Zimní příběh

Začátek filmu je zasazen do kouzelně zasněženého New Yorku, kolem roku 1895 a pokračuje až do současnosti. Zloděj Peter Lake s irským přízvukem Colina Farrella, prchá před svým bývalým bossem Pearlym a jeho bandou. Když už to s Peterem vypadá nahnutě, nachází nečekaného spojence, sněhobílého koně, díky kterému frnkne nepřátelům přímo před nosem. Nejedná se totiž o žádnou prašivou herku, tenhle čtyřnohý borec má extra výbavu v podobě duhových křídel – i víla Zvoněnka by zbledla závistí.

Na hřbetě pofrkávajícího přítele se Peter chce vydat mimo město a Pearlyho vliv, poslední loupež před odjezdem však jeho plány změní. Místo šperků si totiž odnáší srdce Beverly Penn (Brown Findlay), rusovlasé dívky umírající na souchotiny. A co je horší – nebyla to krádež, ale výměna. Peter a Beverly se rozhodnou o svou lásku bojovat navzdory nepříznivým vyhlídkám, před intrikami Pearlyho Soamese (Russell Crowe) však bude těžké uniknout. Nezbývá než věřit na zázrak.

Filmový snímek Zimní příběh vznikl podle stejnojmenné osmi set stránkové knihy Marka Helprina (její vydání se u nás chystá na 19. března). Úspěšný scénárista Akiva Goldsman (Čistá duše) přečetl knihu v 80. letech a od té doby si přál přenést ji na filmové plátno. Příběh zpracoval do podoby scénáře a sám zároveň prvně usedl i na režisérskou stoličku. A na nováčka se svého úkolu zhostil poměrně se ctí.

Je pravda, že co se týče režie, Zimní příběh není zrovna inovativní či přelomový. A pokud budu upřímná, ani herecké výkony nejsou natolik omračující, jak bychom u tak hvězdného obsazení čekali. Collin Farell se zadrhl na výrazu ztraceného štěněte – po většinu času smutně kouká a vlasy mu padají do čela.

Rusell Crowe svoji postavu obdařil podivně žvatlavou mluvou a tiky, které asi měly dokreslovat Pearlyho posedlou vyšinutost, mně osobně však obojí přišlo rušivé. Will Smith jako soudce, alias Lucifer, nebyl ani trochu děsivý, spíš to působilo, jako by si odběhl z natáčení videoklipu. Nejlepší výkon podala Brown Findlay, která v roli Peterovi umírající lásky zbytečně nepřehrávala a působila nevtíravě okouzlujícím dojmem. A nesmím zapomenout na koně – největšího sympaťáka filmu.

Proč tedy na Zimní příběh vlastně chodit, ptáte se?

Tak za prvé, má krásnou výpravu, která naplno využívá atmosféry New Yorku 20. let i současnosti. Některé záběry jsou skutečně krásné a lahodí oku. Povedl se i hudební doprovod (duo Hans Zimmer – Rupert Gregson-Williams), který vhodně podtrhuje něžnou poetiku snímku. Film však staví zejména na samotném příběhu, magickém vyprávění o osudové lásce, zázracích, kterých jsme schopni a jež jsou ukryty v každém z nás, o silách dobra a zla, které udržují křehkou rovnováhu a o temnotě i světle, které nás všechny spojuje.

Pokud máte rádi nevšední vyprávění, pak si Zimní příběh zamilujete i přes jeho neodstatky.