Do třetice všeho dobrého a zlého, Loki, v časové posloupnosti třetí Marvelovský seriál roku 2021. Jakou pomyslnou příčku vítězů by ale obsadil z hlediska celkové kvality sledování?
WandaVision nás na začátku roku zastihla nepřipravené a tak nás alespoň z poloviny příjemně překvapila. Na to navázal nečekaným potěšením i The Falcon and The Winter Soldier. Kde však tyto dva předchůdci excelovali, tam se Lokimu nedaří a naopak. Loki srší výbornými efekty a scénami s barevnými propracovanými pozadími, které přece jen v obou předchozích seriálech, v realitě alespoň trochu ukotvených, nebyli tak okázalé. Chybí mu ale hloubka. Taková, které lze docílit jen kontroverzními, či komplexními tématy. Budget, který musel padnout na vizuály už nevystačil na příběh a tak je CGI jen zástěrkou, která má odpoutat naši pozornost od toho, že Loki je neúplný a prázdný. Seriál dostatečně nepracuje s možnými náměty. Perfektní ukázkou toho je, jak rychle se přejídá neustále se opakující téma chaosu, lží a zrady a fakt, že tyto tři okruhy nejsou ani rozvinuty, ani později nahrazeny ničím dalším. Není divu, že finále sezóny je pak extrémně antiklimaktické. Důkazem plytkosti je i použitý humor – rozhodně něco, čemu bychom se zasmáli v roce 2012… Jako by se některé aspekty seriálu vrátili spolu s Lokim v čase.
Je vidět, jak pomalu začínají docházet nápady. A aby ne, po tolika pokusech přetvořit Lokiho z antagonisty v antihrdinu (protagonista postrádající tradiční atributy a kvality hrdiny). Tentokrát se to daří jen z poloviny. Přeskočení kroků, které dosud vedly k Lokiho nápravě se zprvu nezdá jako chytrý nápad. Všechen vývoj, kterým si prošel až do své smrti v Infinity War padá vniveč a začíná se na novo. Seriál ho nakonec dostal do „klaďáckého“ rozpoložení. Po Wandě a Falconovi, kteří se konečně chopili iniciativy a „dorostli“ do svých předurčených rolí, ale Lokiho cesta k hrdinství nepůsobí autenticky. Je upozaděn a příběhem táhnut místo toho, aby byl jeho strůjcem. Jako kdyby autoři nevěděli, co s ním. Loki vždy byl a i nadále ve svém vlastním seriálu zůstává vedlejší postavou.
Překvapivě samotní herci s tím málem, co dostali, udělali hodně. Podávají výborné výkony na to, s čím mohli pracovat. Pokud divák na chvilku přestane poslouchat nepodařené pokusy o srdceryvné repliky a bude pouze sledovat tváře, hrají pak velmi uvěřitelně.
Je mrzuté, jak ohromně rádi se Loki a všechny další postavy poslouchají. Autoři nejspíš zapomněli na staré dobré pravidlo „show, don’t tell“ – ukaž místo toho, abys o tom hovořil. O hloubce emocí a následků se stále jen mluví, ale v seriálu chybí. Například samota Wandy byla v jejím seriálu vidět, ta Lokiho je jen pořád přinášena na přetřes a nikdy není podpořena žádnou smysluplnou scénou.
Teď omluvte jeden následující trochu spoileroidní odstavec. Nemohu opomenout ani lehký, ale neodpustitelný queerbaiting. Lokiho nepřímá bisexuální poznámka je podaná s velkou parádou, jako kuriozita v cirkuse a přitom je to první a poslední zmínka LGBT+ reprezentace v celém seriálu. A když už jsme u toho, nenechte mě ani začít o tom, jak nelogické, nepravděpodobné (a především dle mého názoru šovinistické) je, že podle seriálu existuje očividně stejný počet ženských verzí Lokiho jako těch, kdy je aligátorem.
Loki je sledem jedné expozice za druhou. Ať už jde o vlastnosti postav, na které se musí okatě slovně upozornit než budou v další scéně použity, nebo o expozici příběhovou, do dalších dílků v Marvel Fázi čtyři. Ve výsledku všechno, co Loki dokázal bylo položit základy, na kterých se v dalších filmech a seriálech bude dál stavět. Jedná se o prolog, který by se dal shrnout pár větami na Wikipedii. Nikoliv ucelený příběh, u kterého uroníte slzu. Loki je rozjezdová rampa, set-up pro pomalu blížícího se Doctora Strange 2 (in the Multiverse of Madness).
