuté zdi si konečně našli místo nejen mezi vedlejšími postavami, ale i mezi těmi hlavními. A v obou případech září. A právem. Dodávají světu Kola času něco, co mnohým předešlým fantasy chybělo.
A v neposlední řadě daný volný průchod nejrůznějším queer vztahům. Nešlo přitom o polovičaté, trapné narážky, jak to mají některá média ve zvyku. Sledovat postavy otevřeně mluvit o homosexualitě a nebrat ji, nebo například polyamorii, jako sprosté slovo bylo při sledování příjemným a vítaným osvěžením.

Celkově první série sice nezazářila jasněji než slunce, zůstává však ale reálná naděje, že se v těch následujících scénáristé a producenti polepší a pozvednou laťku seriálu zas o něco výš, neboť přes všechny nedostatky je vidět snaha. Snaha adaptovat a přiblížit nováčkům rozmanitý a plný svět, který fanoušci milují již desítky let.