Hodní a zlí obří roboti mlátí zlé příšery a sama sebe. Co by se mohlo pokazit?
Skoro všechno. Předem musím poznamenat, že i přes obecnou nevoli vůči prvnímu dílu z roku 2013, za který sklidil Guillermo Del Toro spoustu kritiky, mě ten film bavil. Byl to správný bezhlavý, klišovitý blockbuster, který plnil svůj účel. Ovšem, stačil nám jen jednou a najdete jen málo lidí, co vám mohou upřímně říct, že se těšili na pokračování. Taky nebylo proč a výsledný snímek to jen potvrdil.
Je pravdou, že Čína, jakožto světová ekonomická velmoc, „roztahuje svá křídla“, či spíše se zakusuje do všech krajíců, které se jí naskytnou. Tamní firmy expandují do všech odvětví od plenek pro novorozeňata, přes elektrotechniku po protipěchotní miny, letadlové lodě, kosmické rakety a nukleární hlavice. Mají, řečeno metaforou, želízko v každém ohni na planetě. Jejich dlouhá osidla dosahují i do Hollywoodu, kde nás nejspíš v budoucnosti čeká duel Číny a Disneyho. Panda versus Mickey Mouse. Velká část komerčně úspěšných filmů z Číny se umisťuje vysoko v žebříčcích návštěvnosti, přičemž obvykle nepotřebují zahraniční kina a vystačí si samy. Pro to, aby jim to tak klapalo, mají skvělý trik, kdy na určitou dobu přestanou promítat cokoliv cizího a hrají jen vlastní produkci. A jüany se pak jen sypou. Ovšem jimi koprodukovaný Pacific Rim: Povstání je víc, než o co kdokoliv žádal, co si zasloužil a co čekal.
Možná je to spíš komedie, ale neúmyslná, stejně jako Scottův Covenant. Po jedničce, která kromě robotů měla i atmosféru, fajn obsazení a celkový dojem tak tohle je prázdné. Pod pozlacenou CGI obálkou velkofilmu se skrývá prázdnota. A nemůže za to jen absolutní absence opravdového scénáře.
Nejen, že je špatný, on tam skoro není, protože větší napětí, promyšlenější zvraty a lepší postavy vymyslí autor etikety na lahev piva, či sáček cereálií. Plus ten má i informační hodnotu. Zde je scénář takovým pláštěm pokrytým flitry, přehozeným přes prachbídnou kostru, aby zakryl její chyby, avšak to nelze. Bohužel tu ani není ona příjemná a zážitek zpestřující hloupost minulého dílu.Charaktery postav jsou stejně ploché jako ranvej číslo jedna a podobně mizerní jsou i herci. Většina z nich má emoční rozpětí čajové lžičky či turbíny. Duo Eastwood Junior a John Boyega znovu dokazuje, že tam nemá, co dělat. Jednomu zcela očividně otevírá dveře příjmení a druhý je stejně mimo jako ve Star Wars. Jediní snesitelní jsou Gorman a Day. Bohužel u jednoho z nich vás čeká velmi šťavnaté odhalení, na něž budete jen nevěřícně civět, protože je opravdu nechutné. Nejsem úzkoprsý, ale to, co předvádí DeKnight s jedním z vědců, je zbytečné a lépe se to vyjímá v japonských animovaných filmech pro dospělé, nežli v PG-13 snímku. Zbytek postav je buď zoufale stereotypní (blond Ruska, mluvící s šíleným přízvukem, drsná holka z ulice, fajn asijský kamarád), plus herecké výkony či hraní jsou v jejich případě absolutně neznámý pojem.
Vizuálně to samozřejmě vypadá skvěle. Tedy kvalitativně, designově úplně ne, ale to nezbývá, než aby to každý posoudil sám. Triky sice do pár let zestárnou a zoškliví, ale do té doby naplní kapsy investorů, takže není, co řešit. Díky tomu uvidíte velmi detailně, jak se tři kaiju spojí v jednoho (Voltron tiše závidí) obrovského. To je pro mne oslí můstek k dalšímu bodu. Bitvy. V prvním díle napínavé a zábavné bitky na život a na smrt, zde ploché a prázdné bušení. Za to může zde (ne)fungující pravidlo „čím větší, tím lepší“. Doplnil bych, že ztřeštěný se tam též hodí. Ty brikule, co tam provádí, jsou často opravdu k popukání, i když otázkou zůstává, zda to byl účel. Často se v té změti oceli, sutin a mimozemšťanů ztratíte. Je tam jeden, co má místo ruky jakéhosi křížence joja a důlního vrtáku, který vystřelí na nepřátele a následně ho navine zpět. To ve výsledku vypadá nejen pitoreskně, ale ani moc nefunguje ve filmu samotném. Další je kung fu robotka a jeden, co používá elektrický bič, tedy jedině pokud ho zrovna za druhý konec nedrží kaiju a nerozbíjí s nebohým robotem vše vůkol. Čím okázalejší destrukce, tím lepší, ne?
Na závěr je třeba vypíchnout nefungující komické vložky (až na jednu) a ubohou jednoduchost soubojů plecháčů a monster.
Ve výsledku tak dostáváme sequel, o který nikdo nežádal, který dost lidí nečekalo a který si nikdo z nás nezasloužil. Postrádá atmosféru, sympatické postavy, příběh a nápad. Je to jen plochý blockbuster bez duše, který je orientovaný na východ, a proto je správně multikulti. Nezbývá, než doufat, že jim to už stačilo, i když podle závěrečné scény to tak nevypadá. Je čas začít se bát co vyvrhne Trhlina příště!
Steven S. DeKnight: Pacifik Rim – Povstání
Žánry: Akční/ Sci-Fi/ Dobrodružný
USA, 2018
Stopáž: 111 min
Scénář: Emily Carmichael, Kira Snyder, Steven S. DeKnight aj.
Kamera: Daniel Mindel
Hudba: Lorne Balfe
Hrají: John Boyega, Scott Eastwood, Cailee Spaeny, Tian Jing, Rinko Kikuči, Charlie Day, Burn Gorman, Adria Arjona aj.
