Seriálový seriál – Dresden

Detektivních seriálů a nejrůznějších kriminálek běží v bedně celá řada, jenže málo co dosahuje kvalit starého dobrého House, Dextera nebo 24 hodin (dosaďte za proměnnou dle libosti). Samostatnou kapitolou je pak každoroční letní okurková sezóna, kdy si díky televizním prázdninám můžeme pravidelně nostalgicky vychutnat tzv. prověřenou klasiku. Jenže ne nadarmo se říká „dobrého pomálu.“ Ony i ty nejlepší fláky se časem přejí a třeba na takovou Julii Lescautovou nebo Kobru 11 si člověk dříve či později (no, spíše dříve) vypěstuje něco jako alergii. Proto může být nejen pro našince osvěžující, když se do detektivního guláše zamíchá něco ezoteriky a magie. A výsledkem je… Dámy a pánové, Dresden!

Když říkám Dresden, nemyslím tím Drážďany, ale toho Dresdena. Harryho Dresdena. A když říkám Harry Dresden, musím dodat – tušíte asi správně – Butcher. Jim Butcher. Seriál Dresden je totiž inspirován knižní sérií ve stylu městské fantasy, pod kterou je Jim Butcher podepsán jako autor. Příběhy Harryho Dresdena, s nimiž se můžete seznámit díky nakladatelství Triton i v češtině, se očividně těší nemalé popularitě, protože zmíněný knižní cyklus zmutoval nejen v komiks a RPG hru, ale také v seriál, na němž se podílel sám Butcher. Tímto taky zmínky o knižní předloze končí, neboť jakkoliv je to diskutabilní postup, cílem tohoto článku je podívat se na seriál Dresden optikou nezkreslenou srovnáváním s originálem. To si nechme případně na jindy…

Samotný Harry Dresden je na první (i druhý a třetí) pohled naprosto obyčejný chlápek, který žije v Chicagu, jezdí otřískaným gazíkem a obléká se, no, řekněme ležérně. Co už na první pohled obyčejné není, je Harryho práce. A teď není řeč o tom, že občas zaskočí jako policejní konzultant. Harry Dresden je totiž čaroděj. A to ne takový ten z cirkusu nebo z estrád. Harry Dresden je skutečný čaroděj. Má to napsané jak na dveřích, tak v chicagské obdobě Zlatých stránek. V jeho sortimentu se vyskytuje leccos od nalézání ztracených předmětů a lidí až po exorcismus. Jenže… Živte se v dnešní racionální době jako čaroděj. Není to žádný med a jak známo, složenky jsou krávy zelený, nenažraný. I proto je Harry rád, když mu nadporučík Connie Murphyová dohodí sem tam nějaký kšeft. Vedle Murphyové, jejíž vztah k Harrymu lze nejlépe charakterizovat jako specifický, je Harryho nejbližším přítelem, vrbou, rádcem i pomocníkem Bob. Bob je další neobvyklá věc v Harryho životě. Bob je totiž duch. A to ne duch ledajaký, ale duch zakletého mága, který přebývá v epesní lebce, jež slouží Harrymu jako těžítko. Harrymu by měla pomáhat také profesní organizace pomyslného čarodějnického cechu, respektive její hlavní výkonný orgán, nazývaný Nejvyšší rada. Nejvyšší rada je ale, jak už to tak chodí, poměrně zbyrokratizovaná záležitost, hrající si nadto často na svém vlastním písečku, takže povětšinou Harrymu Dresdenovi spíš komplikuje život. Pravdou je, že Harry sám má vůči Nejvyšší radě máslo na hlavě, takže se spíše chladným vzájemným vztahům mezi nimi nelze moc divit. S případy, které nelze chicagské veřejnosti či tisku jen tak jednoduše vysvětlit, si tedy musí poradit hlavně naše trojice hlavních hrdinů.

Seriál Dresden (v originále The Dresden Files) byl natočen v roce 2007 v americko-kanadské koprodukci a čítá 12 epizod po 45 minutách. Na osmi epizodách se dokonce podílel sám Jim Butcher jako scénárista. Do hlavní role byl obsazen Paul Blackthorne (z dosavadních nejvýraznějších počinů 24 hodin či Kriminálka Miami) jako Harry Dresden. Právě role čaroděje Dresdena představuje v Blackthornově životopise první obsazení do hlavní role. Postavy Dresdenovy sparingpartnerky Murphyové se zhostila Valerie Cruz (především Dexter, Pravá krev, Myšlenky zločince), role ducha Boba se ujal Terrence Mann (z největších fláků jmenujme Critters nebo Právo a pořádek). Ačkoliv by účast duchovního otce Harryho Dresdena na nadpoloviční většině scénářů slibovala pohlídání si kvality, samotný seriál se nedočkal velkého úspěchu a skončil po první sezóně. Třebaže jeho hodnocení v Československé filmové databázi dosahuje velmi dobrých 72%, divit se tomuto výsledku moc nelze.

V celkovém hodnocení se nabízí citovat ze slov Ladislava Stroupežnického Járovi Cimrmanovi: „Nevím věru, co vám mám vytknout dříve. Zda chatrný děj, mátožnost postav, či veškeré prohřešky proti zákonům dramatu, jichž jste se stačil dopustit již během prvního jednání…“ Problémem seriálu je především to, že sice zásadně neurazí, ale také výrazně nenadchne. V konkurenci se tak musí zákonitě ztrácet. Postavy, včetně hlavních tří, jsou poměrně ploché (především Murphyová). Sám Harry je sice podán jako sympaťák, ale taky tak trochu ňouma. To, co je ze začátku chytlavé, tedy koncept tzv. slabého hrdiny, se záhy přejí a divák si začne všímat nevyváženosti v Dresdenově tápání kontrastujícím se závěrečným vypořádáním se s případem, často stylem deus ex machina. Paul Blackthorne tady může hrát jako bůh, ale má-li k dispozici takový scénář, výsledek je předem daný. Harry Dresden skutečně působí spíš jako o něco lepší Mrakoplaš, než skutečný mág s pořádnou mocí. Většina kouzel se v seriálu odbude pár mávnutími hůlkou (potažmo hokejkou!) v závěrečném finiši. Při tom, co sami scénáristé říkají o Harryho osobní historii a rodinném zázemí, to působí jako pěst na oko. Ani triky samotné nejsou žádná sláva, holt se asi muselo šetřit. Jedinou výraznější postavou, která skutečně zaujme a divák si ji oblíbí, tak zůstává Bob se svými odlehčujícími hláškami.

Ve výsledku tak bohužel nelze než konstatovat, že Dresden je především zmařená šance. Přes výše psané řádky to totiž není seriál vysloveně blbý (znovu upozorňuji: vědomě nesrovnávám seriál s knižní verzí) a poslední tři epizody mají konečně drajv, vybočující ze šablony. Tento potenciál už ale nestačil být rozvinut. Opět nelze než citovat z Cimrmana: „Neplačte, sami jste si to zavinili.“ Z Dresdena si tedy asi nikdo na zadek nesedne. Ale pokud hledáte nepříliš náročný seriál na vyčištění hlavy, nejlépe před spaním, nemusí to pro vás být úplně špatná volba.