Konečně jsem na to přišel, docvaklo to do sebe jako maličká ozubená kolečka v natahovacích náramkových hodinkách, takže si to teď mohou ručičky mé mysli opět naplno štrádovat dokolečka dokola. Však to také trvalo, celé čtyři filmy. Konečně jsem pochopil smysl a důležitost Twilight ságy.
 |
Napomohlo prosté uvědomění si, na jakou cílovou skupinu je vlastně tato sága nočních dob zacílena. Ve všeobecném povědomí je za tuto skupinu považována zvláštní odrůda dívek honosících se prvními podprsenkami. Jaká chyba, přátelé, všechny nás převezli! Hlavní diváckou základnu totiž tvoří převážně mužská (ženy v ní však nejsou výjimkou) kategorie – „cynická prasata“ mající zastoupení v jakémkoliv věkovém rozpětí přibližně od patnáctého roku věku. Kolik jen se takových skrývá uvnitř populace? A největší procentuální zastoupení mají mezi filmovými recenzenty (a čtenáři filmových recenzí Twilight ságy). Takto tedy zní vítězné řešení metodou tzv. Occamovy břitvy, která potencionální možnost, že TENHLE výtvor někdo může myslet vážně, okamžitě zavrhla. (Pravděpodobnější je totiž i ta o mimozemských teroristech, kteří se nám skrze podobné filmy snaží vybílit mozky.)
Hned první záběr filmu (nepočítám slunce plující oblohou) – Jacob vybíhá z domu a odhazuje tričko. Komedie začínající zostra, to je Rozbřesk. A taky tou šťastnou událostí, kterou většina filmů končí, svatbou. Celá tato první půlhodina je pak vlastně jen předehrou k tomu, na co všichni tolik let čekají. Deflorace, kopulace, koitus. Pohlavní styk. Teď už se Edward vymlouvat nemůže, pomyslí si dámy. On si však najde způsob…
Twilight je proto první dílo, jemuž ty slashové fanfiction docela přeji, protože kdo ví, co se dělo v minulém díle ve stanu, když Bella usnula zahřívaná Jacobem? Ano, v té scéně, kde padla ona legendární hláška „I’m hotter than you.“ Možná proto se Ed vymlouvá?
Tak jako tak, jejich první sex lze nasnadě přirovnat k prvnímu sexu vůbec. Léta příprav, cvičení a odříkání a pak konec, ještě než to doopravdy začalo. Měli si vzít příklad z Billa a Sookie – k první souloži potřebovali jen tři padesátiminutové epizody, aby to rozjeli ve skutečně velkolepém stylu.
Popisovat další děj filmu je bezvýznamné – ti co na něj půjdou, jej buď znají z literární předlohy, nebo znát nechtějí (ani když sedí před plátnem). Ostatně, všechny díly se dosud vyznačovaly zřejmou nedějovostí (každý ho v sobě má asi jako epizoda průměrného seriálu), tento není výjimkou. A tak se místo krve dočkáte dalšího kvanta slovíček typu love, never, ever, forever, always a hlášek, z nichž by Johna McClanea rozbolelo bříško. Přesto můžeme s jistou nadsázkou tvrdit, že těhotenstvím Belly začíná přituhovat… než vám dojde, že Rozbřesk není dalším pokračováním Vetřelce. Na fakt, jak při jejím rychlotěhotenství musela zaplakat dívčina pánev, se jaksi zapomnělo.
Důležitá připomínka všem děvčatům, které u Rozbřesku použijí kapesníky – ne, ve světě na vás nečeká pár pohledných mladíků k výběru, vaše svatba bude pravděpodobně na radnici a první sex bolí. Beze srandy. Není nic horšího než přehnaná očekávání (a proto si Meyerová zaslouží peklo).
Zatím to zní vlažně. Přesto je na Rozbřesku něco, co můžu s čistým svědomím pochválit. Režisér Bill Condon (Bohové a monstra, Kinsey, Dreamgirls) uchopil svoji část ságy lépe než kdokoliv před ním, včetně řízka Davida Sladea. Některé záběry jsou úchvatné (Bellina představa během obřadu), některé tak kýčovité, až to vlastně přestává vadit. V momentech, kdy film znatelně strádá, jej Condon prokládá výtečně zvolenou hudbou či odlehčenou atmosférou. Plytkost scénáře však úplně zakrýt nedokázal.
Další plus oproti předchozím částem se nachází v hraní Taylora Lautnera – ten chlapec zkrátka nalezl svou nejlepší polohu – bohužel je to zrovna v těch scénách, kdy je transformovaný do vlkodlačí podoby. Pattinson a Stewartová naštěstí nabrali několik dalších filmových zkušeností, a tak se na ně mnohem snáze kouká.
Zkrátka a dobře, Rozbřesk 1 patří do té lepší poloviny Twilight ságy. V subjektivním pohledu pokorného recenzenta se dělí o první místo s úvodním Stmíváním. Což ani tak není žádné terno. A tenhle znáte? „Jaká je nejlepší scéna Twilight ságy? Ta z Frankensteinovy nevěsty.“ (Via Edward v kině.) V čem tedy tkví důležitost téhle série? Možností od srdce se zasmát. Otázkou je, zda to tak zamýšleli i její tvůrci.
Režie: Bill Condon
Scénář: Melissa Rosenberg
Hrají: Kristen Stewart, Robert Pattinson, Taylor Lautner aj.
Premiéra: 17. 11. 2011
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
Při obecném průzkumu mezi fanynkami se chodí na Twilight ságu kvůli Edwardovi, protože je tak přirozeně romantický, jak ve skutečnosti žádný chlap být nemůže. Možná je to nejvíce fantastický prvek ságy 😉 A nejspíš by žádná z nás ve skutečnosti takovou platoniku nesnesla. Stejně jako by většina fandů fantasy a sci-fi nechtěla na vlastní kůžii zkusit kyselinu plivající monstra apod., ale v kině nebo u knihy se zažerou do představy hlavního hrdiny raz dva. Takže u Twilight ságy o děj vlastně ani tak nejde. Je vedlejší. Je to něco jako lepší telenovela. Kouká se na ni právě proto, že je tak jednoduchá a naskutečná. Upřímně poslat na tohle chlapa mi přijde jako dopustit se na něm nefalšovaného násilí. A pokud na to kluci chodí, je to asi takový případ, jako když bylo narváno na Pánovi prstenů jen proto, že to bylo něco nového a hodně se o tom mluvilo. Většina lidí vůbec nepochopila, o čem takový Pán prstenů je, protože tento žánr nikdy nečetli, ba co víc, považují ho za fantasmagorii. Šli do kina prostě jen tak.
Taky se na novinářský premiéře všichni chechtali? 🙂
Princip Stmívání je jednoduchý: u prvního dílu se vám všechno setmí ne-li přímo Zatmí (v případě, že jste neupadli do katalepsie kyčovitosti u prvního dílu, pravděpodobně se vám to stane u druhého) a u čtvrtého máte Robřesk, kde vám Nový měsíc osvětlí, že jste se dívali na čtyři díly největší kraviny na světě XD
Nejmenuje se pátý díl Procitnutí? ;D
Hned od začátku, kdy si Jacob svlékl triko.
Martin, Josef: Mně to připomnělo tu scénu z Vampire sucks, ve které si Jacob sundá zničeho nic triko, Becca (á la Bella) se ho zeptá, proč to udělal, a on jí odpoví, že má ve smlouvě, že si musí každých deset minut bezdůvodně sundat triko – a na to se pohledem, který bych popsala jako vyčítavý, významný a ironický, podívá do kamery. Líbí se mi, jak v tom filmu přivádějí do absurdna některá fakta z původních filmů.
Včera jsem byl s přítelkyní, sice jsem spíš odpůrce Twilightu i na Rozbřesku bych našel spoustu směšností, ale taky děj. To je v téhle sérii unikátní.
Je moc pěkné jak všichni jen vše pomlouvají a říkají že je to směšné. Pánové chtěla bych vidět vás jak točíte film. To by potom byl pořádnej mišmaš…. Je to skvělej film.. 🙂
Anonym – náhodou, já už jsem jeden krátký natočil 😀
Neja
Tak jsem po včerejší návštěvě kina a připravená z recenzí na cokoliv, nebyla ani trochu zklamaná. Bylo to fajn. Romantika jak blázen + trochu těch vlkodlaků a krve. Tak akorát. Co se týče náctiletého publika, minimálně půlka nás tam byla nad třicet 😉 No a jestli to náhodou někoho nebaví, já na fotbal taky nekoukám…
dopad
Chlapi mají své filmy a teď i ženský. Není to jen Stmívání, ale například taky Sex ve městě, který většina chlapů není schopna dát a počas filmu mají tendence dát hlavním představitelkám přes tlamu. Už proto by čistě “genderové” filmy měli hodnotit zástupci konkrétního pohlaví. To jest na Stmívání by měla psát recenzi nějaká žena a na nové Expendables zase muž. Když je to naopak, tak to vyvolává jen zbytečné rozepře.
Petr Čáslava
Tak trochu souhlasím – až na jeden malý detail. V naší redakci se nenašla žena – Pražanda, která by viděla předchozí díly a mohla tak tento recenzovat. Nebo o ní alespoň nevím.
Pardon ale já sem ženského pohlaví(alespoň myslím) a nemusím ani jedno z výše zmíněných. Na Rozbřesk jsem šla z toho důvodu, že jsem to Cynické prase, které je zmíněno v recenzi. Abych se podívala, jak všichni budou plakat dojetím a přemýšlet o princech na bílých koních, kteří nikdy nepřijedou. Na mě je to největší klišé a kýč jaký si může člověk představit. Myslím, že po tom filmu měla půlka kina chuť se vdávat…
Tak ono především tahle věc na stránky věnující se sci-fi, fantasy a hororu nepatří. A nejlepší co by jejich recenzenti měli dělat je tuhle záležitost ignorovat. Ať si pro tento žánr založí fanoušci a tvůrci vlastní stránky a neparazitují na něčem, čemu nerozumí a nemají k tomu žádný vztah.
Proč by to sem nepatřilo? Není to náhodou oficiálně fantasy/drama?
Samozřejmě, že sága Stmívání na stránky FP patří. Hlavními hrdiny jsou upíři a vlkodlaci, základní tvorové žánru fantasy a horor.
Tak jistě, nechápu, co jiného by to mělo být? Telenovela?
No i upíří telenovela by sem patřila. 😀
Právě 😀
Tak jistě, můžete žánr degradovat až na smotný dno Mariánskýho příkopu. Třeba Pevnost se už víc nemohla zesměšnit. To že je někde nějakej pseudo-upír, neznamená, že je to hodné žánru. S takovým přístupem bych mohl nakonec prohlásit za fantastickej žánr většinu thrillerů, detektivek nebo westernů.
Ještě dodatek, pro telenoveli mám náhodou pochopení. Jakákoli telenovela je ve srovnání s Twilight ságou mistrovským dílem. 😀
to Erunámo
Já nevím, jestli se dobře chápeme – jako žánr myslím v tomto kontextu celou fantastiku, tedy všechna díla, která v sobě obsahují prvky fantasy, scifi či hororu. A ta je ohromně různorodá a obsahuje jak mizerný brak, tak i vynikající díla. A i tohle hodnocení je většinou naprosto subjektivní záležitost – my můžeme nad Stmíváním otráveně krčit nos, náctileté slečny jásat.
Kate: Chodit se smát někomu do kina není ani slušné ani chytré a svědčí to spíš o nedospělosti nebo o tom, že nevíš, co lepšího s kapesným.
Erunámo: o tom, co je či není hodno fantastického žánru nerozhoduje, jestli se upír zrovna žení nebo saje krev nebo jestli dané dílo srší inteligencí (stejně jako jestli Erunámo píše “telenovely” s měkkým “i”, protože mu to připadá vtipné nebo proto, že si toho nevšiml)
Pro srovnání, jak moc se pohoršovat nad vkusem druhých, uvedu příklad, jímž je fantastika sama.
To, že se mistr Tolkien ocitl v učebnicích, neznamená, že je náš oblíbený žánr respektován. Většinovou částí společnosti je vnímán jako pohádky, krváky a fantasmagorie, komix se pere o své místo na slunci ze všech sil. Uvědomte si tu všichni, co čtete, na co se díváte a co děláte ve volném čase a že i vás někdo považuje za divného, i když se vám zrovna veřejně nesměje. Například o larpech můžete tvrdit stokrát, jaká je to fajn zábava, přesto si každý druhý poklepe na čelo. (To jsou ti magoři s dřevěnýma mečema…? I normálníma, jo? Nekecej, že to myslej vážně? Nepatřej náhodou k Chocholouškovi?)
Pokud není diskutované dílo na úrovni, neznamená to, že byste nemohli zachovat úroveň svou vlastní.
Janina: Pravdu díš. Fantazáci mi takto z diskuzí často připadají dosti netolerantní k subžánrům, které nemají rádi a přitom by chtěli, aby mainstream uznával ten jejich oblíbený.
Jednička Stmívání měla hezký soundtrack, ale i tak jsem si to pouštěl na třikrát (prostě jsem chtěl vědět, co to je a proč je to populární). Nejsem cílovka.
děkuji žes mi to vysvětlila XD na kapesné jsem už moc stará a to že se chodím smát do kina a ostatní to štve to je podstata bytí cynického individua. já nikomu neberu jeho vysněný film…
Kate: Nedospělost charakteru není známkou věku 😉 stejně jako kapesné nemusí být nutně od rodičů. Jsou to volné peníze pro radost a vlastní potřebu.
Pokud ho někdo investuje tak, že se chodí bavit do kina reakcemi lidí jako do zoo, aby je štval neomalenou prezentací svého názoru a připadá mu to normální… Spíš než cynismus mi to připadá jako obyčejná nevychovanost a intolerance. Poněkud to také odporuje tvrzení, že nikomu nebere oblíbený film…
(Jestli jsi chtěla napsat jen to, že se občas zasměješ něčemu, nad čím jsou jiní vážní, pak jsi to hodně zamaskovala.)
no, asi jsi mě zcela nepochopila…
Ale až ti někdo bude říkat, že jsi trapný fanda fantasy a scifi a ty mu řekneš, že máš ráda Tolkiena, načeš ti on odpoví: jo, to je to něco jak Stmívání, to je taky fantasy, že? Tak ten humor teprve prožiješ 😉
2 Kate:
Jako jo, podobné humory jsou ženiální a dávají prostor k osvětě, než se autor hlášky naděje, je obdařen literárně-historickou přednáškou o fantastice v literatuře, hlavně u “klasických autorů” jako je Maupassant, Dickens… :o)
Zdá se, že se nechápeme ani trochu. Navážet se do někoho mi prostě nepřipadá legrační, ať s jeho názorem souhlasím nebo ne.
Nesrovnávala jsem vrcholná díla fantastiky s mainstreamem. Dávala jsem jen příklad, jak je nepříjemné, když si něco podobně radikálního někdo myslí o tobě, protože mu tvůj vkus (který zrovna tobě přijde v pořádku) připadá zcestný.
Zařazení do stejného žánru přece neznamená, že jsou upíří líbačka a např. všem vládnoucí prsten na stejné úrovni. Jenže lidí, kteří nemají k čemukoli fantastickému vztah, se rozlišování kvality stejně týkat nebude. Jo, už jsem je taky potkala. Mám jich plné příbuzenstvo 🙂
2 Janina
Dickens je autorem několika duchařin (nejen té slavné vánoční) a Maupassant napsal perfektní horor Horla… Stejně tak je Gogol autorem Vije – což je jednoznačná hororová fantasy. 😉
Ono oddělovat mainstream od fantastiky není právě nejjednodušší, hlavně ve starších dobách se to prolíná neuvěřitelně (jo, narážím třeba na Zlatého osla a obecně na antický román).
Na druhou stranu, všichni víme, jak na tom bylo okolí dona Quijota s jeho vášní pro rytířské romány – a ty mezi přímé předchůdce fantastiky logicky patří taky. ;o)
Jasně, měla jsem na mysli současnější produkci – případně nějak “aktualizovanou”. Ostatně, co se týče filmu, taková Saxána nebo Arabela byly takový náš dřívější Harry Poter 🙂
Je samozřejmě potěšující, že v mnoha dílech klasické literatury najdeme něco, co se dá nazvat fantastikou.
Tak mě napadá, že by o tom mohl někdo znalý na FP střihnout nějaký zajímavý článek 🙂 Škoda nezajít ke kořenům… Ale když se do toho nikdo nepohrne, plně ho chápu.
Na to obecné pohrdání zápecníky k fantastice narážím taky často – kdykoliv zmíním, že píšu:)) Klasická otázka následuje: “a co píšeš? Ze života, cestopisy?” a já trpělivě odpovídám: “fantastické příběhy…” a devět reakcí z deseti jest: “Aha… já myslel/a že něco opravdového”:-DDDD
Přičemž kdybych strohou řečí faktů popsala, přesně opravdově a dle skutečnosti, jak funguje německá byrokracie (náplň mých posledních několika měsíců), tak se může jít Asimov zahrabat i s celou Nadací.
recenze
Výtečná (jak jinak) recenze Kamila Fily, která určitěstojí za přečtení: http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/clanek.phtml?id=722620
Když jsem dočetla všechny knihy ze ságy Twilight, hledala jsem marně na konci omluvný dopis. Tolik očekávání a pak taková rána do palice – nic nebude.
Ale tahle recenze se mi líbí. Zasmála jsem se u toho a navíc vím, že je to pravda. Co víc si můžu přát?
Já přečetl z knihy asi 40 stran. Z filmů jsem viděl leda trailery a četl ohlasy psané i od známých (např. i známé, která jinak čte červenou knihovnu přišel Twilight nesnesitelný), takže asi nejsem objektivní kritik, přesto bych souhlasil aspoň ve dvou věcech.
Za prvé: Kniha není špatná, protože je špatně napsaná nebo romantická, ale protože postrádá děj. I špatná kniha může člověka pobavit (třeba nechtěně) a romantika může být napsaná dobře i špatně, ale tohle není dobro nebo zlo, to je prostě NIC. Stránky popsané NIČÍM, kde lze skutečně věřit, že plno fanfiků i od těch náctiletých slečen bude mít lepší úroveň než originál, pokud jsou dotyčné aspoň trochu literárně nadané. Nemá to atmosféru, nemá to postavy, nemá to příběh – je to kvákání žab u rybníka. Vlastně i ty žáby jsou zajímavější…
Za druhé: Meyerová posunula upírství někam, kam se nikdy nemělo dostat. Chápu, že tohle je nejistá půda – upírství je mýtus a může být pojímáno různě, tradičně či novátorsky, tím spíš v umění. Osobně snesu velmi široký rozsah interpretací od hororových až po téměř hard SF, a dokonce i třeba variaci ze seriálu Lexx, kde je Dracula syntetický zabiják 2 000 let čekající na Zemi, aby mohl podle proroctví dokončit úkol, a navíc ženská. Bohužel i ta nejujetější variace upírskému mýtu něco DÁVÁ, staví ho do jiného kontextu nebo přidává nové významy. Meyerová jen BERE. Vyřezává z upírů skoro všechno upírské a zbytek překrucuje tak, jako by psovi uřezala nohy, vypíchla oči, místo nich implantovala hmyzí tykadla… a výslednému výtvoru chce přesto pořád říkat pes. Upíři jako takoví jsou ve Stmívání v podstatě zbyteční, protože to už nejsou upíři. Kdyby byl Edward např. členem náboženské sekty s nadpřirozenými schopnostmi nebo potomek mimozemského hybrida, nejen že by se v ději nemuselo nic měnit, ale možná by to pro Stmívání bylo i lepší. Bohužel, Meyerová se místo toho rozhodla “kuchat” upíry – myslím, že nejen z komerčních důvodů, ale prostě proto, že na nic lepšího se jako autorka nezmůže. Dokonale chápu každého fanouška upírské literatury, který dostane ze Stmívání chuť na vraždu.
A srovnání s Harry Potterem nebo “běžnou” fantasy je podle mě zcestné. Harry Potter, jakkoliv si o něm můžeme myslet, co chceme, byl NOVÝ. Možná ne originální, možná ne veledílo, ale něco nového, pozitivního přinesl a objevil. Stmívání přináší… co vlastně? Nic mě nenapadá, bez ironie. Posměšky na to, že čtu nebo píšu fantasy zažil snad každý čtenář tohoto webu, ale to neospravedlňuje zařazování Stmívání na stejnou úroveň jako Pottera. I v malém rybníčku existuje dno, a myslím, že TAK zoufalí čtenáři SF/F nejsou.
BorqDog
Pod tohle máš můj podpis.
BorqDog
To teda! Konečně slovo chlapa!
Neomezené peníze pro každého
“Bombastická Bombaii”:http://soutez.mydeals.cz/?invation=92ca42e78417eb1d1b922e04fce168df
Tady někdo v diskuzi zařadil Stmívání na stejnou úroveň jako Pottera? Ježíši!
Jestli jsem to měla být já, tak to bylo špatně pochopeno. S ničím jsem ho nesrovnávala. Navíc recenze byla o filmu, ne o knižní předloze, která je vždycky odlišná a u Pottera ji ani neznám, tak bych si netroufla. Ani po čtyřiceti stránkách ne 🙂
Jen proto jsem uváděla jako příklad nadšení fantasy a sci-fi, aby si někteří uvědomili, že ani jim nedělá dobře, když se jim někdo šklebí a ukazuje si na čelo. Byl to jen příklad, protože co má pro někoho hodnotu, pro jiného ji mít nemusí. Co jiného jsem měla vymyslet, aby to bylo společné návštěvníkům Fantasy Planet než fantasy? 🙂
Prostě podle mě má každý právo na ujet na tom, co se mu líbí. To je vše.
Blýskaví nesmrtelní upíři se někomu líbí víc než nemrtví upíři v rakvích? Krčím rameny. Asi bych v noci radši potkala Edwarda s divným účesem než Draculu, ale číst Stokera byl podstatně lepší knižní zážitek. Každému co jeho jest.
Když jde o literární předlohu, přečetla jsem půlku Rozbřesku a žádnou tragédii ani změnu smýšlení jsem nezaznamenala. Žádný zázrak, ale s nadhledem… Mě to ani vzhledem k podstatně jinému obvyklému výběru nepoškodilo.
Udělala bych místo fanklubu “Upálit Meyerovou” kolonku “Upírský brakový úlet” s varováním: “Znalci a ortodoxní milovníci kvalitní fantastiky nesahat! Hrozí bezprostřední šok či zažívací potíže!” A hotovo 🙂
“upálit Mayerovou” se mi líbí mnohem víc.
Bože, dala jsem jim návod… 🙂
Počkej, za chvíli to bude na tričkách pod fotkou Edwarda, Belly a natěšeného Bladea. 🙂
Týjo a počkej, až fanynky zjistí, kdo to vymyslel… To už to nevysvětlím! 😀
A jak se dobré nápady zvrhávají 😀
pohádky
pohádky jsou jen pro chlapce.
dívky jen plakat nad svou pánví po 400-té periode, -tém bolestivém sexem, třetím životohrozujícím porodem, sňatkem s pijanem.