Jak si zpříjemnit dlouhé čekání na druhou sérii seriálového Zaklínače? Čímkoliv, jen ne nejnovějším Netlixovým počinem nesoucím jméno Zaklínač: Vlčí sen
Ať už jste zarytý fanoušek, či se o svět Zaklínače zajímáte jen okrajově, nejspíše po shlédnutí filmového zpracování zjistíte, že mu něco chybí. Mohou za to ploché postavy? Uspěchaný příběh? Absence čehokoliv nového a nečekaného? Ano. Odpovědí je všechno najednou. V přidělených osmdesáti minutách není času nazbyt. A to se odráží, jak na rychlosti vyprávění příběhu, tak i v reakcích postav. Ty totiž nejednou nemají ani dostatek prostoru vhodně reagovat na potenciálně silné emocionální scény. Drahocenný čas je vyplýtván na ústně popsanou expozici a zdlouhavé flashbacky a to, co bychom si opravdu přáli vidět je zdrcnuto do několika vět, či montáží. Klíčem k řešení těchto problémů je změna nevhodně zvoleného filmového formátu a s ním spojené délky díla. Kdyby se tvůrci raději dali cestou krátké mini-série, měli bychom více místa prozkoumat například nevraživost mezi čaroději a zaklínači, či dynamiku školy Vlka a skupiny kolem ní. Místo, abychom společně prozkoumali náročná témata, lokace a charaktery a utvořili si k nim emoční pouto, jsme ve filmové formě odkázáni věřit pár prázdným větám, které dané skutečnosti pouze okrajově zmiňují. 
Neboť sama nejsem žádným znalcem, z nepřesností vůči knižnímu a videohernímu lore mohu poukázat jen na několik málo “drobností”. Jednou z nich je například nekompletnost zaklínačských zkoušek. V podání filmu se zdá, že jde pouze o zkoušku Trav, která je však tradičně jen jedna ze čtyř. Dalším mínusem jsou monstra. V po-američněném animáku se zcela ztrácí jejich Slovanská podstata a stávají se generickými příšerami. Podobně i styl boje zaklínačů se odklání, od v realitě zakotveného šermířství, k bezhlavému máchání mečem a létání vzduchem jako by se jednalo o nějaké japonské anime typu Attack on Titan.
Poslední ale neméně frustrující kategorií nesrovnalostí je Vesemirova osobnost. Zde nezbývá než si položit otázku, proč The Witcher: Nightmare of the Wolf vlastně vznikl? Kromě vidiny výdělku a zasycení hladových fanouškovských zobáčků mě napadá už jen potřeba představit novou postavu, které se bude další série seriálu mimo jiné věnovat. Pokud ale tento film měl sloužit jako předvoj pro druhou sezónu netflixového Zaklínače, kde se dočkáme mnohem staršího Vesemira, pak možná vybrat si jako protagonistu jeho mladší a mnohem arogantnější verzi nebyl zrovna ten nejchytřejší tah. Nejen, že neodpovídá standardům fanoušků, ale ani nováčkům tento charakterový posun v budoucnu nejspíš nebude sedět.
Abych dílko ale jen nehaněla a nekřivdila mu, má i jednu, či dvě dobré stránky. Velkým tahounem a hlavním tvůrcem atmosféry je soundtrack. Hudba v tomto kousku je adrenalinem rovnou do žil. A ani animace není úplně k zahození, i když by klidně šla ještě vyšperkovat a pořádně „vymazlit“.
To by se ostatně dalo říci o celém The Witcher: Nightmare of the Wolf. Nejde o nic, co by se trochou snahy nedalo dovést k dokonalosti. Doladit detaily, mohlo se jednat o dobrá samostatnou jednohubku na přilepšenou v době čekání na novou sérii. Bohužel nestalo se a proto se musíme spokojit s nedopečeným sucharem.
