Temný rytíř Christophera Nolana

Publikováno od

Za deset dní do českých kin vtrhne dlouho očekávaný Temný rytíř povstal. Divácká očekávání jsou po předchozím Temném rytíři napnutá k prasknutí a všichni věříme, že Christopher Nolan zdatně uzavře trilogii, kterou rozjel v roce 2005 filmem Batman začíná. A myslím, že tohle je právě ten správný čas zamyslet se nad tím, jak si Christopher Nolan vedl a jak se mu netopýřího ochránce povedlo převést na filmová plátna.

Temný rytíř povstal - plakát

Hned na začátek se musím přiznat, že Batmana zbožňuji ze všech komiksových postav nejvíc. Hlavním důvodem je především to, že na rozdíl od ostatních jemu podobných superhrdinů nemá žádné superschopnosti, ale je to obyčejný chlápek s miliardovou cifrou na kontě, za kterou si koupil spoustu nádherných hraček pro boj se zločinem. I přes to se ale jedná pořád o postavu, která je určená pro náš malý velký kroužek nerdů a o níž si celý svět myslí, že je divná, čemuž samozřejmě kromě podivného kostýmu dopomáhají ještě podivněji vyhlížející nepřátelé, například šíleně nalíčený klaun či žena, vypadající jako lehká děva milující květiny. Prostě nic, co by mělo šanci zaujmout běžného, Annou Kareninou a další vysokou literaturou políbeného člověka. Nemluvě o faktu, že se jedná o šílenosti pocházející z komiksu, tedy dalšího širokou veřejností odmítaného média. K tomu si připočtěte, že poslední filmy od Joela Schumachera udělaly z Batmana komedie plné neonových světýlek a zasadily tak téhle postavě na dlouhé roky těžkou ránu. Nikdo už nevěřil, že se z toho Temný rytíř vyhrabe a vrátí se zpátky. Ale jak říká staré známé přísloví – naděje umírá poslední. V roce 2005 režisér Christopher Nolan dal světu svou vlastní interpretaci ochránce města Gotham – film Batman začíná.

Nolan v něm udělal několik zásadních věcí. Především si vzpomněl, že Batmanovy příběhy jsou v prvním plánu hodné dobré detektivky, na čemž své pojetí prakticky postavil a vyšel z něj. Tomu odpovídají další změny. Především ho zbavil všech barviček a vrátil ho zpátky do noci a temnoty. Co je ale nejdůležitější – vzal mu komiksovost, posunul ho blíž k realitě a ukázal, že by hrdina mohl žít bez problémů v našem světě a že by Gotham mohl existovat.

Najednou se na něj i na univerzum díváte jinak. Vnímáte ho jako chlápka, kterému jako capartovi zavraždili rodiče a on se chce pomstít, kvůli čemuž absolvuje cestu po světě a za vzděláním. Ale jak pochopí, za smrt rodiny nemůže jeden konkrétní člověk, ale znepokojivá sociální situace, která zmítá Gothamem a mění tak lidi v horší bytosti než ve skutečnosti jsou. A to je potřeba změnit.

Najednou je to muž, který se odněkud zjevil, má motivaci, výcvik a zbraně, z nichž se vyklubou prototypy pro armádu, které čekaly ve firemním skladu, až si je vyzvedne a neváhá je použít k dosažení stanovených cílů.

Pokud obsahuje první díl ještě drobné komiksové prvky, pak Temný rytíř jde až na dřeň reálnosti. Z Jokera je vyšinutý zjizvený magor se smyslem pro humor a zálibou v nožích, který rád vyvolává anarchii. Two-Face je jen zlomený muž, kterému shořela půlka obličeje a ze smrti přítelkyně mu hráblo a chce se pomstít. Akce vyvolává reakci, příčina má následek. Zápletka je promakaná do dokonalosti. Scéna na lodích je perfektní sociální studií lidského chování a ukázkou toho, že lidi nejsou takové svině, jak si Joker celou dobu myslel.

Osobně si třeba nepamatuji jiný žánrový film, v němž by hrdina vzal na svá bedra tíhu zločinu někoho jiného, jen aby udržel pořádek a dobro, za něž celou dobu bojoval. Ve výsledku dostáváme syrový thriller navazující na tradici De Palmy nebo Coppoly, v němž se z Batmana stává definitivně vyděděnec.

Samozřejmě netvrdím, že všem divákům je tohle pojetí Temného rytíře příjemné. Několikrát jsem se setkal s názory, že Nolan Batmana zku*vil a že to už ani není komiks, ale obyčejný thriller, v němž se náhodou ocitl Batman a jeho protihráči. A víte co? Mně osobně přesně takové pojetí vyhovuje. Sice nepochybuji o tom, že za deset let (možná i dřív) přijde někdo další a bude Batmana interpretovat po svém, ale Nolanovi nikdo neupře to, co za těch několik let s hrdinou provedl.

Líbí se mi ta reálnost, líbí se mi to zbavení komiksovosti. Nolan totiž dokázal to, co se ještě nikomu nepovedlo. Dokázal zaujmout i lidi mimo náš malý velký nerdovský kroužek, kteří sice při slovu komiks dostávají kopřivku, ale na druhé straně vyhledávají to, čím Nolanovi Batmani bezpochyby jsou. Tedy snímky s inteligentními scénáři, propracovanou zápletkou, psychologií postav, které jsou nabité až k prasknutí emocemi a perfektním hereckými výkony. A to už je sakra pokrok. Nemyslíte?

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

31 komentářů

  1. První Nolanův Batman se mi líbil, druhý byl bezesporu vizuálně taky skvělý, ale ten inteligentní scénář, o kterém mluví autor článku, jsem tam tedy neviděl. A proto (dle ohlasů zřejmě jako pro jednoho z mála), pro mě ten druhý díl není nějak zvlášť super. Přišlo mi, že scénář byl zhruba: “Joker provede neplechu, Batman honí Jokera, Batman skoro chytí Jokera, Joker uniká, Joker provede neplechu, Batman honí Jokera, Batman skoro chytí Jokera, Joker uniká, Joker provede neplechu, Batman honí Jokera, Batman chytil Jokera, Joker uniká…” Ať se na mě nikdo nezlobí, ale inteligentní scénář si přece jen představuju trošku jinak.

  3. Martin
    Například jako v tom prvním dílu, kde se neopakovala jedna zápletka stále dokola :o) Děj tam měl nějaký vývoj, nějakou gradaci. To mi u toho druhého dílu prostě nepřišlo.

  4. Tygr
    ale ono se to neopakovalo a gradovalo to – postupovalo to po ose dopředu a vyvíjelo se to. Zádrhel bude nejspíš v tom, že to prostě vnímáme každý jinak

  5. Martin
    Jo, je to možné. Mně by sedělo asi spíš něco ve stylu, kdych ve filmu viděl, jaké byly Jokerovy začátky, jak se stal superpadouchem, proč si pak vybral Gotham a neodvratně by se blížil velkolepý konec, kde se střetne s Batmanem.
    Takhle se vlastně už objevil jako superpadouch a celý film byl z mého pohledu opravdu jen o měření jejich “sil”. Což mi přišlo ne až tolik zábavné, i když to bezpochyby poskytovalo velký prostor různým vychytaným scénám.
    Právě by mě docela zajímalo, co přesně se na tom většině ostatních lidí tolik líbí, že to vnímali jako naprostou bombu.
    Časem si ten film nejspíš zopáknu a je možné, že v něm napodruhé objevím něco, co mi napoprvé uniklo, ale moc tomu nevěřím.

  6. Tygr
    jo, to co popisuješ s Jokerem, to by právě udělali ti ostatní lidi od filmu, ale ne Nolan. A právě v tom je jiný. Pokud se nepletu, tak on ani v komiksech není popsán Jokerův zrod, tam už prostě taky byl a škodil.

  7. Martin
    To netuším, komiksy jsem nečetl. Je možné, že by to tak udělali ostatní, ale mně by to právě zřejmě vyhovovalo víc. Protože tam bych pak viděl tu možnost inteligentního scénáře v tom, že by se ta zápletka postupně budovala. Takhle mi to opravdu přišlo jen jako sled scén naprosto stejného (nebo minimálně velice podobného) stylu, kde se jen měnily kulisy a použité “hračky”.
    Každopádně na třetí díl jsem zvědav :o) Podle traileru to vypadá, že scénář je tentokrát okořeněný alespoň zvratem “Maska chytil Batmana” :o))

  8. Tygr
    tak jak říkám, je to čistě subjektivní a je to prostě o tom, že ti Rytíř nesedl 🙂

  9. No já v té dvojce viděl to, že na začátku ani Joker, ani Batman nebyli pro toho druhého hlavním soupeřem. Ale postupem děje to vygradovalo ne na boj postava x postava, ale idea x idea. A to ne dobro x zlo, ale “jací jsou lidé?” Jací jsme, my každý jeden z nás? Jsme opravdu dobří, nebo to jen hrajeme? Jací budeme dohnání na své meze? Oba bojují za svou ideu a snaží se tomu druhému dokázat, že se mýlí. Smrt jednoho z nich nic neřeší, protože jak se přímo ve filmu říká, hraje se o duši Gothamu. Tohle je jedna z nejsilnějších myšlenek, které jsem ve filmu našel. Žádná pomsta, žádní dobří proti zlým … Joker, který je v partii o několik tahů dopředu a Batman, kolem kterého umírají blízcí lidé, hraje o vlastní duši a přitom ví, že všechno může být ještě horší. Že jestli sám podlehne a neobstojí, tak prohrál, i když Jokera zabije. A i když vyhraje nad Jokerem, tak Gotham nemusí vyhrát sám nad sebou.
    Opakující se scény? Cítíte stejnou frustraci jako hrdina, který zase selhal. A všechno je zase o kousek blíž konci … zvyšujeme sázky, pánové … sázky uzavřeny … ruleta jede.
    Jde asi o to, jak se na filmy díváme. Jestli očima nebo mozkem 😉

  11. Michal + Martin
    Tak já se na filmy samozřejmě taky snažím dívat mozkem, i když u některých je lepší nechat ho doma :o)
    Díky za jiný pohled a objasnění, až si ten film pustím znova, tak budu vědět trošku líp, po čem koukat, a třeba opravdu změním názor.

  12. V jedničce se Wayne dobral k tomu, že zlo v člověku může být následkem nějakých příčin. Že vlastní zlo-čin je jen posledním článkem řetezu … a napravit ho znamená vydat se po řetězu zpátky (aby zjistil, že tito viníci měli také neradostné dětství atd. 😀 ).
    Dvojka je o tom, že zlým se můžeme stát všichni, je to jen otázka motivace, situace … to, že někdy děláme špatné věci, protože jsou paradoxně nejlepší. To, že někdy dobro vede ke zlým koncům a špatné činy přinesou něco dobrého.
    Co příjde ve trojce? 🙂
    Celá ta série mi přijde o tom, že reálný svět není černobílý, ale celý ve spektrech šedi. Že v životech často nevolíme mezi dobrým a špatným, ale třeba menší zlo. Že cesta do pekla je vydlážděna dobrými úmysly, že často zbývá jen černý humor a hned za ním naděje, … že často neneseme jen vlastní břímě, ale dobrovolně ve jménu nějaké osobní myšlenky i břímě ostatních. A jen díky těmhle lidem, kteří se nestarají jen o sebe sama, je tenhle svět o něco lepším místem. A pokora, přátelé, … protože jak ukázal Joker, podlehnout může každý. Každý v sobě máme “druhou tvář”. 😉

  13. Tygr
    Ano, u některých filmů zapojení mozku do sledování prudce snižuje divácký zážitek 😀 Tady se mi líbí i to, že člověk musí trochu hledat a není mu to podsouváno “na lopatě”. Avatar – Auuu.

  14. Michal
    Možná v tom bude ten problém, že jsem u takového filmu nějakou hlubší myšlenku úplně nečekal, takže mi to pozadí, které popisuješ Ty, uniklo. Nebo jsem měl slabší den, což se samozřejmě taky stane :o)
    A až od Tebe jsem dostal nějakou zajímavou a smysluplnou odpověď, většina ostatních říkala něco ve stylu “Je to prostě skvělý” a to mi tedy moc neřeklo :o)

  15. Mě na tom příjde fantastický, jak jsou nově definované postavy. Joker, Two-face … srovnej to s předchozím podáním .. to je nebe a dudy.
    Temný rytíř patří k filmům (nemnoha) které zabrnkaly na něco ve mě a pak je zkouknu třeba 10x a úplně se do nich ponořím. Třeba Gattacca, Memento, V jako Vendeta, Vrána, Matrix 2, Počátek … taky některé knihy. To je právě to mistrovství stavby příběhu. V životě taky jako “divák” vidíš vnější události a když jsi sám “hrdinou děje”, tak je najednou všechno složitější. Začnu přemýšlet nad motivacemi postav, emocemi, atd. … je otázka, jestli nenacházím věci, které tam vůbec nejsou nebo tam jsou neúmyslně, bez přímé snahy scénáristů. Dělal jsem ochotnické divadlo, tak vím, že aby to člověk slušně zahrál, potřebuje si tu postavu “vytvořit” v hlavě. Je otázka, jestli už to nedělám automaticky i při sledování filmů 😀

  16. k Batmanovi
    abych se přiznal, tak Batman začíná se mi moc nelíbil – hodně mi tam vadili ti nindžové, katany, šurikeny apod., které v té době musely být prostě v každé knize a filmu. A hlavně jsem to srovnával předchozím Burtonovým Batmanem, který tu překvapivě zatím vůbec nezazněl.
    Já osobně se přiznám, že Burton zfilmoval komiksovějšího Batmana se zaměřeneím spíš na prostředí, než na samotnou postavu netopýřího muže. A hlavně mi to prostředí ala staré detektivky Raymonda Chandlera + egocentriký excentrik Jack Nicolson prostě opravdu učarovalo.
    Nolanův Batman a jeho akcent na samotného Temného rytíře se mi začal líbit až druhým dílem, ale podle mého názoru to nebyl film ani tak o Batmanovi, jako spíš o Jokerovi. Proč ne, film o záporné postavě je taky fajn. (To bude možná tím, že je Joker moje nejoblíbenější postava z Batmanova univerza vůbec).
    Ergo….. Těším se na Banea 🙂

  17. Ještě k tomuhle: „Joker provede neplechu, Batman honí Jokera, Batman skoro chytí Jokera, Joker uniká, Joker provede neplechu, Batman honí Jokera, Batman skoro chytí Jokera, Joker uniká, Joker provede neplechu, Batman honí Jokera, Batman chytil Jokera, Joker uniká…“
    Ono je to spíš:
    Joker chystá neplechu; Batman se snaží nepleše zabránit; Batman je někdy úspěšný, někdy ne; Joker uniká, protože pro Batmana je důležitější mu to překazit, než se honit konkrétně za ním.
    Finále nebylo to, že Batman chytil Jokera, ale okamžik, kdy určený limit vypršel a obě lodě pořád plují. Gotham vyhrál … a pak příjde na scénu Harvey Dent a všechno je zase v kopru. A ten dramatický proslov Batmana na závěr … 🙂

  18. Jo, já jsem to zcela záměrně zjednodušil na to, jaký výsledný dojem to ve mně zanechalo, neměl jsem ambici to popsat přesně.

  19. Nolan není špatný, ale když se řekne Batman, stále se mě jako první vybaví Burton. Není přehnaně reálný, ani přehnaně komiksový. Je to takový ten správný balanc mezi oběma styly (alespoň dle mého názoru).

  20. Chceme být zasaženi…
    Zasaženi tím, co se děje na plátně. A protože jsme lidé fandíme a nenávidíme zase především lidi. Batman tedy nemůže být jen pošuk v plášti a netopýří masce, musí to být především člověk s emocemi a chybami. To samé platí i o jeho protivnících… Bizarní postavičky se zamlženou logikou mnoho strachu nenaženou. Bojíme se toho co je v nás, patrně dobře ukryto, přesto se leckdy objevující na povrchu. – To zvíře v nás teprve vyděsí. A když už se přesto pro nějaký ovážnější kostým či vzhled rozhodneme, měli bychom proto mít důvod, který je pro diváka i čtenáře pochopitelný a srozumitelný.
    Jenže nic z toho by nestačilo, kdyby se tito hrdinové a záporáci proháněli na planetě Ťak-ťak, kde domy stojí na střeše, tráva má modrou barvu, řeky jsou naplněny limonádou a ve vzduchu poletují nosorožci. “Kde to k sakru jsme, co je to za blábol?”
    Kdepak, my potřebujeme hrdinu, který žije v našem světě – mezi námi. Ve světě, který důvěrně známe… A nebo je alespoň postaven na racionálním základě, tak jako ten náš. To dodává příběhu na uvěřitelnosti a je pro nás zajímavější, dokáže nás více oslovit a vtáhnout do děje.

  21. to frk
    Planeta Ťak – ťak zní zajímavěji než celý Batman. A vsadím se, že většina lidí, kdyby potkala chlapíka v přiléhavém oblečku s přidělanýma ušiskama, by si pomyslela jen jedno… 🙂

  23. to Kulagin
    Jde i o zvyk. Když se např. po revoluci začínalo objevovat první tetování a neměl ho na sobě zrovna starý kriminálník:-), bylo to něco nezvyklého, nového. Dneska tím už přitom nikdo nikoho neohromí.
    Takže pokud by se móda přiléhavých oblečků a ušisek náhodou rozšířila, bylo by celkem běžné posadit se v tramvaji vedle Batmana a nebo se vedle něj zavěsit na tyč…:-)

    Odlišovat se chce skoro každý, ale na druhou stranu se většina lidí bojí odlišovat se až příliš. Batman je vlastně frajer – už jen proto že ten kostým vůbec vezme na sebe.

  24. Střelec z Denveru si prý říkal “Joker” inspiroval se tedy filmem, nebo ne?

  25. to frk
    Ale pořád Batman není takovej frajer jako Superman. Nosit červený slipy na modrých elasťákách, to už chce fakt odvahu 😀

  27. to Schramm
    Uznávám:-)
    Superman vede:-)) A navíc Batman má odvahu vytáhnout ten svůj kostým většinou jen po setmění:-)

Zveřejnit odpověď