Seriálový seriál – Cowboy Bebop

Psala se poslední léta se dvěma devítkami v letopočtu, a, dopřejme si tu floskuli, svět byl plný změn a nadějí. Česko nám vstoupilo do NATO. Prezident Clinton se nám snažil (no, snažil…) ututlat aférku s kozatou Monikou Lewinsky. Vznikly nám první použitelné Windows. Wachowští nám natočili Matrix. A byl poprvé odvysílán seriál Cowboy Bebop režiséra Schinichira Watanabeho, pro nás.

Vy, kteří jste se už v té době pyšnili svižným netem a ne pisklavým dial-upem, placeným pěkně postaru od minuty, nebo vaše načerno napíchnutá kabelovka byla o něco schopnější, než ta moje, jste ho možná viděli už v té době. Já si na jeho objevení musel poctivých pár let počkat.

Dneska to, mládeži, nebude o nějakém současném fenoménu, ale o animku ze staré školy, kdy se ještě věci dělaly pořádně a 26 dílů každému stačilo k naprostému štěstí.

Těžká rána lovců odměn

A chutě šup do budoucnosti. Tentokrát už se píše rok 2071, lidstvo kolonizovalo celou sluneční soustavu a propojilo planety pomocí hyperprostorových bran. Velké krátery Marsu a část povrchu Venuše byly terraformovány, stejně jako některé měsíce, a na mnoha asteroidech vznikly habitaty s umělou gravitací. Země samotná ovšem v tomto procesu vzala za své. Při nehodě s první bránou, která roztrhala měsíc, byl její povrch vybombardován jeho úlomky – které dosud dopadají. Někteří lidé tam i přesto žijí, v nostalgických ruinách, které nikdo neopravuje a nikdo neuklízí, matičky, jejíž děti odletěly ke hvězdám.

Cestování nadsvětelnou rychlostí je sice denní všedností, ale jinak se toho zase moc nezměnilo. Žádné chromované syntetické hi-tech prostředí, ani kdovíjak závratné nové technologie. Po povrchu vesmírných těles se stále jezdí auty, pořád se používají konvenční střelné zbraně, žádné lasery nebo paprskomety, a krom bohatého Marsu jsou většina měst úctyhodné díry. A protože zločinnost se s expanzí lidského druhu rozšířila na meziplanetární úroveň, vypisuje federální vláda odměny na hledané uprchlíky – jako kdysi na divokém západě. Což dává příležitost k urvání trochy toho bakšiše mnoha lovcům odměn, jimiž se Sluneční soustava jen hemží a k nimž patří i posádka Bebopa.

Jenže ježto je chytání grázlů denním chlebem těžkým, onoho denního chleba se lovcům často nedostává – ať už je vypeče sám systém, když se odměna náhodou vztahuje na něco jiného, než samotného člověka (něco, co během „odchytu“ stihli samozřejmě rozmlátit), nebo elegantní zlodějka, která se později samovolně vetře do posádky, či třeba spáry natahující minulost některého z nich, elánu to pistolníkům, kteří vyměnili koně za jednomístné lodě a Smith&Wessony za Glocky a IMI Jericho, ale v žádném případě neubírá.

Tři pistolníci, dítě a pes

Postavy jsou kořením každého správného příběhu, to je obecně známo. A ten náš je kořeněný tak akorát.

Hlavní kvinteto, které se postupně během pár dílů poskládá, je vyvážené jak charakterově, tak genderově. Dobře, chlapů je trochu víc, ale náladová femme fatale ve zlatých trenclích je svou ženskostí dohání víc než dostatečně.

Máme tu ospalého, ale energického a okouzlujícího kovboje Spika Spiegela, který je takovou vizuální studií na téma, jak by vypadal Bruce Lee budoucnosti v modrém obleku. Vůbec nevadí, že nenosí širák, Jeet Kune Do ovládá stejně dobře.

Otcovský Jet Black, kterému loď Bebop, jenž je všem v seriálu pohyblivým domovem, patří, je bývalý polda a připomíná Bruce Whillise, kdyby si dotyčný nechal narůst Wolverinovy vousy. Má zálibu v pěstování bonsaí a jednu robotickou ruku, o jejímž původu nerad mluví.

Faye Valentine, již zmíněná drzounka, podvodnice a po soustavě známá gamblerka s modrými vlasy, tvoří ženskou část pistolnického tria. Máloco je nebezpečnější než žena bez minulosti. Nebo bez vzpomínek na vlastní minulost. Zvlášť když vypadá na dvacet a je jí už něco přes sto let.

Edward, mentálně nestabilní hacker neurčitého pohlaví, který buď spí, nebo něco konzumuje, bosé, čahounské třeštidlo s velikýma očima, které většinou z Bebopa neodchází a které se dokáže v elektronických sítích pohybovat s rychlostí úhoře hnaného silným proudem, ale které je zároveň odloženec a odchovanec pozemského sirotčince.

A Ein. To je ten pes.

Jsme ve zlatých devadesátkách, takže nepřekvapí, že každý, věrný bontonu, pálí jednu od druhé.

Všechny postavy mají svou pohnutou minulost, jejíž nitky se během seriálu zvolna rozplétají. Někdy je výsledkem smíření, někdy něco mnohem horšího. Ale ani jedna není nezajímavá, ani jedna není ploše napsaná. A to překvapivě ani Ein. To je ten pes.

Jazzový kaleidoskop

Kresba (nebo animace, chcete-li) je ostrohranná, strohá a dynamická, což se nemusí všem nutně líbit, ale tak nějak to ke kánonu Bebopa patří. Jednou z nejpodstatnějších věcí, které si povšimnete už na první zhlédnutí, je velmi výrazná souhra vizuálu a hudby, která je kapitolou sama pro sebe. Každý díl jakoby měl svůj vlastní barevný odstín, svůj kolorit, který harmonicky souzní se zvoleným muzikálním doprovodem. Názvy jednotlivých epizod také dávají předem tušit, na co se připravit – Pochod toulavého psa, Honky-Tonky ženská, Jupiterský jazz nebo třeba Heavy-Metalová královna.

Hudební uskupení Seatbelts, sjednocené pod taktovkou skladatelky Yoko Kanno, které vzniklo výhradně kvůli tomuto seriálu, odvedlo mimořádnou práci – soundtrack (v kompletní edici na šesti discích) provede posluchače všemi možnými žánry a směry od jazzu a latiny přes americké country nebo elektronickou hudbu po beat, skladbami údernými jako střelba z kulometu (jen si pusťte úvodní sekvenci níže) nebo lehkými, až meditačními melodiemi saxofonu, které uváznou v paměti na mnohem déle než pár sekund.

See you, space cowboy

Co se děje samotného týče, seriál přeskakuje od komorních vizí k akčním kung-fu mlátičkám, klasickým detektivkám nebo i několika vyloženě humorným (třeba když se celá hladová posádka zhulí neznámými houbami) a hororovým epizodám, přičemž hustě odkazuje na klasická scifi díla a sem tam vysekne chytře schovanou poklonu jazzmanům a bebopovým průkopníkům staré éry, jako byli Charlie Parker nebo Dizzy Gillespie. Netřeba asi zdůrazňovat, že se jedná o příběh uzavřený, s jasným začátkem i koncem.

Seriál byl svého času natolik populární, že Watanabe po dvou letech přišel s celovečerním filmem Cowboy Bebop: Knocking on Heaven‘s door, který se odehrával kdesi v bezčasí mezi díly původního seriálu a kvalitou se mu plně vyrovnal a vydržel opakovaně běžet na dospělejší verzi americké Cartoon Network po celé čtyři roky.

Dodnes se ve většině žebříčků nejvlivnějších anime řadí s přehledem do první dvacítky. Pokud hledáte dílo, kterým s tímhle žánrem začít, dost možná jste ho právě našli.

A co říct na úplný závěr téhle oslavné ódy mojí srdcovky let teenagerských?

I think it’s time to blow this scene; get everybody the stuff together.
Okay, 3, 2, 1, let’s jam!

Martin Kužel (redaktor)

martin.kuzel@fan­tasyplanet.cz

Více pohyblivých obrázků? Fantasy Planet pravidelně přináší recenze aktuálních žánrových filmů, kultovních i nejnovějších seriálů, každý měsíc minirecenze novinek na DVD a co čtrnáct dní tipy na tu nejlepší televizní (a nejen žánrovou) pokoukanou.