Vikingové připluli na televizní obrazovky již podruhé. S sebou opět přitáhli zbraně, krev, syrovost scén leč také neodbytný zápach rybiny. Divák bude svědkem mnoha bitev, ale jen některé si vydobudou místo v jeho srdci.
Právě skončila druhá řada seriálu Vikings, kterým se nám History Chanel pokouší představit metodou živé exkurze drsný život seveřanů, pokukujících po jižních destinacích s mečem v ruce.
První série nás zavedla do malé osady Kattegat, kde si prohnaný bojovník Ragnar Lothbrok vydobývá úctu, postavení a moc díky rovnoměrného kombinování síly a mazanosti. Poslední díl končil velmi, velmi zajímavě, neboť (POZOR SPOILER) jedna z nejsilnějších postav – Ragnarův bratr Rollo – zradil vlastní krev a postavil se proti sourozenci. Inu, lepší nášlap do další série by si scénáristé ani diváci nemohli přát.
A vskutku, od prvního dílu nové řady dostáváme samé lepší scény. Krvavá bitva hned v prvním díle a děj hnaný kupředu potěší, posléze však začne divákovi na nových Vikinzích něco smrdět a toho odéru dlouho chcíplé ryby se seriál až do desáté epizody nezbaví.
Problém spočívá v tom, že se autoři snaží na jednom místě prodat mnoho dějových linek, které však slábnou a postupně mizí, stejně jako vřetýnko severských Noren. Ze silných, kvalitních a v příběhu dobře usazených postav se stávají prázdné skořápky, jejichž vnitřní cítění a pohnutky scénáristé upozaďují ve prospěch dalších nadbytečných figurek, které jen šoupou po šachovnici.
Minulá série těžila především z napínavého souboje mezi jarlem Haraldsonem a Ragnarem. Jeden stál v pozici stárnoucího despotického vládce, druhý v roli vychytralého parchanta, jež baží po moci, ale přitom má tak trochu i smysl pro čest… je to vlastně klaďas první kategorie (i když trochu hajzl). Takto barvitě vykreslený Ragnar, skvěle podaný Travisem Fimmlem, dominoval první sérii a divák jej miloval. Jenže v novém nášupu dílů se tento bájně vykreslený Dán postupně ztrácí před očima. Najednou už není tahounem dějin, spíš se něco náhodou semele a scénáristé to připíší jemu. Až příliš často Ragnar jenom na někoho významně hledí. Mimochodem, výměnami významných pohledů je seriál přehlcený, jako by scénáristům došly nápady, o čem budou postavy mluvit, a tak na sebe hrdinové jen mlčky zírají.
Nerad ten pojem používám, přesto se zde hodí – chemie mezi postavami začíná slábnout. Kupříkladu Rollo takřka vypadl. V první řadě do něj hučeli všichni, ať brášku zradí a sourozenec mu k tomu ještě dával důvody. Nová série v tomto směru pokračuje zhruba tři díly, než se malý problém s bratrozradou vyřeší a zůstane jen ticho po pěšině.
Většině dílů také chybí ono pověstné napětí, kdy jsou charaktery každé z postav zkoušeny na krajní mez, a divák do poslední chvíle netuší, na kterou stranu se přidají. Zatímco kdysi k tomu měly důvod, jemuž divák věřil, u nové série je to podstatně horší.
Abychom seriál jenom nehaněli, je třeba uvést, že v mnoha ohledech to jsou opět ti samí Vikingové v podání History Chanel. Podle jejich představ tedy byli vikingové vousatí pánové, co šermují, pijí pivo, žerou maso a sem tam něco zabručí. Co se kostýmů a stylu života týče, divák by v nich neměl hledat přílišnou historickou akurátnost. Seriál proto neberte příliš vážně, spíše jako takovou lehčí historickou fantasy, kde si tvůrci prostě sem tam něco domyslí či upraví a na důkaz autentičnosti přidají pár parafrází z vikingských ság. Přesto je výpravnost seriálu na pohled úchvatná. Bitvy jsou dostatečně krvavé a je jich dost. Překvapivě ubylo sexu, čehož si divák prakticky nevšimne, neboť frivolní morálka středověkých Dánů byla i v první řadě jaksi navíc.
Ocenit lze také velký důraz na rovný přístup k ženám, který se scénáristé snaží vypíchnout za každou cenu, jako by za nimi stála divoká feministka s odjištěným samopalem. Ženy, coby samostatné, silné postavy a bojovnice, tedy žádné souložnice na obsluhu a potěšení, jsou nyní ještě silnější a projevy jejich nezávislosti ještě častější. Na špici ženské linie stojí nesmiřitelná štítonoška Lagertha, která uteče od Ragnara a vybuduje si vlastní kariéru. No, přiznejme si, že rodinné pletky už v první řadě trochu koketovaly s takovou menší dánskou telenovelou s přidanou hodnotou v podobě krve, leč v porovnání s následujícími díly byly i starší epizody plné dialogů a scén, které měly nějaký obsah a kvalitu.
Díl za dílem, jako by se totiž ze scénáristů vytrácel elán a chuť do budování nějakého smysluplného děje. Ve výsledku tak vypadá celá série jako velmi jednoduchá linka základní kostry příběhu – jdeme přepadnout Anglii – a kolem ní se bez ladu a skladu motají tucty různě malých i velkých postav. Každá něco chce, de facto toho i dosahuje, ale přitom se takřka nemine s jinou.
Napětí a radost ze seriálu vrcholí zhruba v polovině, kdy dojde na zradu, napadení, kudly do zad, vypálení vlastní osady, krev a pomstu. Prostě na Vikingy tak, jak mají být. Mid season event se tak nevědomky stane vrcholem kvality, která by mohla směle konkurovat první řadě, jenže pak začne jít všechno do kytek. Poslední díly nezachrání ani několik povedených bitev, neboť samy o sobě nedokážou zastat v příběhu všechno. Ragnar se s králem Horikem dostává do stále většího sporu a ten proti Ragnarovi kuje pikle, ale prostě… nic se neděje. Slova, prázdná slova se linou z úst postav, aniž by nějak ovlivnily dění okolo.
Vrcholem je pak závěrečný díl. Po celou dobu se tváří, jako kdyby se vrátily staré dobré časy – nahlodaná postava konečně povolí a padne poslední rozhodnutí. Sázky byly uzavřeny a Odine, stůj při nás. Divák se ani na minutu neodtrhne od obrazovky, neboť vše funguje, a ani si nevšímá drobného hlásku v hlavě, že tohle všechno mohlo být v plytkých předchozích dílech. Napětí autoři šponují až do krajnosti a divák si už v hlavě konstruuje ty lákavé možnosti, jak to bude dál. Třetí série totiž byla oficiálně potvrzena. Jedna možnost se zdá lepší, než druhá. Vypadá to, že scénář konečně nabral druhý dech.
A pak přijde zvonec, konec, trocha krve a zklamání.
Kdybychom tedy měli hodnotit celý seriál naráz, tak od prvního do pátého dílu dostáváme kvalitní vikingskou řežbu plnou klasických zápletek, na něž je radost koukat. Oni Vikingové jsou zábavní a koukatelní. Ale divák postupně zjišťuje, že autoři sází jen na dvě tři propriety, které omílají pořád dokola, a když nové nepřichází, začne se nudit.
Otázkou tedy zůstává, o čem bude následující série, když druhá skončila tak plytce.
Foto: History Channel
No, já si zase
v té 4. řadě dosyta a naplno užívám skvělé dialogy, nová výtečná postava Oberona …intriky, láska, zrada, emoce … tedy pro mě skvělé. Naprosto. A tak trochu ubývá draků. Ale vůbec mi nechybí …
Jo, Vikingové, viděl jsem zatím jen 6, díl, zatím jsem spokojen. Úplně jiné než GoT. Méně intrik, méně vyvinutá společnost, ale vládci vítězí silou, charismatem, chytrostí … dokonce i ti náčelníci se mohou podívat ostatním do očí, váží si nepřítele… no a hlavně, zodpovídají se svým poddaným … tedy, ne tak úplně poddaným, vlastně svému lidu. A opět, je to o lidech. O těch velkých, silných, živočišných lidech tam na studeném severu. Kteří se náhle pozvedli a najednou vládli evropským mořím a dobývali svět. A zakládali nové říše a objevovali zámoří.
Jo, sakra, to byli chlapi a ženský. Opravdoví. A pořád tam jsou. A pořád o nich svět ví. A jejich společnost je dnes asi nejblíže ideálu žití, který si dovedeme představit.
Prostě dva skvělé seriály o několika přístupech k životu, které mají předobraz v evropském středověku. Který bychom si asi vybrali? Já tedy něco třetího. Mistra Konfucia. Akorát se jeho učením lidé řídí … no, stejně jako Buddhou. Dokud se to hodí.