Oficiálně je Kniha džunglí v režii Jona Favreaua (Iron Man, Kovbojové a vetřelci) adaptací povídky Rudyarda Kiplinga, inspirovanou Disneyho stejnojmenným animovaným snímkem z roku 1967. Víceméně jde ale o Disneyho remake onoho animovaného filmu, pouze s pár změnami, které ho o trochu víc přibližují Kiplingově předloze. Zároveň jde o něco, co tu už dlouhé roky nebylo – nefalšovaný velkolepý dobrodružný RODINNÝ film, jenž dělá čest svému žánru a má velkou šanci stát se dětskou klasikou, která může mít za pár let podobný status, jako má dnes například Nekonečný příběh nebo E.T. – Mimozemšťan.

Už vám někdo ustřelil nohu, ruku a udělal díru do hlavy? Už z vás někdy manželka udělala polovičního robota? Skočili jste někdy ze vzducholodě, abyste unikli šílenému telekinetikovi? Ne? Tak rychle naskočte, protože tenhle vlak nebrzdí!

Chtělo by se říct, že dobrodružné pohádkové fantasy Lovec: Zimní válka volně navazuje na čtyři roky starý snímek Sněhurka a lovec (kde Sněhurku hrála Kristen Stewart), ale není to tak jednoduché. Tenhle film, vyprávějící příběh oné vedlejší postavy lovce (Chris Hemsworth) je totiž částečně pokračováním Sněhurky a lovce a částečně jí dějově předchází.

Čarodějnice je velmi nepodobná většině současných hororů, které se poslední roky objevují v našich kinech. Jde totiž o horor ze staré školy, psychologický, sázející na atmosféru a nikoli na lekačky doprovázené hlasitými zvuky. Je cílená na náročnější diváky než všechny ty nedávné filmy s démony, duchy a prokletými domy, je umělečtější a poměrně málo okázalá. Díky tomu je značně sympatická, nicméně sympatie k doporučení nestačí. Ukazuje se totiž, že všechny ty výše zmíněné přednosti jsou pro Čarodějnici zároveň její metlou.

Asi nemá smysl oznamovat, že se přítmím multikin prohání jeden z nejočekávánějších velkofilmů letošního roku – o ničem jiném se na popkulturní scéně v posledních dnech ani nemluví.