První díl byl v roce 1997 pecka. To už je hodně dávno. V roce 2002 přišlo pokračování, které bylo hodnoceno výrazně hůře, ovšem finančně opět vydělalo majlant. Pak dlouho nic a po dalších deseti letech tu máme trojku. Ve starém složení a ve stejném stylu a (samozřejmě) ve 3D. Otázkou ovšem je, jestli mají Men in Black v dnešní době ještě čím zaujmout.

Tento film asi není až tak nutné složitě představovat, protože od prvních záběrů, které se objevily na internetu, budí zaslouženou pozornost. Z čista jasna se totiž zjevila dospělá a ponurá fantasy, jejíž příchod nebyl netrpělivě očekáván. Po totálním krachu nového Conana už to vypadalo, že se náctiletých čarodějů a dětských spasitelů světa už nadobro nezbavíme. Jedinou jistotou byl v budoucnu Peter Jackson, opět stavějící na nohy žánr fantasy pro dospělé, o jehož rozkvět se před deseti lety sám zasadil. A hle, zázraky se přeci jen dějí.

Tim Burton sice patří mezi nejoblíbenější režiséry dneška, o toto renomé se však zasloužil svojí starší tvorbou. V posledních letech totiž netočí zrovna excelentní kusy – naposledy snad Mrtvou nevěstu. Sweeney Todd byl sice zajímavý, leč ne fungující, zato předloňská, paradoxně jediná Burtonova miliardová Alenka v říši divů pozbyla i oné zajímavosti. (Upřímně, ani Karlíka a továrnu na čokoládu bych si podruhé nepustil. Ten má však alespoň některé neoddiskutovatelné kvality a zástup kamenováníchtivých fanoušků).

Po nějaké době tu zase máme nějakou tu vesmírnou akci. V tomto žánru se toho netočí až tak moc a nedá se říct, že by to vždycky dopadlo dobře. Na druhou stranu, nikdo od těchto filmů neočekává velké filmařské umění. Ale pokud dáte sympatickému hrdinovi do ruky pořádnou bouchačku a postavíte ho proti zástupu šeredných ksichtů ve futuristickém zařízení kdesi na orbitu, zavání to přinejmenším kvalitním béčkovým relaxem.

Pět filmů musel Marvel protlačit, aby si připravil půdu a background pro superhrdinský týmový spektákl. Trvalo to 4 roky a všem bylo jasné, k čemu se schyluje. Když se do režisérské sesle posadil Joss Whedon, i ortodoxní fandové zmínili na veřejnosti drasticky se zvyšující frekvenci mokrých snů. A teď to máme konečně pod nosem. Klidně vydechněte, děti moje, špatně to nedopadlo.

Avengers. Původně komiksová skupina superhrdinů zamířila na stříbrné plátno. Tedy na ta česká teprve míří, jinde už má svůj start za sebou. Mediální masáž, předcházející premiéru tohoto snímku, se těžko dá přehlédnout. Není se čemu divit. Pro studio Marvel je to filmové vyvrcholení několikaletého projektu. Jeho hrdinové se po letech samostatného života v celkem šesti filmech konečně sejdou všichni pohromadě. V dějinách filmu je to v podobných rozměrech ojedinělý projekt.

Ponuré devatenácté století. Města ponořená do mlhy a tlumeného světla pouličních lamp. Doba prvních detektivek, hororů a gotického románu. Zaklínadlo a magnet pro mnohé spisovatele, filmové tvůrce i hudebníky. Někdy mám pocit, že žádné dílko, které se odehrává v tomto temnými legendami opředeném čase, nemůže dopadnout úplně špatně. Na druhou stranu, prostředí je to stokrát provařené a nějaké originality se novým tvůrcům daří dosáhnout stále hůře. Tomuto schématu nový film Havran zřejmě dostojí ve všech směrech.