Třetí série Vikingů bojuje o holý život

Nedávno byla odvysílána třetí řada seriálu Vikings. Pro diváky to znamená dalších deset padesátiminutových dílů, které je zavedou do vikinské historie a Evropy 9. století po Kristu. Nutno podotknout, že to je „historie“ v podání History Channel. Pro nechápavější to znamená, že jediná historie, která se ve snímku objeví, je pouze v názvu kanálu.

Tvůrci seriálu popustili uzdu své představivosti, takže třeba zbroje a oděvy by se hodily spíše do klasického fantasy filmu, ale nemá cenu hnípat se příliš v detailech dobového spodního prádla, když autoři sází především na komparsově bohaté, masové, kruté a krvavé bojové scény. I v letošní sezóně si divák užije vpravdě divokou podívanou, neboť nemine díl, aby z nějakého lidského těla nestříkala krev. Bitvy, boje, šarvátky. Všechno pěkně špinavé, mokré a řádně syrové. Lezavě chladnou atmosféru zmoklé Anglie se daří autorům seriálu vyvolat naprosto věrně. I když je pravda, že toho deště coby katalyzátoru depresivní nálady používají až příliš často (prakticky pořád).

Děj letošní sezóny by se směle dal rozdělit do dvou částí, z nichž ta první by se dala nazvat – „Pojedeme na výlet do Anglie“ a druhá: „Letos pojedeme do Paříže“. Je pravda, že si někdo ze scénáristů přečetl alespoň jednu dětskou encyklopedii popisující život a osudy Vikingů na konci 9. století, kterak si vymohli půdu a jak to s nimi celé dopadlo. Ostatně i pozdější okružní jízda po Seině až ku Parízu relativně odpovídá historii, a to včetně jednoho elegantního vyskočení na scénu (byť takhle seveřané dobyli italské město Lunu, o němž si mysleli, že to je Řím).

Horší už je však obsah samotných epizod, které se nám tříští do zbytečných žvástů, významných pohledů z očí do očí a pak krvavých bojových scén. Zejména prvních pět dílů je jaksi… nudných. Vikinští chlapi řádí na nájezdu a ženy se doma nudí, občas něco pronesou. Zato v právě dobývané Mercii je veselo, jenže je to všechno až příliš snadné, šarvátku za šarvátkou se Vikingové prokousávají nepřáteli, sem tam někdo umře, nebo dostane do držky, ale ustavičně se opakující kolovrátek podobných scén a vymletých dějových kolejích začíná být únavný. První půlka prostě nenabídne nic, co by divák neviděl už v předchozích dvou sériích, a to v kvalitnějším provedení.

Druhá část se lehce zvedá na průměr, protože autoři se dostávají do divokého crescenda a přidávají na divokých scénách a prolité krvi, byť to občas ve snaze divákovi ukázat něco kulervoucího opravdu přehánějí. Příkladem dejme poslední tři díly, kdy se seveřané kočkují s Franky o jejich hlavní město a vzduchem nelétají jenom žáby. Střízlivějším však při pohledu na filmařské manévry musí uniknout vzdech: „Co to, proboha, hulili?“

Celá třetí série významně postrádá jednoho konkrétního nepřítele – ideálně ve vlastních řadách, se kterým se hrdina Ragnar popere, přechytračí jej a porazí. Samozřejmě po deseti dílech narvaných napětím. Jistě, je tu spousta protivníků, jenže jim scénáristé věnují pozornost asi jako korálkům na niti a postupně přes ně přejíždí kamerou, čímž ovšem zaniká i jinak výborně nastartovaná postava Ragnara, coby válečníka s mozkem, který radši chvilku pozoruje a až pak drtivě udeří. Takhle vikinský král většinu času jen divně čumí na aktuální dění, skoro nic neříká, nedělá a pak přijde k hotovému jako slepý k houslím. Jediné, co se aktivně mění je délka jeho vlasů v přímé úměře k délce plnovousu. Teprve v závěru letošní sezóny se jeho aktivita zvedá a divák se může těšit z jeho hlasu i činů, ale většinu času jede Ragnar na vedlejší koleji. Postav je totiž už tolik a navzájem se spolu páří s takovou frekvencí, že to občas připomíná až vikinskou telenovelu. Ostatně, zrovna s účesy patří k dalším nepovedeným úletům, které tvůrci seriálu vymysleli. Namísto špínou a krví slepených dlouhých loken vytvářejí na postavách podholy, copánky, kudrlinky a další pitominy do té míry, že vikinské vojsko najednou připomíná víkendový piknik německých hipsterů.

To je však detail, který jen podtrhuje, že Vikingové vaří z již hodně vyčpělé vody a zásobují diváky tím rádoby nejúspěšnějším – bojem propojeným nějakou rádoby politikou a několika pokusy o rafinovanou zradu, jenže jim výrazně dochází dech.

Třetí řada diváka pobaví, možná zaujme, ale rozhodně si ji nebude pouštět dvakrát až třikrát po sobě přikovaný k obrazovce. Ponechme stranou historii, scénáristům se prostě nepodařilo vytvořit dostatečně propracovaný příběh, aby udržel konzistentní napětí mezi jednotlivými díly. Takhle se do sledování dost nebezpečně vkrádá nuda, kterou nezachrání ani občas dost necitelné redukce hlavních hrdinů, které však nemají žádný konkrétní vliv na další pokračování příběhu. Ačkoliv se do děje co chvíli vkrádají nové a nové možnosti, jak rozjet pořádnou zápletku, obratem končí naprosto jalově, a to je škoda. Leč už teď je jisté, že se dočkáme i čtvrté řady.

HODNOCENÍ 3. SEZÓNY: