Vikingové

Rok 922. Ahmad Ibn Fahdlán je básníkem na dvoře bagdadského kalifa. Za svedení vdané ženy je jmenován vyslancem Arabské říše na dalekém severu. Na řece Volze se jeho karavana setkává s výpravou Vikingů, kteří právě pohřbívají zemřelého náčelníka. Fahdlán je drsnými zvyky seveřanů šokován. Řešení následnických sporů v rámci večeře čistým sekem do bratrova břicha nebo živou oběť při pohřbu dokáže ještě vydržet. Když je mu ale nabídnuta na umytí voda, ve které konalo ranní hygienu už deset chlapů a poslední se do ní ještě vysmrkal, pochopí, že být vyslancem tady, není odměna, ale trest. Do tábora Vikingů přijede mladý syn krále Hrothgara, vládce vzdálené země na severu, aby nového náčelníka Buliwyfa požádal o pomoc v boji se strašlivým nepřítelem. Buliwyf a dalších jedenáct bojovníků se rozhodne vydat na válečnou výpravu, ale do třináctky, kterou určila kmenová čarodějnice, jim chybí ještě jeden válečník a Fahdlán má tu smůlu, že je to právě on. Zbytek děje je jako Sedm statečných, jenže ve třinácti. Uvidíte hrdinný boj dvanácti Vikingů a jednoho Araba s hromadou divochů, který většina Vikingů a mezi nimi i Buliwyf nepřežije. Ale nebojte všechno dobře dopadne a divák zjistí, že nepřátelé nejsou démoni, ale banda lidojedů. Kdybych měl film zhodnotit jediným slovem, řekl bych průměr. Docela jsem se na něj těšil, protože scénář dělal Michael Crichton podle své knihy Pojídači mrtvých. Ale ono se to nějak nepovedlo. O ostatních bojovnících se nedozvíme vůbec nic. A dlouhou dobu ze začátku filmu, jsem si pořád říkal, kdy se už konečně začne něco dít. Ale Vikingové zase nejsou špatný film. Řekl bych to asi takhle, jestli chcete jít do kina a nevíte na co – jděte na Vikingy a když je neuvidíte, vůbec nic se nestane.