Světová válka Z

Mám zombie rád. Vždycky mě tak nějak lidsky hřálo, když jsem viděl, jak se prožírají lidskou blbostí. Protože to byla jejich podstata. Nebyly rychlé, nebyly chytré, ale byly jako boží mlýny. Protože dřív nebo později se mezi přeživšími lidmi objeví nějaký debil. Nebo prostě svině. Nebo obojí. A pak dojde na slogan, že život není jenom hlodání. Je taky hryzání, okusování, trhání, v některých nešťastných případech i žužlání. A spousta dalších vrčivě-čvachtavých zázraků homogastronomie.

Když se pak zombie naučily běhat, docela mě to potěšilo. Ferda Snyder vycvičil mraveniště a žánru to napumpovalo neuvěřitelnou dávku adrenalinu, aniž by ztratil svůj společenský přesah. A hlavně si ho začali všímat i jiní lidé než George A. Romero. Ale i když se objevila celá řada zajímavých projektů – a nejen filmových – tak na jednu věc jsme si museli sakra počkat. Na pořádný zombie blockbuster. To se ale právě díky strýčku Pittovi změnilo.

Světová válka Z vznikla podle relativně slavné knihy Maxe Brookse, která vyšla i v českém překladu a u nás na Fantasyplanet jí byl věnován poměrně dost velký prostor. Hlavně od našeho tehdejšího überinťoše M. Kudláče. Pana kolegu zmiňuji nejen s obdivem k jeho mozečku, především přednímu, ale hlavně proto, že jsem díky němu knihu nemusel číst, aby mi došlo, že v průběhu cesty z destinace Kniha do destinace Film se stala spousta věcí. Pravděpodobně i takové, kterým se zúčastnění zasmějí nejdřív tak za deset let. A ještě po telefonu. Kondolenčnímu.

Aby bylo jasno – Max Brooks se tam, kde by se všichni normální, po prachách toužící umělci spokojili se slovem oral, opřel ještě do slůvka history a napsal soubor výpovědí přeživších účastníků již ukončené zombie války. Jeho kniha tak byla satirická, tepala do společenských, genderových, rasových, náboženských a vůbec všelijakých stereotypů. Prostě do všech těch věcí, do kterých si film nezatepe ani náhodou.

Protože zápletka je: Gerry je bývalý borec OSN, toho času však dělá jen kuchaře palačinek pro rodinu na plný úvazek. Jenže pak se normální zácpa změní v mlýnek na maso, společnost se začíná hroutit a aby jeho milovaní mohli zůstat v relativním bezpečí letadlové lodi, kam je dostal dávný kámoš, musí Gerry oprášit svoje staré návyky a vyrazit do terénu. Najít pacienta 0. Jenže znáte to – co se posrat může, to se posere. A tak Gerry lítá po světě, sleduje, kterak jsou zombie nezastavitelné, a pořád doufá v nějaké řešení.

To vše v super vážném hávu, pod kterým občas probleskne něco, co podezřele připomíná předlohu – severokorejská nouzová opatření, scéna na kolech nebo společný zpěv Izraelců a Palestinců. Ale jen probleskne. Ten supervážný háv ale funguje. Film má totiž Forstera a Pitta. Ten první exceluje především tehdy, když musí pracovat s uzavřenými, klaustrofobickými prostory – schodiště nočního činžáku, zamořená laboratoř nebo obyčejné letadlo plné cestujících a jedné čivavy. Je vidět, že nebes se tenhle pán dotkl ve filmu z popravčí cely.

Druhý tomu pak dává sakra lidský rozměr. Bez ironie. Pittova postava vyznává hřejivé, nikoliv přiteplené hodnoty a dělá to sakra působivě. Na první pohled sice vypadá jako vysloužilý hippie, kterého by Eric Cartman umlátil golfovou holí, ale… ale jak dojde na akci, tak ten chlap začne připomínat takovou lidštější verzi Jasona Bournea. Vyhodnocuje, kalkuluje a koná. Jeho balancování na střeše domu nebo veselé useknutí packy izraelské vojandě má můj obdiv a nutí mě konstatovat, že tolik charisma měl Pitt snad jen u Tarantina. Kde měl ovšem ještě navíc skalpovací nůž, šílence s bejsbolkou a místo zombie nacisty.

Čímž chci říct, že blockbuster prostě nesnese to, na co většina z nás jde do kina: vytřískané mozky, roztahaná střeva, ohryzané bělostné kosti trčící z rozšklebených ran. Nedostaneme ani trochu toho příslovečného slizu do pudinku. Maskéři se sice vyřádili a hraje tu i pár černochů, kterým asi k maskérům vstup jen zakázali, ale všechny vymazlené zombie, co ve filmu dostanou prostor, jsou zabírány hezky mimo akci, spíš jako postavičky za výlohou třeba takového Comics Pointu. Někdy je to až absurdní.

Ale i když se nedostane na tradiční handjob, vynahrazuje nám to ono kouzelné sousloví z názvu: světová válka. Ano, Pittův komorní příběh skoro ani na okamžik nevybočí z mantinelů průseru skutečně gargantuovských rozměrů. Forster bere zombie jako jasnou přírodní, živelnou sílu. Když se dají do pohybu, už to nejsou jednotlivci, ani dav. Je to prostě masa, která se tříští o zdi, ale nakonec je zdolá. Je to masa, která jako příboj smete všechno v cestě. Je to masa, která sundá i vrtulník. Bať, nedívá se na to špatně.

S vědomím toho, že před sebou máme první pořádný zombie blockbuster, který může otevřít cestu dalším. S vědomím toho, že původní verze a záměry padly za oběť známé fotbalové hlášce o silnějším pejskovi. S vědomím toho, že Forster neumí akční scény. S Vědomím toho, že tam není sex živých ani mrtvých ani intermortial… Tak sakra, Světová válka Z opravdu dopadla skvěle.

Samozřejmě, pokud si chcete nechat urvat koule přesahy či napětím, mrkněte spíš poněkolikáté na Dead Set nebo Rec, nebo si přečtěte Walking Dead či Lindqvista. Pokud ale zrovna nebijete jak lvové o mříž a chcete prostě blockbusterové maso, běžte a klidně dvakrát.

70 %

http://youtu.be/Md6Dvxdr0AQ