Rogue One: Film dělaný s láskou

Notoricky známá hláška, kterou není třeba představovat. Star Wars aka Hvězdné války jsou fenoménem trvajícím neuvěřitelných 39 let. V minulém roce se filmová sága probudila z hibernace a doručila nám (pro mnohé problematicky přijímanou) epizodu VII: Síla se probouzí. Očekávání v případě první samostatné odbočky ze série nebyla malá.

Rogue One od prvního oznámení provázely těžké porodní bolesti. Nejdříve studio nesouhlasilo s temnějším tónem příběhu, následně si prošel film vyčerpávajícími dotáčkami a ve finále byl těsně před cílovou rovinkou odvolán skladatel Alexadre Desplat. O původně zamýšleném českém názvu „Darebák jedna“ se raději nebudu rozepisovat. Dokáží vůbec banda rebelů a režisér Gareth Edwards ustát nátlak ze strany studia a nekompromisních fanoušků?

Je skoro s podivem, že po tom všem z toho vychází skvělý film. Není dokonalý. Chyby se najdou všude, ale na první signální funguje parádně. Děj sleduje bandu rebelů, kteří se snaží ukrást plán Hvězdy smrti. Může být film, který se dá popsat jednou větou, vůbec dobrý? Může!

Gareth Edwards už svým debutem Monsters nebo předloňskou (problematicky přijímanou) Godzillou dokázal, že umí známou látku představit úplně jiným způsobem. Postapo monstra byla ve finále indie road-movie měnící se planetou. Godzilla si pro změnu hrála s antropomorfismem a antropocentrismem, což se v „nemalém“ měřítku odrazilo na SW zářezu. Rogue One je špinavá, poměrně temná, nekompromisní podívaná, která si navíc hraje s měřítky. Když se na scéně objeví AT-ACT Cargo Walker, tak působí skutečně monstrózně, až děsivě. Vizuál filmu navozuje pocit osmdesátých let, což sympaticky doplňuje kontinuitu vyprávění původní ságy v rovině dějové i technické.

Zásadním problémem celého filmu je tempo. Polovina filmu se příliš táhne a prvních dvacet minut působí jako National Geographic po planetách. Vše do sebe naštěstí zapadne při dechberoucím akčním finále. Takhle výživná bitva byla naposledy o Endor. Nostalgický epilog je už jen třešničkou na (téměř) dokonalém dortu.

Druhý problém nastává v případě postav. Nejsou ploché, ale ani nijak zvlášť plastické. Právě v případě charakterů je vidět zásah nůžek studia a nucených přetáček nejvíce. Zatímco budování vztahu a vzájemné chemie mezi Jyn Erso a Cassianem Endorem funguje, představení Baze Malbuse a Chirruta Îmweho působí až příliš náhodně. Což zamrzí dvojnásob vzhledem k tomu, jak jsou skvěle zahraní. Hlavní záporák v podání neselhávajícího Bena Mendelsohna nenadchne, ale ani neurazí. (Ono se není čemu divit. Jakmile se na scéně objeví lord Vader se svým hradem zla, veškeré dění jde stranou.) Má poslední poznámka míří na adresu robotů. Poprvé v historii filmového universa vidíme robota, který není prvoplánovým šaškem, ale je cynický a nebojí se zabíjet či lhát v případě potřeby.

Shrnuto, podtrženo:  První oficiální odbočka ze ságy je nostalgickým výletem do dob, kdy filmové vyprávění bylo na prvním místě. Rogue One: A Star Wars Story láskyplně vyplňuje mezeru mezi Pomstou Sithů a Novou nadějí. Gareth Edwards s fandovským nadšením servíruje jeden odkaz za druhým, vizuálem bere dech a při šťavnaté akci zatínáte nehty do sedačky v kině. Hudební složka Michaela Giacchina složená za rekordních 14 dní není na první poslech nijak zvlášť zapamatovatelná, ale ve filmu funguje. Filmu se dá vytknout mnohé, ale ta láska, s jakou byl (přes veškeré obtíže) fandům universa naservírován, se musí ocenit. Navíc nám přináší jednu z nejlepších scén Darth Vadera a v očích všech ospravedlňuje technickou chybu, která užírala nejednoho fanouška dlouhá léta. “I’m one with the Force, and the Force is with me.”

Rogue One: A Star Wars Story
Režie: Gareth Edwards
Scénář: Tony Gilroy, Chris Weitz
Kamera: Greig Fraser
Hudba: Michael Giacchino
Délka: 133 min
Hrají: Felicity Jones, Mads Mikkelsen, Alan Tudyk, Ben Mendelsohn, Diego Luna

Hodnocení: 85 %