Top 10 staré dobré fantasy osmdesátých let

Fantasy před Pánem prstenů to neměla zrovna jednoduché a rozhodně se jednalo o nedostatkové zboží (něco mi říká, že ty roky se pozvolna budou vracet). Mám teď na mysli plnokrevnou fantasy, plnou dalekých světů, ostrých svištících čepelí, kouzel či roztodivných tvorů, nejlépe však všechno dohromady. Barbara Conana protentokrát úmyslně vynecháme, ať se zbytečně neopakuji z minula – všichni vědí, že to je prozatím nejslavnějších knižní i filmová sword and sorcery. Ostatně, Conana a jeho následovníky a hlavně početný zástup více či méně špatných napodobitelů z následujících let si můžeme nechat na jiný článek, to je kapitola sama o sobě (mávi máv Deadstalker a Pán šelem). A co si budeme vykládat, tahle topka je jedno velké vzpomínání pro ty, kteří pamatují časy, kdy Dračí doupě byla novinka…

10. Oheň a led
Původně jsem chtěl animáky vynechat, ale tenhle ani nebude špatné zmínit. Tenhle animák ve stylu sword and sorcery sice nedopadl úplně stoprocentně, ale rozhodně získal určitou proslulost. Natolik velkou, že před dvěma lety studio Sony oficiálně schválilo jeho remake do hrané podoby, kterého se měl ujmout Robert Rodriguez. Zatím to ale moc nevypadá, že by se do toho těžce zkoušené studio a poslední dobou nepříliš úspěšný režisér chtěli pustit.

9. Temný krystal (1982)
Po jednom kresleném zaostříme i na pozoruhodnou loutkovou klasiku, ověnčenou festivalovými cenami, kterou bych mohl jen těžko opomenout. Nádherná výtvarná práce Jima Hensona si to rozhodně zaslouží, tím spíš, že snímek krom výtvarné stránky oplývá i pořádným, temně laděným fantasy příběhem.

8. Jestřábí žena (1985)
Tak trochu jiná fantasy s originálním námětem, kde se s mácháním zbraněmi spíše šetří a v popředí je smutně romantický příběh se šťastným koncem o prokletých milencích, kteří jsou spolu a přece tak daleko od sebe. Producenti dlouho tvrdili, že se jedná o zfilmovanou legendu, než se ukázalo, že to není pravda. Ale po pravdě, klidně bych tomu věřil taky, natolik nese příběh klasické znaky legendy. Legendární je ovšem i dokonale nepasující moderní hudební doprovod, který většinu filmu vyloženě rve uši.

7. Drakobijce (1981)
Lehce didaktická vsuvka, abychom si trochu uvědomili, že se nacházíme v době, kdy se slušné efekty, na kterých fantasy jednoznačně stojí, teprve rodily. Tento snímek, jakkoliv je to i jinak relativně slušná a nákladně vyhlížející fantasy, je možná slavnější po technické stránce než po stránce příběhové. Poprvé totiž na scénu vstoupil bájný tvor, který nevypadal jako obyčejná rozpohybovaná loutka, ale jako skutečná zhmotněná fantazie. Poprvé skutečně ožil drak. Může za to dokonalejší animační technika „go motion“, která pak slavila úspěch řadu let, než při natáčení Jurského parku prohrála v přímém souboji s CGI.

6. Planeta Krull (1983)
Poněkud na pomezí scifi a fantasy stojí snímek Planeta Krull. Planeta, na které existuje fantasy svět se všemi svými klasickými atributy, je napadena tak trochu startrekovským nepřítelem a dojde na souboj mečů proti laserům, přesto to ještě nesklouzne ke space opeře. Celkem zajímavý a povedený crossover, na který mnozí vzpomínají s nostalgickou slzou v oku.

5. Willow (1988)
Dost možná nejvýstižnější zástupce epické fantasy z téhle topky, ve své době ale ne vyloženě úspěšný snímek Rona Howarda. Pravda, mouchy by se z toho daly odhánět, ale přesto se jedná o slušně rozmáchlou a příjemně odlehčenou fantasy s kloudným příběhem, hromadou soubojů, nestvůr, ale i opravdu vtipných momentů. V jedné z hlavních rolí, sympatického mladého bojovníka, se navíc představil výborný Val Kilmer, čerstvě proslavený Top Gunem. Ale ani to k úspěchu nepomohlo. Holt kult svalovců v té době přál spíše temné a heroické fantasy.

4. Legenda (1985)
To samé by mohl říct i jeho kolega Tom Cruise, který si fantasy vyzkoušel pro změnu před Top Gunem. Legenda je pro někoho dětskou láskou, pro jiného až moc pohádkově laděnou fantasy, která je spíše otravná a ve své době také obecně moc dobře nedopadla ani hodnocením ani finančně. Ridley Scott si asi potřeboval po Vetřelci a Blade Runnerovi spravit chuť nějakou jemnou pohádkovou romantikou. Já ovšem patřím k těm, co tvrdí, že udělal dobře.

3. Souboj titánů (1981)
Co k tomu říct víc, než že se jedná o naprostou klasiku, s jejíž pozicí absolutně nijak neotřásl moderní a nákladný (a celkem mizerný) remake. Svět antických bájí se všemi jeho nestvůrami a hrdiny, který zde ožil, je fascinující dodnes. A překonané triky místo zastarávání získávají stejnou patinu a nostalgický punc jako ve filmech Karla Zemana.

2. Nekonečný příběh (1984)
Jestli někdo nemá rád Nekonečný příběh, tak o tom nejspíš nerad mluví, protože by ho valná většina ostatních diváků umlátila. Protože i jen obvyklá procentuální hodnocení tohoto snímku napovídají, že Wolfgang Petersen si vybral jednu ze svých geniálních chvilek a natočil něco zcela výjimečného. Pohádkový příběh s úchvatnou vizuální stránkou, která opravdu dokonale vystihuje označení fantastický film, protože fantasie jako by tady měla zbořené všechny mantinely.

1. Excalibur (1981)
Zde bylo zatím řečeno nejvýznamnější slovo v historii filmových zpracování artušovských legend (Monty Pythoni laskavě prominou). Snímek plný legendárních bitev, rytířských klání a dávné magie se stal po právu modlou nejen pro vyznavače fantasy, ale i generace šermířů a samozřejmě milovníky legendárních příběhů. Zajímavé na tom je, že původně světová kinematografie místo rozmáchlého zpracování artušovských příběhů mohla dostat svého prvního hraného Pána prstenů. Naštěstí se ale nestalo, což je dobrý konec nejen pro Artuše a Merlina, ale i pro Aragorna a Gandalfa.