X-Men: Budoucí minulost je vlhký sen geeků

Prví záběr: budoucnost černá jak ruské kafe, nikoliv nepodobná té z jiné franšízy, věnované terminátorům a Skynetu. Ostatně James Cameron, alfa-tvůrce terminátořích příběhů, figuruje tak trochu i v tvůrčím týmu Budoucí minulosti coby poradce Bryana Singera v otázkách cestování časem a časových paradoxů. Zpět do budoucnosti: masové hroby, všudypřítomné sentinely – superúčinné stroje kontrolující každého člověka ve snaze najít a vymýtit gen X. Mutanti a lidé s mutačním potenciálem do dalších generací mají zkrátka smůlu. Trest je rychlý a neodvratitelný. A hroby se plní.

Těžko vzdorovat sentinelům, když mohou absorbovat schopnosti svých soupeřů. Přičtěte k tomu jejich nemalé počty a sdílené vědomí, díky němuž si naabsorbovanou vlastnost mohou poslat i na dálku (takže s nimi ledem ani nehnete, když se někde dál naučili schopnostem ohně), a máte tady protivníka, proti němuž byla rozjančená Jean Greyová jen čajíček.

Této genocidě čelí poslední skupinky mutantů, z nichž jedna má nespornou výhodu. Mezi její členy totiž patří Kitty Pride, která v sobě objevila novou schopnost: může někoho poslat na cestu vlastní myslí zpět v čase, aby skupinu varoval před útokem sentinelů. A právě tato schopnost má být klíčem k záchraně. Použije-li se na člověka (i mutanti jsou lidé), jehož mozek by byl zabezpečen před poškozením, může jej Kitty vypravit mnohem hlouběji. Třeba k bodu, kdy apokalypsa dostala zelenou. A to je samozřejmě práce pro Wolverina.

Hrdina s adamantiovými drápy se musí vypravit do roku 1973, kdy Mystique zabila geniálního vědce a praotce sentinelů Bolivara Traska. Díky této vraždě se americká veřejnost sjednotila a v protimutantské historii byl projekt Sentinel spuštěn naplno. A obohacen o geny Mystique, které strojům propůjčují ďábelskou možnost absorbce schopností. Wolverine musí zastavit právě Mystique a k tomu potřebuje pomoc trosky, alkoholika a feťáka Charlese Xaviera, který vyměnil možnost chodit za vlastní superschopnost, a Magneta, zamčeného v supervězení pro podezření z vraždy JFK.

Pravdou je, že v expozici filmu Bryan Singer rozehrál hru na tolika frontách, až máte strach, zda ji vůbec může dohrát. Dvě ohromné linie (z nichž převládá ta z roku 1973, s vynikající retro atmosférou), řada dílčích motivů v nich, kvantum hlavních hrdinů… Zkrátka kolos. Vždyť kromě Wolverina, který v druhé polovině snímku ustupuje do pozadí, by se o titul hlavního protagonisty mohli přihlásit klidně tři další: Charles, mladší Magneto a Mystique.

A víte co? Ono to Singerovi funguje. Všechny postavy jsou komplexní a zdaleka ne ploché (jako třeba u Godzilly) a jejich motivace i vztahy jsou skvěle prokreslené. Navíc se opírají o dvě velká aktiva filmu – vynikající herce a skvělý scénář, který ve velké míře vychází z komiksové události Days of Future Past z roku 1983.

Snad jen v samotném závěru mohl být scénář méně upovídaný a více činný. Jakákoliv zrnka zklamání se však záhy rozpustí v extra-milém a dojemném epilogu, který sice balancuje na hranici kýče, ale podaří se mu to ustát pomocí vtipu.

Nemusíte se však bát, že by se v Budoucí minulosti neakčnilo. Akční se, a jak. Každá z postav má spoustu prostoru náležitě své schopnosti předvést a v linii budoucnosti mutanti kooperují na úrovni, která dělá z Avengerů jen partu dětí na písečku. V přípravách na finále pak Singer v digitálně cukrátkové scéně ukáže, kde že leží možnosti dnešních triků. Ale akční vrchol filmu si nezbedně ukradl superrychlonožka Quicksilver, který ostatně vládne každé scéně, ve které se objeví. Snad jich v příštím dílu, Apokalypse, bude mnohem víc.

Verdikt: Singerovi se to povedlo. S umem sobě vlastním propojil epickou, kulervoucí akci s komorním dramatem a technickou vytříbeností, nádavkem přihodil trochu vtipu a vytvořil další příspěvek do komiksové série, která jediná může směle konkurovat Marvelům.

P.S.: Zůstaňte až do konce titulků.