Wolverine

Nutno ovšem říci, že to byl právě film X-Men Origins: Wolverine, který o tento přesah přišel, a nový film se stejným hrdinou tak skládá jakýsi pokus o reparát. Vybral si k tomu fotogenické prostředí různých částí Japonska a poměrně jednoduché schéma – muž, kterému Wolverine zachránil za války život, po desetiletích úspěšného života umírá, a tak zve Logana do Tokia pod záminkou, že mu chce před smrtí vyjádřit dík.

Hned po setkání s ním však vyplývá najevo, že může pro Logana, který je po půldruhé století života zmítán svými vnitřními démony, udělat něco víc, a to sice zbavit ho jeho schopnosti a nechat ho dožít obyčejný život smrtelníka. V této části příběhu se však do děje zapojuje ještě několik dalších postav, sledujících své vlastní cíle, což vše zamotá a na Loganovi tak bude vyrovnat se se ztrátou svých schopností, ovšem v životě úplně stejném, jako doposud.

Za poslední roky se objevilo hned několik filmů, kdy se komiksoví hrdinové museli vyrovnat spíš než se záporákem se svými vlastními problémy, a všechny varianty přídavného jména „temný“ se v recenzích a anotacích k nim používaly tak, že by si měly příštích pár blockbusterových sezon vzít pořádnou dovolenou. Co je potřeba k tomuto říci – linie s hlavním hrdinou, na kterého „to“ všechno dolehlo a už toho bylo moc, je zajímavý a dává prostor vyniknout hereckým schopnostem představitele Wolverina Hugha Jackmana, neměl by však být pro tvůrce omluvou faktu, že do filmu nezvládli zasadit žádnou další zajímavou postavu. Navíc bych čekal, že své problémy vyřeší Logan jiným způsobem, než že si pouhoprostě řekne, že už je mít nebude.

Děj se odehrává v době po snímku X-Men: Last Stand, tedy ve světě, po jehož povrchu nepochoduje hrozba pro lidstvo v podobě Magneta, a Loganovi naopak nikdo z týmu Profesora X neumí pomoci. Na rozdíl od X-Men Origins: Wolverine, který mutanty přímo plýtval do rolí, kdy byly na plátně pouhé vteřiny a hrály je naprosto nezajímaví herci, v Mangoldově filmu je mutantů naopak velmi poskrovnu, což samotnému příběhu nijak nevadí. Ukazuje se však, že ten ústřední – Wolverine – je sice pořád největší macho frajer, ale svět X-Men se točí hlavně okolo pánů Erika Lehnsherra a Charlesa Xaviera. Tyto postavy bojují za jiný svět, pro někoho lepší, pro někoho horší, ale jejich důvody vždy můžeme chápat. Oproti tomu Wolverine jde jenom pobít pár chlápků, aby se mu snad lépe spalo. Hugh Jackman naštěstí dokáže film utáhnout sám tak, že je to pořád slušná zábava. Potřetí už by to ale bylo asi moc a bude lepší těšit se na Days of future past, k němuž je vsunuto někam do půlky titulků pěkné lákadlo.

Jedná se bohužel spolu s úvodní sekvencí asi o ty nejlepší části z celého filmu.

–