Opičí král se ocitá v boji mezi démony a nebem

Román Putování na západ (v originále Si-jou-ťi), jenž v šestnáctém století napsal Wu Cheng´en, se u nás dočkal několika vydání. Poprvé to byl roku 1961 překlad výboru z díla čínského editora pod názvem Opičí král (v originále Si-jou-ťi ku-š). České vydání z roku 1997 si ponechalo stejný název, avšak bylo rozšířeno o další příběh. Kniha je psána velice srozumitelně a čtivě. Ve své době byla vydána pod pseudonymem kvůli nepopulárnímu lidovému jazyku v literatuře. Autorství tak bylo Wu Cheng´enovi přisouzeno mnohem později a dnes je kniha řazena mezi nejdůležitější romány klasické čínské literatury.

Opičí král krasavec se dočkal více než patnácti filmových a seriálových adaptací. K scénáři té letošní s názvem The Monkey King (v originále Daai Naau Tin Gung) zasedli Kam-Yuen Szeto a Edmond Wong, autor úspěšných snímků Ip Man (2008) a Ip Man 2 (2010). Režisérskou stoličku pak obsadil Cheang Pou-Soi, aby dohlédl na odvěký boj.

Nebe je zničeno po lítém boji s démony, kteří utrpěli nemenší ztráty. Než se obě strany postaví opět na nohy, zavládne na nějakou dobu klid. Nejprve je však třeba opravit poničený Nebeský palác. Bohyně Nuwa se rozhodne obětovat a roztříští se na tisíce krystalů, jež palác opraví. Ukápne jí však jedna slza, z níž vznikne Opičí král. Tvor s predispozicí ovládnout ohromnou sílu. Film si ze slavné knihy bere jen několik základních motivů. Vůbec se třeba nedostane na slavné putování s mnichem Tripitakou, které tvoří podstatnou část Opičákova příběhu.

O hlavní roli arogantního a sebestředného Opičího krále Sun Wukonga se ucházel Jet Li, který si již v jedné „adaptaci“ Putování na západ – ve filmu Zakázané království – zahrál spolu s Jackiem Chanem. Místo v opičím kostýmu obsadil Donnie Yen, který ztvárnil hlavního protagonistu již zmíněného Ip Mana. U podoby Opičího krále vyšli tvůrci z dřívějších kostýmů. Opět má lidské proporce a téměř lidský obličej. Yen však zdaleka není jediný ve výrazném kostýmu. Snímek se jimi jen hemží a to od těch se zvířecí hlavou až po roztodivné démony. Na své si přišli i tvůrci nesčíselného množství rekvizit. Divák z té různorodosti a barevnosti téměř dostává pocit, jako by mu byly předkládány výtvory hned pro několik filmů.

Celkové ladění je velice hravé s komickými prvky a podkreslené hudbou ve stejně odlehčeném tónu. Velkolepé digitální scenérie možná upoutají, avšak stále zůstávají jen kulisou pro výjev před nimi. Ten je místy až příliš snaživý, jako by se na něm vyřádila celá četa vizuálních tvůrců všeho druhu. Vše je přeplněné do té míry, až to působí svým vlastním stylem, a natolik upřímné a energické, že to autorům lze alespoň z části odpustit.

Naproti tomu digitální zvířata mnoho nepotěší. Na první pohled se na nich šetřilo, navíc jsou značně kýčovitá a jejich pohyb nedisponuje ani špetkou přirozenosti. Podobně uměle vypadá i polovina kulis, avšak jelikož zůstávají v pozadí, nebijí tolik do očí jako detailní záběr na hlavu zvířete.

Ačkoli jsou jednotlivé charaktery poněkud černobílé, jejich paleta je široká a doplňují se navzájem. Navzdory tomu, že lze na snímku nalézt mnoho pozitivního (kupříkladu skvělé bojové choreografie), mu chybí jemnější přístup a v některých pasážích to chtělo poněkud ubrat na dynamice. Pokud však divák přistupuje k Opičímu králi bez předsudků nebo určitého očekávání či představy, lze si jej užít a dokonce ani dlouhá stopáž dvou hodin nebude příliš. Více než zábava na odpoledne to však není.