Když Roland Emmerich v roce 1994 natočil film Hvězdná brána, určitě ani on neočekával, že se ze Stargate stane světový fenomén srovnatelný s kultem Star Trek nebo Star Wars. Samozřejmě, za tímto megaúspěchem stojí až navazující seriál SG-1, který byl po deseti sériích následován spin-offem SG: Atlantis. A zatím posledním hraným přírůstkem do rodiny hvězdných bran se stal v roce 2009 seriál Stargate Universe (SGU). Se zcela novým pojetím, silně se odlišující od svých předchůdců.
Podzim je skoro tady. A s ním padající listí, sychravé počasí a dýně pomrkávající očima svíček. Halloween. A to znamená monstra, zombíky, upíry, vlkodlaky a Tima Burtona. Teda ne, toho ne. Toho letos česká distribuce odkopla až na leden. Ale skoro všechno ostatní už dorazilo – v rodinném animáči od chlápka z Cartoon Networku, kde se mísí upíří rodinné hodnoty, magie, doslovná xenofobie, fantasy hoteliérství, humor Adama Sandlera a vykrádačka Bubušou.
Paul W.S. Anderson nám přináší již pátý díl zřejmě nejúspěšnější filmové série podle počítačových her, u které je zvykem, že filmy si nesou vždy nějaký podtitul místo číslovky za svým jménem. Není to moc přehledné, ale Anderson by pravděpodobně v budoucnu dospěl k číslovce u filmů většinou nevídané.
Scénárista Koralíny a režisér Spláchnutýho hlavy dohromady dali. Jeden svůj snímek podložil neuvěřitelně pevným stavebním kamenem v podobě Gaimanovy imaginace a druhý nás spláchl britskými humornými proprietami a groteskou.
Aneb krátké zamyšlení nad tím, kde všude bychom mohli hledat inspiraci v Mistrově díle.
Však to znáte – máme celý vesmír, jeho nejzazší hranice, kam se ještě dosud nikdo nevydal, a stejně se to všechno nakonec vždycky točí okolo jedné lodi a její posádky. Záleží už jenom na tvůrcích, zda budou striktně dodržovat žánrová pravidla (Star Trek), trochu si je upraví (Battlestar Galactica), vezmou je s nadhledem (Červený trpaslík) nebo to pojmou zcela po svém a z obvyklého kánonu jim nic nebude svaté. Jak už jistě správně tušíte, autoři Lexxe se přiklonili k poslední variantě a v kanadsko-německé koprodukci vznikl jeden z nejúchylnějších a nejzábavnějších sci-fi seriálů všech dob.
Disney píše. Disney kreslí. A kluci a holky z Pixaru zasněně sedí u konferenčních stolků při nostalgickém vzpomínaní na počátky v podobě výbuchů kreativity a vtipu. Rebelka nemá ani jedno.
Pod režijní taktovkou Lena Wisemana (první dva Underworldy, čtvrtá Smrtonosná past) vznikl remake stejnojmenného akčního sci-fi snímku z roku 1990 podle povídky Philipa K. Dicka We Can Remember It for You Wholesale.
New York, nedaleká budoucnost. Staré dobré kapitalistické hodnoty se otřásají v základech, svět se bouří, domáhá se změny. Do těchto reálií si skočil zafilozofovat Robert Pattinson pod vedením Davida Cronenberga, aby trochu nechtěně změnili váš pohled na pojem „kinozábava“.
Detektivních seriálů a nejrůznějších kriminálek běží v bedně celá řada, jenže málo co dosahuje kvalit starého dobrého House, Dextera nebo 24 hodin (dosaďte za proměnnou dle libosti). Samostatnou kapitolou je pak každoroční letní okurková sezóna, kdy si díky televizním prázdninám můžeme pravidelně nostalgicky vychutnat tzv. prověřenou klasiku. Jenže ne nadarmo se říká „dobrého pomálu.“ Ony i ty nejlepší fláky se časem přejí a třeba na takovou Julii Lescautovou nebo Kobru 11 si člověk dříve či později (no, spíše dříve) vypěstuje něco jako alergii. Proto může být nejen pro našince osvěžující, když se do detektivního guláše zamíchá něco ezoteriky a magie. A výsledkem je… Dámy a pánové, Dresden!