Když film sbírá jednu skvělou recenzi za druhou, když o něm James Cameron prohlásí, že je nejlepším z vesmírných snímků, těžko se ubránit nárůstu zvědavosti. A to navzdory pragmatické zkušenosti, v letošním roce tolikrát opakovaně prožívané, že čím větší očekávání, tím větší zklamání. Zapadla do tohoto vzorce i Gravitace?

Shrňme si dosavadní letošek ve sci-fi. Star Trek příběhově vyhořel, z Oblivionu lidé padali nudou na hubu, Pacific Rim byli v podstatě jen odmaskovaní Power Rangers, Shyamalana už snad konečně zavřeli do cvokhauzu i s jeho sbírkou kopí pro dospělé a Hostitel si nasadil sluneční brýle a prostřelil si hlavu luminiscenční tarantulí. Muž s ocelovými prsními svaly byl fajn, to je fakt, ale o temnou, svižnou akční space operu aby člověk u filmového boha přímo škemral. A tu jako skřítek Puk z houští vyskočil David Twohy a řekl: „Odkloňte se od Marvelu, modloslužebníci! Dám vám, co chcete! Dám vám Riddicka! Bez nekromagorů! S nestvůrami! Na opuštěné planetě! Za bakšiš nevídanou podívanou! R-kovou!“ A jak řekl, tak neudělal.

Stmívání vzbudilo hodně rozruchu, ale dá se stále mluvit o vlně? Už je to nějaký ten pátek, co se Bella pokoušela o sebevraždu, pulty knihkupectví však stále plní romantické nadpřirozené příběhy. Moře se ustálilo a ostrůvek pro dívky toužící po záporácích zůstal stát pevně. Každému stačí ke štěstí něco jiného, a já se stejně stále ptám – může být některý z těchto nových příběhů lepší než Twillight sága, nebo jsou všechny jen dalšími a dalšími kopiemi? Knižní série Vražedné nástroje, jejíž první díl právě míří do kin, kopií je i není.

Všechno, co jste kdy slyšeli o nestvůrách, démonech a nočních běsech, legendy, které se šeptají u letních ohňů… všechny ty historky jsou pravdivé.